Pane Marku, záměrně vynechávám v oslovení byť formální přívlastek vážený, k čemuž mě donutil Váš článek na Vašem webu ze dne 29. 11. 10, který jsem náhodou objevil před dvěma dny. Za bezmála deset let své klinické praxe jsem již od zastánců tzv. alternativního porodnictví slyšel ledacos, musím však poctivě přiznat, že takto koncentrovanou směs bohapustých lží, nehorázných urážek a nesmyslů dosud nikoli. Po dlouhé úvaze jsem se proto rozhodl ve své reakci vynechat jakékoli věcné argumenty; bylo by to naprosto zbytečné.
Lidi Vašeho typu, kteří hlásají svou víru v přirozený porod se zavilostí hraničící s fanatizmem středověkých inkvizitorů totiž žádná čísla, studie či výsledky výzkumů nezajímají. Nezajímá je dokonce ani faktická smrt dítěte při domácím porodu, za níž je jedna z čelných exponentek tohoto hnutí, samozvaná porodní asistentka paní Königsmarková v současné době souzena (viz příslušný odkaz).
Omezím se tedy pouze na malé zamyšlení. Je děsivé, kolik potlačované nenávisti a špatně skrývané zloby vychází z člověka, který sám sebe označuje za stoupence zenového budhizmu a dokonce za duchovního učitele. Chci věřit, že tato Vaše verbální agresivita přiměje alespoň několik maminek, které zvažují domácí porod k úvaze nad pravou povahou jejího nositele.
Žijeme naštěstí už v době, kdy si každá maminka může vybrat místo, kde přivede své dítě na svět a to včetně porodu v domácnosti. Ano, jsem zastánce klasického, medikovaného a monitorovaného porodnictví. V Ústavu pro péči o matku a dítě, kde mám tu čest pracovat, nám tento přístup přináší průměrný meziroční nárůst počtu porodů o 200 ročně. Vloni překročil počet porodů na našem pracovišti číslo 5000, což se stalo v jeho dlouhé historii vůbec poprvé. A tak se ptám, co vede tyto vesměs velmi informované ženy k jejich svobodnému rozhodnutí podstoupit tento zásadní životní okamžik v prostředí, které je k nim podle Vás tak nepřátelské, dehonestující a nerespektující jejich potřeby a přání? Odpověď je jednoduchá: za námi stojí výsledky naší práce, zodpovědnost a pokora, se kterou k ní přistupujeme a také zkušenosti, které tak získáváme. Oproti tomu-co stojí za Vámi? I zde je odpověď snadná. Vůbec nic, kromě Vašich prázdných žvástů. A to je, pane Marku, pro drtivou většinu nastávajících maminek hodně málo.
MUDr. Michal Krčmář, Ph.D.,Ústav pro péči o matku dítě, Praha-Podolí
Dobrý den pane Marku,
řekla bych, že snad ani nemá smysl se tím zabývat. Myslím, že člověk „zodpovědný a pokorný“ (mezi které se pan MUDr. zařadil) by nikdy nenabádal ženy k takovému nesmyslu, jako to udělal ve článku, který jste komentoval. A pokud to, co bylo napsáno ve článku ve skutečnosti neřekl, pláče na špatném hrobě. Asi bych mu maximálně odpověděla, že až SKUTEČNĚ BUDEME ŽÍT I V ČR v době, kdy si každá maminka bude moct vybrat místo, kde A S KÝM přivede své dítě na svět a to včetně porodu v PORODNÍM DOMĚ NEBO DOMÁCNOSTI a budou jí k tomu poskytnuty adekvátní podmínky, pak vám s největší pravděpodobností oběma ubude práce. Vám se psaním článků a jemu s porody.
Tolik můj názor :-), R.K,
Dobrý den pane Marku (klidně napíšu i vážený, ale vím, že Vy to nepotřebujete:-), co na to říct… reakce toho porodníka mě nepřekvapuje. Ti lidé se nerozhlédnou kolem, aby viděli. Pán je evidentně soutěživý typ (tolik a tolik porodů ročně, o tolik procent nárůst – koho to zajímá?) s mocným egem, jak typické pro velkou většinu lékařů. Nebudu zde rozebírat jeho argumenty, to, na čí straně stojím, je jasné.
Co mi ale vrtá hlavou, nejenom v tomto případě, je otázka té absolutní zaslepenosti, i když, možná je to pochopitelné – ti lidé, kdyby (si) přiznali, že jen v náznaku nemusí mít pravdu, tak by se jim zhroutil jejich leckdy celoživotně budovaný světonázor, a to by byl průšvih..
Zkusím uvést příklad z mého okolí – maminka. Učitelka, přírodní vědy, velmi ambiciózní – kariérně se v rámci této profese vyšplhala, co to šlo. Myšlení pana Krčmáře jako přes kopírák. Protože mezi námi v minulosti proběhlo mnoho střetů a nedořešených sporů, rozhodli jsme se v rámci zachování alespoň formálně slušných rodinných vztahů plánovaný porod doma před ní nezmiňovat. Ovšem stalo se – nechtěně, asi 3 měsíce před termínem. Diskuze proběhla mezí ní a manželem (já jsem tak naprosto věcné a korektní argumentace nebyla schopna) a skončila tím, že maminka „práskla dveřma“ (byla u nás na návštěvě) a až do doby, kdy jsme rodičům poslali zprávu o zdárném narození syna, jsme je neviděli a ani o nich neslyšeli. Dovedete si představit tu sílu (ega?), která způsobí, že máma přeruší naprosto všechny kontakty s jedinou dcerou (mám ještě bráchu), která čeká její první vnouče? A to měla všechny otázky typu „co budete dělat když“ zodpovězeny. Doteď je tohle téma mezi námi tabu. Ještě druhý příklad s mámou. Nejíme maso, cukr, mléko. Na tomto poli už jsme zbraně složili, ona dělá, že nevidí, co jíme a co ne (předevčírem manžel dostal k svátku bonboniéru, běžně nám jsou nabízeny uzeniny, když přijedeme), snad aby nemusela připustit to, jak se věci mají. Opět otázka ega?
Na dopise od pana Krčmáře mě ale ještě zaujalo to, jak píše, že se vůči němu vyjadřujete se zlobou a nenávistí. Vůbec nic takového z Vašeho psaní (ani z toho zmíněného článku) necítím, naopak, spíš laskavost a soucit. Nevypovídá tohle nařčení spíše něco o něm než o Vás? Co s tím (s takovými lidmi a reakcemi) nevím, že by nebylo ještě tak špatně, aby mohlo být líp? :-) Krásný den přeji, Lenka S. (čerstvá maminka)
Krcmar je ten, co mel pokroucenej rozhovor o tom, ze CR (cis. rezy) pozitivne ovlivnuji pozdejsi inkontinenci. On mi na muj dotaz odpovedel, ze to pokroutili a CR se neplanuje. Ja si myslim, ze to je normalni dr., ktery se snazi svoii profesi delat nejlip, jak se naucil a jiny nazor ani pohled nezvladne. To je v techto vrstvach standard chovani. Jiny je vylouci do undrgroundu jako treba dr. Hnizdila. Jeho afektovana reakce se jevi jako podvedomy odpor k prirozenym cestam zivota, nepokoru pred Prirodou/bohem. On je navic ucitel budoucich doktoru. Je to jaksi stale cekani na to, az ten stary system rupne a bude mozna obroba. Do te doby muzeme aktivne cekat. Martin V. (cerstvy otec)
Věta od MUDr. Krčmáře z dopisu „A tak se ptám, co vede tyto vesměs velmi informované ženy k jejich svobodnému rozhodnutí podstoupit tento zásadní životní okamžik v prostředí, které je k nim podle Vás tak nepřátelské, dehonestující a nerespektující jejich potřeby a přání? Odpověď je jednoduchá: za námi stojí výsledky naší práce, zodpovědnost a pokora, se kterou k ní přistupujeme a také zkušenosti, které tak získáváme“ je velmi směšná a zkušenost mých dvou předchozích porodů mluví o něčem úplně jiném. Ještě jsem nepotkala pokorného doktora, vždy jsou to před námi – pacienty (zkušebními zvířátky) velcí a všemocní bohové, kterým bychom se měli klanět, protože jen oni znají absolutní pravdu. Zodpovědnost a zkušenosti jsou u doktorů a porodních asistentek přinejmenším srovnatelné. To, že chodí většina žen rodit do porodnice je ze strachu, který vyvíjí okolí (šílené porodní příběhy zná snad každá žena) a také proto, že jsme ztratily víru ve vlastní schopnosti (přirozeně porodit) a přenecháváme zodpovědnost za porod někomu jinému (doktorům). Tereza H.
Otázka názorového míjení s porodníky od Apolináře nebo Podolí mě dlouho zneklidňovala. Nechápala jsem, že patnáctileté snažení HAMu a Aperia má slušný dopad na veřejnost, také velmi dobrý na úrovni porodních asistentek, ale jen minimální na úrovni lékařů. Pochopila jsem, že názorový konstrukt na to, jak má probíhat porod probíhat, je v podstatě dogma vyučované a předávané jako „pravda“ a posilované pozitivní zpětnou vazbou maminek, kterým se narodilo zdravé dítě. V medicíně je „pravda“ velmi nekonkrétní entita, evidence based medicine v porodnictví příliš nefunguje – jde hlavně o pocity a emoce. I když i studie, které byly provedeny jasně mluví proti zaběhnutým rutinním postupům (viz Efektivní péče v porodnictví skandinávských autorů, která vyhodnocuje tyto studie). Tento „klasický porod“ je porod, který se provádí jen pár desítek let a jde v podstatě o jednu až dvě generace porodníků. MUDr Helena Máslová
Vlastimile, o tomto platí, jedním uchem tam, druhým ven. Nelze se tomu vyhnout. Ale také netřeba se tím trápit. Pozveme pána na debatu Světový týden respektu k porodu 2011. Držte se, Eva Labusová
Milý Vlasto, mě lékařova reakce moc nepřekvapuje. O to víc, že jsem minulý čtvrtek absolvovala odborný lékařský seminář s názvem Porodnictví 2011. De facto se tam vůbec nemluvilo o ženách a dětech, jen o číslech. Tři přednášející popisovali porodnictví jako nějaký svůj majetek, o který se skvěle starají. Ani zmínka o tom, že má žena svá nezadatelná práva na svobodnou volbu okolnosti porodu, o nejnovějších odborných doporučeních, o významu bondingu apod.
V podobném duchu je psán i dopis Dr. Krčmáře. Bohužel do porodnic míří stále víc „matek-ovcí“ než uvědomělých žen, které by vznášely nějaké požadavky a chtěly prožít porod podle svých představ. Zdravotníci jsou zvyklí, že „režírují“ vše sami. A hlavně – jsou přesvědčeni, že ty skvělé výsledky českého porodnictví souvisí právě s tím. Že když si budou ženy prosazovat porod podle svých představ, rapidně naroste perinatálni úmrtnost… Někdy nevím, čím v diskusi začít – zda tím, že prosazování vlastního pojetí porodu je bezpečné a že to doporučuje i WHO, a nebo tím, že je to legální, a lékaři postupuji protiprávně, když to ženám neumožňují.
Jsem toho semináře plna a hodně mi pomohl pochopit postoj mnohých lékařů/lékařek. Vlastně je svým způsobem chápu a věřím, že si vbrzku uvědomí, že nadále nelze porod chápat jen jako soubor čísel. Navíc on ten zmiňovaný skvěly výsledek je vlastně jen jeden, perinatální úmrtnost. Chlubíme se tím, že máme jednu z nejnižších na světě, ale chlubilové zapomínají zmínit, že v zahraničí toto číslo zahrnuje děti od hmotnosti půl kilogramu, u nás až od kilogramu. Když zahrneme i děti „lehčí“, rázem máme perinatální úmrtnost přes pět promile (a ne ony vyzdvihované loňské 3,4 promile). Mateřská úmrtnost je pak někde v polovině tabulky (a umírají u nás překvapivě – tedy pro naše skvělé odborníky překvapivě - v drtivé většině ženy během velmi medikalizovaných porodů, nikoliv přirozených).
Kéž by přibývalo rodičů, kteří budou přátelsky, ale neústupně trvat na svých představách a přáních ohledně porodu (v porodnici, protože doma s tím nebývá problém.).
Pan doktor Krčmář odmítá předkládat vědecké argumenty, což je škoda. Není ovšem žádným tajemstvím, že císařský řez přináší komplikace, například 3 – 6 krát vyšší riziko úmrtí pro matku než vaginální porod. Jen namátkou následky této „bezpečné“ operace, posbírané mezi ženami kolem mě: prořízlý močový měchýř, v důsledku toho trpí majitelka inkontinencí, má aplikovanou pásku, dále zánět slepého střeva způsobený touto operací, infekce stafylokokem (otoky břicha, následné odsávání hnisu a dlouhá rekonvalescence). I místní logopedka zmiňuje, že mezi jejími dětskými pacienty převládají děti narozené císařským řezem. Chápu význam císařského řezu jako život zachraňující operace. Jako volba místo normálního porodu? To přinese výhledově víc škod, než si dovedeme představit. Petra Sovová
Pan Krčmář je podle mě z těch lidí, kteří jsou naprosto přesvědčeni, že to, co se naučili na fakultě, je správné. Mají to podložené výzkumy a statistikami a vším, jsou ale hrdí na svoji práci, jsou ctižádostiví. Pan doktor Krčmář působí velmi ctižádostivě. Chce prokázat, že mají za sebou tolik a tolik úspěchů, že je dobrý. Co je za ním? No ty tisíce narozených dětí. Že by se zřejmě bez problémů narodily i bez něj a ty co by se v pořádku nenarodily, by se prostě v pořádku nenarodily, že se mnoho z nich možná narodilo úplně jindy a jinak, než měly, to všechno je úplně mimo jeho chápání. Je tam prostě proto, aby plnil plán, úkol. Možná je navíc vedle své profesionality opravdu i milý na rodičky, takže když řeknou, že nechtějí při natáčení ozev ležet, ale že chtějí sedět, tak jim to dovolí. Prostě nepřekročí svůj vysokoškolským studiem a zodpovědností a strachem zformovaný stín, ale cítí se jako ten, kdo dělá to nejlepší. A Vy od toho nejlepšího odvracíte ženy, které se chudinky nemohou samy rozhodnout. On jim přece tolik pomáhá. Co je za Vámi? Pár knížek o přirozených porodech, které mohou skončit smrtí. K čemu jsou, když všechny ženy mohou rodit v bezpečí? On je pyšný na své pracoviště, co by za to miliony žen na světě daly, kdyby mohly rodit v takovém prostředí a lékaři by jim třeba zachránili přidušené dítě. Všichni jeho známí rodili u něj, bylo o ně krásně postaráno a nechtěli by rodit jinak. Když slyší stesky maminek, jistě si profesionálně povzdychne, že to mají lékaři těžké… Prostě si tak dokonale eticky odůvodnil používání anestézie i epidurálu, že v tom nevidí ani to vysávání státní kasy. Můžete se ho zeptat, co přesně jsou ve vašem článku nesmysly, asi by to stálo za tu otázku, takto se moc diskutovat nedá. Vy jste podle mě prostě jen o level výš. Dolů se dá dívat s pochopením, nahoru do slunce ale ne, v tom je to tajemství. Vy prostě píšete pro zatím mnohem menší skupinu lidí, protože bílá mafie (a je skutečně dobrá, to musíme uznat) prostě má vliv na daleko víc lidí. Jako dula opravdu moc musím vnímat hranice ostatních, myslím, že každý může jít jen tou cestou, na kterou má vhodné boty. Je dobře, že tu jste Vy a další propagátoři přirozených porodů, protože jsou ženy, třeba jako já, které prostě v těhotenství potřebují vás a ne pana Krčmáře. Se všemi „riziky“, která z toho plynou. Agrese ve Vašich knihách a textech není ani špetka, proč ji tam vidí on? Asi nebyl chválen, viďte? :o) Jana H.
P. S.: Dobrý den, Vámi uvedené reakce žen, které porodily doma, mě pouze utvrdily v tom, co si myslím už dlouho. V otázce přirozeného porodu nejde o rozdílné názory a argumenty, které je podpírají. Jde pouze o víru. A ta se nedá ani dokázat ani vyvrátit. Ostatně- to je její hlavní atribut.Víru lze jistě zpochybnit, možná bych se o to mohl pokusit, ale proč? Na to je
život příliš krátký. Ze všech příspěvků mě nejvíc zaujala tato věta: „…a ty co by se v pořádku nenarodily, by se prostě v pořádku nenarodily…“ K tomu není co dodat. Non omnia possumus omnes. dr. Krčmář
