světa je nám třeba. Jiné, dnes správné otázky se musím naučit si klást. Doba se změnila a vyžaduje jiná rozhodnutí. Možná by bylo nejlepší předat vládu mladým „nezkušeným“, protože je stále zřejmější, že „zkušenost“ je synonymem zpátečnictví a zbabělosti, zvyku a nedostatku odvahy něco skutečně řešit: říznout do toho. Čtu si v i-padu (jako ve čtečce) a tohle jiné čtení vychutnávám o sto šest. Opět mám pocit, že žiji teď a tady, užívám si možnosti kdykoliv tu tenkou věc zavřít, a vida, kdykoli ji pak opět otevřu, ona si pamatuje, kde jsem přestal.
Už pár let jsem čekal právě na tuhle možnost čtení. Koketoval jsem s myšlenkou zakoupení nějaké té čtečky (ale byly stále zbytečně drahé a nevýkonné), a když se ukázalo, že i-pad2 je výhodný i po finanční stránce, nezaváhal jsem. Prvotní motivací bylo alespoň občas se ujistit, že žiji v roce 2011 (jak futuristicky a sci-fi vyznívaly naše úvahy v polovině 60. let min. stol, o tom, kolik nám bude v roce 2000 a jestli se jej vůbec dožijeme)!
K radosti z dobré četby se teď navíc přidala i rozkoš z formy: čtu si pod ořešákem, nohy na provizorním zahradním stolku, v klíně tenký i-pad2, „převracím“ stránky krátkým vodorovným pohybem ukazováčku a obdivuji a užívám si vývojářskou vychytávku (stránka se viditelně ohne a převrátí právě tak, jak by se ohnula a převrátila stránka papírová). Zatím nevyužívám, ale obdivuji možnost zvětšit písmo nebo udělat, tedy zapsat si kdekoliv poznámku. Nadšeně převracím i-pad nahoru a dolů a sleduji, jak v tom zlomku vteřiny počítač dokáže přepočítat miliony hodnot a mám na obrazovce ne jednu, ale dvě menší stránky (přičemž se počet stran čtené knihy samozřejmě zdvojnásobí) s větším písmem. Ani nemluvě o možnosti „založit“ si právě čtenou stránku viditelným grafickým znamením.
Mimochodem, jako pamětník (a příslušník generace, která omdlévala pokaždé, když „spadly“ Windows) mám stále s intuitivním appleovským ovládáním „radosti“: nadšeně jsem proto nedávno pozoroval šestiletého kloučka, který ještě nechodí do školy, ale s i-padem2 si rozumí jako s každou jinou „hračkou“. Naučil mne ťukat na různá místa obrazovky a vyvolávat tak potřebná příslušná menu, umožňující další a další manipulace (doma jsem pak musel sklo i-padu důkladně očistit a odmastit, protože na celém povrchu se při patřičném náklonu skvěly všechny stopy po každém dětském ťuknutí).
S nesnesitelnou snadností jsem si také navíc dokoupil další prográmky (no nekupte to, když to stojí jen dvě tři eura), a tak si občas ťukám líbezné ambientním tóny v programu Briana Ena Bloom, nebo kreslím Vaškovi čínské znaky v programu Zen brush. A konec jedné napínavé knížky hodlám dočíst v noci, ve tmě, v posteli. A pracuje se na tom, aby i mé knihy byly v tom odpovídajícím i-padovém formátu. Tak.
Jsem si jist, protože „médium je message“, tedy i formu a dopad čtení, že elektronické čtečky, a i-pad zvláště, ovlivní celou řadu zatím neuvědomovaných věcí (a aktivit) právě tak, jako i-phony (s možností vynechat myš a převracet stránky nebo posouvat seznamy skladeb pouhým pohybem prstu) již ovlivnily standard a změnily vývojářskou i uživatelskou úroveň zacházení s něčím, čemu se stále zastarale říká počítač. Ostatně už se tak děje, některé tv reklamy, a samo ovládání zpráv televize Nova je toho důkazem. A divím se, že vynálezce myši a Woken, a teď tedy i možnosti myš vyhodit, nedostal Nobelovu cenu. Vynálezci možnosti ovládat počítač dotekem prstu by ji ale dostat rozhodně měli.
Zatímco když listuji novinami nebo shlédnu kousek televizního zpravodajství, a když slýchám stesky jiných nad úrovní arogance v bankách, na úřadech, nebo když si koupím nový typ žiletek na holení a ony jsou horší, než typ starý, který se ale již nevyrábí, nebo když vidím politiky, jen tak kouknu na ono na zdi třikrát vyvedené a vyvěšené „arrrrrrggghh!“: to je cimrmanovsky tak asi všechno, co s tím mohu dělat (vedle volně ilustroval Vašek Adámek). Když ale otevřu i-pad2, vím, že žiji na počátku 3. tisíciletí. A forma čtení odpovídá době. A úrovni technologií, které tu jsou, navzdory snahám stále chamtivějších investorů, pro člověka, ne pro výdělek.
Je to zkrátka úplně jiné čtení.
P. S.: IPad je také nanejvýš „demokratický“. I jeden z nejbohatších manažerů u nás říká: „Pro mne je iPad nepostradatelný. Po televizi podle mě představuje nejvýraznější technologický pokrok. V iPadu máte v podstatě všechno, co potřebujete.“ Philippe Guitard, šéf společnosti Veolia
