Stalo se, jako již poněkolikáté, v Beasu: dvě pohledné mladé ženy, jedna new-age vzezření (ale později se ukázalo, že to byl jen design, s new-age myšlením neměla moc společného) se přišly najíst do jídelny 5 minut před zavírací dobou. Vašek je s úsměvem pozdravil, naznačil, že je pozdě (věděly kdy se zavírá), ale byly neoblomné. Doufal, že když už přišly tak pozdě, že se v klidu ale svižně nají a povídat si zajdou jinam. Třeba do kavárny, nebo si to vyříkají při procházce Starým městem.
Nakonec uzobávaly takřka po zrníčkách rýže a povídaly a nahlas se smály tři čtvrtě hodiny. Vašek uklízel, počítal tržbu a snažil se soustředit jen na to, co dělal, ale zjistil, jak mi vyprávěl, že by to dokázal snad začátkem dne, ještě při plné síle, ale ne po dlouhém dni a asi po 300 hostech. Takže občas nemohl neslyšet, jak si ty dvě povídají o tvrdém kapitalismu a o škole… Vyrušovalo ho to a zdržovalo, a ještě víc unavovalo. Rozhodl se, že jim nic neřekne: až se musel smát, když viděl, jak schválně „syslí“ tácy a nechávají si poslední nedojedená sousta… Jenže, jak mu bylo a je doporučováno, právě i v takovýchto situacích a právě takovýmto lidem je třeba (buddhisticky) pomoci. Od nevědomosti, ignorance, a utrpení.
Povídali jsme si o tom když přišel domů, a po chvíli nalezli tři alternativní a ve svých dopadech laskavější (protože něco naznačující a učící) řešení… příště je Vašek, najde-li odvahu, osloví třeba takto: Dámy, vy si to neuvědomujete, ale protože přijdete 5 minut před zavírací dobou, svým bezohledným a neempatickým chováním obtěžujete ostatní, kteří jsou tady od rána, a rádi by šli domů. Vy jste ještě mladé, ale empatii k druhým byste měly trénovat, také proto, aby kolem nebyl tak tvrdý kapitalismus, na který jste si tak stěžovaly…
Nebo tvrději (pro pokročilé studentky lidství): Víte kolik minut trvá jen připravit čaj a jak dlouho se myje a utírá nádobí? Jak by se vám líbilo dostat čaj jen tak napůl vylouhovaný, ve vodě která nestihla vařit? Vy přece ve škole odcházíte, když zazvoní: jak by se vám líbilo, kdyby pět minut před koncem vyučování přišel nějaký profesor a začal přednášet, že dříve to nestihl? A pokud to nechápete, dobrá, začnu vařit vodu na čaj a připravovat jídlo, ale přesně v osm vypnut vařič a sporák a jídelnu prostě zamknu.
Nebo ještě jinak, dlouhodoběji: Tím, že myslíte jen na sebe, a docela vám schází empatie a ohled na jiné, si zaděláváte na potíže se sexem, orgasmem, početím… protože sex a láska souvisí, hlavně u žen, s péčí o toho druhého (jak ví už i současná psychologie: oč více pečujete o toho druhého, o to kvalitnější je pak sex i láska)… jinak vám partner nevydrží dlouho. Uteče.
Zatím Vašek, i když se pomalu lepší, ještě není dostatečně „new age“ asertivní, takže to neudělal. Protože jde (nejen u něho) o stále týž kóan o tom, jak nějaký podobně oprsklý a neomalený (jako ony výše zmíněné studentky) buddhistický student přijde do zenového centra, zapálí si cigaretu a odklepává popel na sošku buddhy. Vy máte službu a zhrozíte se a hned tomu kuřákovi vysvětlujete, že to se přece nedělá. On ale, protože přečetl celou řadu knih o buddhismu, prohlásí „Buddha, popel z cigarety, ty i já jsme jen iluze, tak jak by mohl nějaký popel vadit?“
Otázka nejen pro ty, kteří pracují v jídelnách (a pět minut před zavírací hodinou přijdou zákaznice, jež ani nenapadne, že obtěžují a „zanechávají tak v myslích jiných negativní stopy“), a nejen pro ty, kteří již nějakou dobu na sobě pracují, a najednou před nimi někdo odklepává popel na Buddhu (nebo dělá něco podobně nepřístojného), zní: co uděláte? Jak mu pomůžete?
Odpověď je naznačena výše…
P. S. pro pokročilé: ve čtvrté reakci měl Vašek děvám poděkovat za to, že přišly tak pozdě a nabídly mu možnost naučit se být ještě trpělivější, vstřícnější , odolnější a empatičtější, a pozvat je, ať příště přijdou zase tak 5 minut před skončením pracovní doby… (Za popostrčení V. děkuje M. Š.)
