Prokázali jsme, že ústavní péče může děti poznamenat až na molekulární úrovni, shrnula Stacy Drurová z Tulane Univerzity v New Orleans v článku o tom že stres mění dědičkou informaci a zkracuje tzv. telomery (když jsou krátké, člověk snáze onemocní, jsou-li dlouhé, je zdravější a nedochází ke genetickým mutacím). Lidé trpící depresemi mají telomery v bílých krvinkách zkráceny. Podobně zkrácené telomery byly nalezeny v bílých krvinách pacientů, trpících posttraumatickým stresovým syndromem, nebo u lidí, kteří byli v dětství pohlavně zneužíváni. Jaroslav Petr, LN 31. 5. 2011
Udělat film o problémech imigrantů je složitá věc; Evropa se k tomu nestaví vůbec dobře. Tváříme se, jako by bylo všechno v pořádku, ale nic není v pořádku. Tisíce lidí žijí pod jakoukoliv úrovní důstojnosti, otročí v hrozných podmínkách - a jednou ten problém exploduje. Ale žádného politika ani nenapadne, aby o tom mluvil v parlamentu. Asi nemají čas, jak se zabývají jen svým kontem. Evropa umírá, alespoň mentálně… Finsko ztratilo naději už dávno, v 50. letech. Byl jsem kdysi hrdý na svou zemi, myslel jsem si, že může být svědomím světa. Ale vznikla jen velmi měšťácká společnost, kde jde každému o prachy. Je to jako všude jinde. Naším problémem je globální kapitalismus, který všechny zotročuje penězi… Už není moc takových, kteří by bránili nějaké hodnoty. Nikdy jsem moc nevěřil na volnost a rovnost; to byla příliš optimistická hesla francouzské revoluce, na která se lidstvu nikdy nepodařilo dosáhnout. Ale spoléhám na bratrství; co nám taky zbývá? Pokud by lidi přišli o smysl pro pospolitost a solidaritu, bude z nás společnost sobců a otročících mravenců, jak o ní mluvil Bergman. Finský filmový režisér Aki Kaurismäki
Hegel říkal, že národní vědomí vzniká při snídani, kdy žena vaří kávu a muž předčítá z novin, především zprávy o dění uvnitř hranic národních států. Možná během letošních událostí jen silně vnímáme, jak se postupně vytváří globální vědomí, které přesahuje národní rámce… Tvrdím, že triumf modernizace má vedlejší účinky, které zpochybňují dosavadní vnímání a hodnocení modernity. Projevuje se to třeba v problémech životního prostředí, které jsou způsobené nebývalým úspěchem moderní vědy a průmyslu. Kritický rozum, kritická reflexe, kterou modernita narušovala tradiční společnost, je teď náhle používána proti samotným výdobytkům modernity a proti jejím nečekaným důsledkům. V západní Evropě se až do 60. let bojovalo mezi představiteli modernity a antimoderními fašisty; komunisté a západní svět zase bojovali o správný způsob a výklad modernizace. Protiklady se pak nějak obrousily a zdálo se, že se můžeme radovat z nalezení úspěšného modelu společnosti – s třídním kompromisem, fungujícím sociálním státem, dobrými technologiemi, špičkovou vědou, funkčním světovým trhem. Jenže najednou právě tohle úspěšné fungování začalo působit nové problémy a nastolovat nové, zatím neznámé otázky. Jsou jiné než v minulosti, kdy hrozil hlad, třídní konflikty, revoluce. Dnes jsou hrozby mnohem nepřímější. Ulrich Beck, Respekt 22/11
Naše civilizace stojí z velké části na dohodě. Když se nedohodneme, nastane buď anarchie, nebo diktatura. Něco jsme zřejmě při našem rychlém vývoji zanedbali a teď se nejsme schopni dohodnout ani na parkovišti před špitálem. O penzijní reformě a jiných, pro budoucnost podstatnějších věcech to jistě platí dvojnásob, a tak můžeme jen děkovat prozřetelnosti, že naše vlast není v současné době ohrožena nějakým mezinárodním konfliktem. My si vystačíme s těmi vnitřními. Stávají se z nás podivně nesnášenliví občané země, v níž co není zakázáno, je povoleno. Poměrně přesně to vyjádřil jeden kolega průvodce z konkurenční cestovní kanceláře, se kterým jednou ročně čekávám v noci na letišti v Reykjavíku na další várku turistů. „Chceš vědět, jakým se řídím heslem?“ naklonil se ke mně minule někdy v hodině mezi psem a vlkem. „Samozřejmě,“ zamumlal jsem zvědavě, připravil se na všechno a dočkal se. „Já si řikám,“ pravil ten bodrý muž, „naser ty ostatní dřív, než oni naserou tebe!“ Jan Burian
Zastánci názoru, že záření z mobilních telefonů může škodit lidskému zdraví, dostali silný argument pro své obavy. Mezinárodní panel Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny vydal prohlášení, že používání mobilů zřejmě může napomáhat ke vzniku některých druhů mozkových nádorů. Lidé by se měli zabývat tím, jak své mozky záření vystavovat co nejméně, shodli se vědci. A telefony by podle nich měly být zařazeny do skupiny výrobků označených jako „potenciálně karcinogenní“. Agentura je pobočkou Mezinárodní zdravotnické organizace WHO, která až dosud tvrdila, že mezi rakovinou a používáním mobilů není žádná souvislost. „Po přezkoumání prakticky všech relevantních důkazů … pracovní skupina označila tyto frekvence radiomagnetických polí za potenciálně karcinogenní,“ potvrdil šéf týmu Jonathan Samet. Některé údaje podle něj naznačují, že existuje spojitost mezi používáním mobilu a vzniku gliomů, což je jeden z nejčastějších mozkových nádorů
V současné době se rodí poměrně značné procento dětí, které by se vzhledem ke svým vážným zdravotním problémům ještě před několika desítkami let nikdy nenarodily nebo by po porodu dlouhodobě nepřežily. Řada z nich si pak s sebou do života nese různá fyzická či mentální postižení, některé i postižení genetické. Na jejich udržení při životě a na zajištění životních potřeb v dalších mnoha letech jsou z veřejného zdravotního pojištění i z prostředků jejich rodičů vynakládány obrovské finanční prostředky. Obávám se, že neexistuje žádný zákon, který by těmto lidem zakazoval či omezoval možnost jejich reprodukce. Takže „průměrná zdravotní kvalita lidské populace v ekonomicky vyspělých zemích“, pokud přistoupíme na tento termín, stále klesá. Václav Husák, Medicína (z)ničí lidstvo
Přiznám se, že mě někdy napadá, jaké by to bylo, kdyby státy neřídili ekonomové a kdyby všechno, co děláme, nebylo podřízeno zájmy státu být stále bohatší a bohatší. Kdyby obecně uznávaným smyslel života bylo žít a užívat si, být s dětmi, sám se sebou, kdyby se pracovalo tehdy, kdy je to potřeba a ne podle toho, kolik je hodin. Kdyby se člověk nemusel stydět, že si ráno přispí. Kdybychom sami sebe před stovkami let nepřesvědčili, že jsme celý život děti, které potřebují pevný režim, jinak z nich nic nebude. Tomáš Baldýnský, LN 1. 6. 2011
Jak začínám být už hodně dospělý, vážím si víc chvil, kdy nemám žádný úkol ani cíl. Vídával jsem doma takové dědky: seděli před chalupou nebo pod hruškou, hleděli. Vzpomínali? Nebo přemýšleli, co napsat? Ne a nikoliv. Jenom byli: cítili svůj život. Mám takové chvilky rád. Napadlo mi, že tím nezištně pomáhám vesmíru nést tího jeho holé existence. Ludvík Vaculík, LN tamtéž
Propadáme iluzím snadnosti, třebaže nám všichni historičtí mudrcové od Mojžíše a Buddhy přes Spinozu a Schopenhauera už dávno vysvětlili, že lidská přirozenost potřebuje úsilí. Že opravdový požitek z existence máme jen tehdy, když jsme něčeho vlastním úsilím dosáhli. Že vše, co stojí za to, je nesnadné a musíme se k tomu propracovávat. Přes překážky, zdlouhavě a s častým selháním. Otázka je vědět a volit, k čemu se propracovávat potřebujeme a proč. K tomu potřebujeme mít seřazenou škálu priorit a hodnot. Iluze a kultura snadnosti v nás vytváří vady charakteru, které by byly zvýšeným úsilím napravitelné, ale které nám psychologická věda a farmakologie, aby se měly čím živit, rády definují jako klinické choroby. K těm dnes patří takovéto: Choroba oddávání se neřestem. Choroba lenosti. Choroba otálení. Choroba stydlivosti (nedostatek asertivity). A dokonce i choroba surfování na internetu. Na všechny dnes existují pilulky a terapie. To vše v nás posiluje neochotu přijímat za sebe odpovědnost, zvlášť když nám vědci potvrzují, že za to nemůžeme. Že je to genetické, evoluční a neurologické. Že naše chování je determinováno geny, evolučním mechanismem přežívání a propojením mozkových spojů. Ujišťují nás v tom vědecké práce objevující gen deprese, gen obezity, gen kriminality, gen homosexuality, gen úzkosti a dokonce gen nevěry. Tak jsme se narodili, tak jsme geneticky naprogramovaní, za nic nemůžeme, nic nedokážeme změnit, za nic neneseme odpovědnost.Benjamin Kuras cituje z knihy Věk absurdity Michaela Foleyho
Vedle neziskového sektoru, umělců či akademiků se začíná aktivizovat i byznys. Podnikatel v oblasti IT Karel Janeček spolu s majitelem pivovaru Stanislavem Bernardem a hercem Janem Krausem nedávno založil Nadační fond proti korupci. A k podpoře protikorupčních aktivit se chystají také manažeři sdružení do pražského Prague Business Clubu. A navíc podobný neklid lze dnes vidět či se k němu schyluje v jiných zemích – Španělsko kupříkladu neřeší jen okurkové ztráty, ale od poloviny května tam trvají masové protesty v šedesáti městech země, na nichž lidé nejrůznějšího věku či sociálního postavení požadují rovněž boj s korupcí. Evropským bestsellerem (a „biblí“ španělských demonstrantů) se stala kniha francouzského filozofa Stéphana Hessela Indignez-vous! (Vzbuřte se!), v níž vyzývá lidi, aby nespokojenost se současným stavem věcí dali jasně najevo. Budeme jako Gándhí, Sylva Lauder
Lidé dotlačení svou reálnou nouzí k přijetí nedůstojných podmínek pracovního vztahu, lidé pozbavení vlivu na svou práci jsou často zároveň také ošizeni o informace a připravení pomocí všemožných propagandistických triků o vůli ke změně. I u nás se před rokem přihodilo, že ti, jejichž zájmem by byla skutečná sociální reforma, se nechali oklamat a odhlasovali si současné protireformy. A nestačí se divit, že vládnoucí strany prostě uskutečňují svůj asociální volební program. Naštěstí aspoň někteří nevěří propagandě vedené podle všech pravidel psychologické války a používají na myšlení svou vlastní hlavu. Zajistí si informace a nenechají si vsugerovat, že jsou bezmocní. Jsou si vědomi síly, která dříme v potlačené většině. A poskytnou ji svou odhodlanost a sílu svého umu. Bez ohledu na formální příslušnost se ujímají věci sociální spravedlnosti. Ivan O. Štampach
Pokud vláda pomůže se zateplením většiny domů v ČR, můžeme ušetřit bezmála dvakrát více paliva, než kolik dá pokračování povrchová těžby v severních Čechách… Ekologické organizace představily loni koncepci Chytrá energie. Český dovoz ropy a zemního plynu by mohl klesnout na polovinu, exhalace oxidu uhličitého by byly o 88% nižší. Kalkulace potvrzují, že lze takto zajistit dostatek energie pro české domácnosti a průmysl bez rozšiřování uhelných dolů a nových atomových reaktorů. Martin Sedlák, Hnutí Duha (L 8. 6. 2011)
