Moje představa práva vychází ze zcela přízemních, střízlivých zkušeností zákonodárců. Z jejich permanentní časové tísně, kdy často nestačíme prostudovat a prodebatovat všechny zákonné předlohy („O čem že to prosí tě, hlasujeme?“): z četnosti omylů, z přehlédnutí zákonodárců zavalených jednotlivými tisky („Já totiž myslel, že jsme ten druhý odstavec vypustili“), z nedorozumění při hlasování („honem, řekni mi, hlasujeme už o tom pozmněňováku nebo teprve o tom návrhu, který jej má změnit?“), z neférovým způsobem omezené či vyloučené obecné rozpravy, o osvědčených fíglů kolegů zákonodárců, kteří tzv. komplexním pozměňovacím návrhem nenápadně mění celou původní zákonnou předlohu, aniž to mnozí či dokonce většina přítomných rozpozná („to že jsme odhlasovali? To snad není možné…“), nemluvě o vládě, která schválila něco jiného. Senátor Petr Pithart, Jak se dobírat spravedlnosti, LN 2. 5. 2011
Lidé mají ve skutečnosti dva genetické systémy. Ten, který každý zná, je chemický, skládá se z DNA a předurčuje, čím se můžeme stát. Pak je tu ale ještě druhý systém, který se nazývá kulturní, a ten tvoří dialog mezi generacemi: předávání vědomostí, tradic a hodnot. Tento systém určuje, čím se nakonec skutečně staneme. Redukovat lidskou bytost na informaci obsaženou v lineárních molekulách DNA je urážkou toho, jak vnímám lidskou podstatu. Lidmi se stáváme pouze prostřednictvím interakcí s ostatními… Potíž s konceptem svobodné vůle spočívá v tom, že podle fyziologů mozek činí rozhodnutí o zlomek vteřiny dřív, než si to uvědomíme a než se začneme domnívat, že jsme k němu dospěli „sami od sebe“. Zdá se, že trpíme sebeklamem, když si myslíme, že jsme pány a náš mozek je sluhou. Možná je to naopak… Představu o dědičnosti změn formuloval před více než 200 lety Jean-Baptiste Lamarck: rysy a vlastnosti, které získáme během života, se mohou dědit. Po vítězství evoluční teorie Charlese Darwina byla Lamarckova myšlenka zavržena. Nyní však zjišťujeme, že v některých případech to tak skutečně může být. Odkrývá se tím úžasná paleta nových možností. Dokonce je to z filozofického hlediska výbušné, protože z toho vyplývá, že jsme částečně odpovědni za svoje geny. Pokud berete drogy či děláte jiné škodlivé věci, může to zanechat jisté změny ve vaší dědičné výbavě a některé pak můžete předat svým dětem… Preventivní medicína není oblíbená. Je to jako se zločinem: když je ho hodně, požadujeme více policistů. Nechceme řešit společenské problémy, které vedou k vyšší kriminalitě… Celých 40 % léků selhává proto, že působí požadovaným způsobem jen na někoho. Než lékaři předepíší konkrétnímu člověku drahý lék, měli by pacientovi v některých případech udělat genetický test a zjistit, zda se ten lék pro daného jedince hodí. Rakouský chemik, žijící ve Švýcarsku, laureát Nobelovy ceny za objev mitochondrií, Gottfried Schatz
Když jedu autem z Německa, tak jsem po překročení hranic zděšená, co tady rádia hrají. Ten střih je šílený. Nevěřím, že by Češi měli takhle konzervativní vkus, ale chápu dramaturgy, že je nejjednodušší to předpokládat a sjíždět pořád dokonal Michala Davida. Jenže to je cesta do pekla. Operní zpěvačka Dagmar Pecková
Téma: Zblázníme se z kultu mládí? Babičky už nevypadají jako babičky, padesátnice nosí totéž co dvacítky a upřímně – leze nám to na mozek. Titulek na obálce pondělní přílohy Ona dnes – časopis o ženách, jaké doopravdy jsou.
Steve Jobs je zakladatelem průkopnické firmy Apple, která svými výrobky odstartovala éru osobních počítačů. Bill Gates ve vhodné chvíli nabídl operační systém pro PC firmy IBM a následně vybudoval softwarový gigant Microsoft. Dovedli najít mezeru na trhu a vidět příležitost dříve, než ostatní. Většina lidí myslí v naučených šablonách, které do nich pracně vtloukli ve škole nebo na univerzitě v průběhu vzdělávacího procesu. Občas se však vyskytnou kverulanti, kteří vidí věci jinak. A z části z nich se stanou vizionáři, kteří posunou vývoj novým směrem. Je to asi něco, co se nedá naučit, a vyžaduje to i shodu příznivých okolností. Proto je vizionářů tak málo. Vizionář musí mít zpravidla dost informací ve svém oboru. To mají i jiní, ale on je dovede lépe analyzovat. Vidět je jinak a v jiných souvislostech. Stát se klasickým investorem vyžaduje mít mnohamilionový kapitál, ale vizionáři dokázali vybudovat rozsáhlé impérium ze skromných počátků typu automobilové garáže. To ukazuje, že ta pravá myšlenka je víc než peníze.Vratislav Hlubuček
Češi trčí z mezinárodních statistik v celé řadě „rodinných“ ukazatelů. Ze zemí OECD vydává ze státního rozpočtu na prorodinnou politiku méně už jen Slovensko. Jde ovšem o cílenou podporu pouze té části matek, která je ochotna rezignovat na kariéru… Část matek se jistě v zájmu rodiny práce vzdává ráda a dobrovolně, nicméně existuje celá řada ukazatelů, z nichž je patrné, že u většiny Češek je to naopak. Nepružný pracovní trh, kde téměř neexistují částečné úvazky či flexibilní formy práce, a již zmíněná chabá síť školek ovšem jejich elán rychle krotí… právě kvůli tomu, že mateřství je spolehlivý „zabiják kariéry“, ženy děti odkládají až na dobu, kdy si vybudují pevnější postavení v práci. A další rekord: nikde jinde v Evropě se za posledních dvacet let věk žen při porodu prvního dítěte nezvýšil tak dramaticky jako v Česku… Nikde jinde v Evropě není tak málo rozšířená práce na půl úvazku. Zatímco evropský průměr je pětina, v Nizozemsku téměř polovina a v Německu či Švédsku třetina všech úvazků, v Česku takto pracuje – podle loňské statistiky – šest procent lidí. A zcela jasně to není jejich volba… Proč je tedy mezi nizozemskými zaměstnanci podíl „part-timers“ téměř desetkrát vyšší než mezi těmi českými? Podle expertů nejde o objektivní příčiny, ale o kombinaci rigidního myšlení ve firmách na jedné straně a nečinného státu na straně druhé. Socioložka Lenka Formánková, která právě na Sociologickém ústavu Akademie věd začala pracovat na velké studii o flexibilních formách práce, například v pětisethlavé české pobočce jedné nadnárodní firmy před časem zjišťovala, v jakých odděleních by bylo možné zavést flexibilní formy práce. „Byl velký rozdíl v přístupu manažerek a manažerů, zejména těch starších,“ říká Formánková. „Ženy, které byly matkami, nebo uvažovaly o mateřství měly spoustu nápadů, jak by se v jejich týmu dalo pracovat z domova, nebo na zkrácený úvazek. Naproti tomu muži, hlavně ti starší, řekli, že to nikdy nemůže jít.“ ? „Ještě se nám nepodařilo, ať už státu nebo firmám, vysvětlit, že ekonomická aktivita žen ekonomicky prospívá nám všem,“ říká Alexandra Jachanová Doleželová z Gender Studies a zároveň předsedkyně České ženské lobby. „Ani stát, ani firmy zatím nejsou schopny uvažovat v dlouhodobém horizontu.“ Sylvie Lauder, Ženy v ofsajdu, Respekt18/11
Zapomněli jsme, že politik je jen jeden z nás, kterému jsme svěřili péči o veřejný sektor, o obec, kraj nebo stát. Z českého života se vytratily spirituální touhy, snahy a skutečnosti, a tak si za absentující duchovní mistry, proroky, mystiky a světce dosazujeme figury, které se často objevují na obrazovce a které jsou opatřeny dobře znějícími tituly. Prezidenta jsme hned na začátku umístili do blízkosti posvěcených korunovačních klenotů. Prosťáčci dodnes vidí za trapným, zdětinštělým podivínem sídlícím na staroslavném Hradě aureolu pomazaného panovníka. Odpouštějí mu vše od kolaborace s ruskými ropnými magnáty po krádež. Ale až přijde jednou i tam zklamání, budou konce hrozné. Ivan O. Štampach
Pro většinu lidí ve společnosti, jejichž vědomí je korigováno (televize, rozhlas, tisk, literatura, atd.), obklopující realita proto nabývá stále více virtuální (umělou) povahu. Především se ztrácí schopnost lidí komplexně a bezesporně vnímat a chápat svět. Tomuto vlivu na vědomí jednotlivce, ve většině případů, principiálně nelze čelit. Kolektivně vymyšlené a současnými technologiemi vnucované vidění světa je pro jednotlivce příliš složité a ve svých důsledcích vede k tomu, že se lidé stále častěji ocitají v situacích, ve kterých se nedovedou rozhodnout a to dokonce v těch nejjednodušších denních situacích. Rozšiřování technologií, které jsou spojeny s utvářením vědomí a jejich převyšující efektivita v porovnání s obyčejnými technologiemi, nevyhnutelně vytvářejí rostoucí pokušení řešit problémy „vymýváním mozků“, tj. korekcí vědomí a nikoliv reálného světa. Milan Rokytka z diskuse pod článkem I. O. Štampacha tamtéž
Vliv soužití s kuřákem na zdraví je větší, než se zdálo. A to i tehdy, když si kuřák chodí zapálit jen na balkón. Děti v rodině kuřáka mají o 40% vyšší riziko, že onemocní zánětem středního ucha či dolních cest dýchacích, riziko astmatu je o 33% vyšší, a riziko syndromu náhlého úmrtí novorozence je až 5x vyšší (podle počtu vykouřených cigaret: deset cigaret denně zvyšuje riziko úmrtí dítěte na dvojnásobek, více než krabička denně zvyšujete až 5x možnost, že vaše dítě zemře). Když žijete v rodině s kuřákem, pak máte 3x vyšší riziko infarktu, dvakrát vyšší riziko astmatu a rakoviny plic, zhorší se poznávací funkce vašeho mozku a budete mnohem častěji hospitalizováni v nemocnici. Lenka Petrášová, Kouř z cigaret škodí dětem víc, než se vědělo, MF Dnes 2. 5. 2011
