Když jsem před (často mnoha) lety mluvil nebo psal např. o tom, že žena intuitivně pozná genetickou kompatibilitu jen z feromonů v pachu (potu) toho kterého muže (a jak je tedy pro budoucnost její i společnosti nebezpečná např. hormonální antikoncepce), občas mne posluchačky nebo čtenářky chtěly dokonce (na internetu samozřejmě jen virtuálně, ale o nic méně bolestivěji) kamenovat. Celé roky narážím s tvrzením, že porod doma je bezpečnější příjemnější a levnější (a že jsou to rodičky samy, které to mohou změnit, prostě protože nebudou chodit rodit jako ovce do velkovýroben poškozených výrobků), a že tím, že přestaly pečovat o své muže a děti, a podle diktátu módy stále více a dráže pečují jen o sebe, jsou také stále méně šťastné. Už je to tady!
Nebo když jsem vyprávěl, že pokud bych byl ministrem školství, prosadil bych zákon, aby stát každé rodině s dítětem zaplatil prvních šest let pobyt v domku na venkově, protože město člověka ve vývinu velmi ochuzuje, ohlušuje, otupuje), nebo že žijeme příliš rychle, a tedy povrchně, se všemi pro člověka i společnost z toho vyplývajícími negativními následky, nebo že leváci jsou na tom vzhledem k vývoji lidstva a propojení hemisfér lépe než praváci, nebo že pingpongem učím umění vypnout rozum (být před myšlením, teď a tady), ťukaly si posluchačky na čelo. Vida, i denní tisk přináší stále víc článků na tato a podobná témata a dává mi tak za pravdu (navléká jakési virtuální korálky zadostiučinění, stačí vyhledat si tyhle a jiné „korálky“ v databázi mého blogu).
Ženy v plodných dnech lépe rozeznají heterosexuální muže od gayů. Zjistili to psychologové z Torontské univerzity ve studii, kterou zveřejnili v měsíčníku Psychological Science. Odhady čtyřiceti dobrovolnic, které si prohlížely fotky osmdesáti mužů, z nichž byla polovina homosexuálů, byly tím přesnější, čím blíž byly datu ovulace. A dokonce ještě přesnější poté, co si přečetly úryvek z červené knihovny. Zdá se tedy, že se u žen vyvinul jakýsi šestý smysl, který jim pomáhá v pravý okamžik poznat, kdo je vhodným kandidátem pro zplození potomka. Eva Vlčková, Plodná žena snáze pozná gaye, LN 2. 7. 2011
V USA rychle roste počet domácích porodů, za čtyři roky o neobvyklých 20%. Dmácí porod je levnější, uvádí jako nejčastější důvod Američanky, které se rozhodnou přivést potomka na svět mimo porodnici. Informace vyplývají to ze statistických údajů shromážděných americkým střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí, o nichž ve středu informovala agentura AP. Z 4,2 milionu porodů v USA v letech 2004 až 2008 jich více než 28.000 bylo doma. Nejvíce se k tomuto kroku odhodlávají bělošky – v roce 2008 to byla jedna z 98. U černošek to byla jedna z 357 a u žen hispánského původu jedna z 500. Příčin, proč se ženy vracejí k porodům doma, je několik. V zemi, kde není povinné zdravotní pojištění, patří k častým důvodům to, že domácí porod vyjde mnohem levněji. Dalším je snaha se vyhnout nadměrné lékařské kontrole, strach ze stresu vyvolaného cizím prostředím a nemocničním personálem či například špatné zkušenosti z předchozích porodů. Podle studie z roku 2005 není v USA rozdílu v novorozenecké úmrtnosti v domácím či nemocničním prostředí – na tisíc porodů zemřou v obou oblastech v průměru dvě děti. Zpráva ČTK 6. 7 2011
Významná instituce Wharton business school ve své studii „The Paradox of Declining Female Happiness“ se zabývá podivností fenoménu, že za posledních 35 let, se získáním nejen zákonných změn, odstraněním předchozích existenčních překážek, získáním vlivu a v nejednom případě i moci v různých sférách počínání, mezi ženami pocit štěstí začal chřadnout. Ota Ulč, více viz jinde
Lidem, kteří žijí ve městech, se víc aktivizuje amygdala, která zodpovídá m.j. i za emoce (motivuje mozek, abychom se něco naučili). Lidé, kteří vyrostli ve městech, mají oslabené funkční spojení amygdaly a přední cingulární kůry mozku. Zatímco občasný stres neškodí, neustálý stres velkých měst často navozuje syndrom naučené bezmocnosti (nemůžeme utéci a stresu se vyhnout). Nervový systém možnost kompenzace harmonizačních podnětů vyčerpá a objeví se patologické příznaky… Eva Vlčková, Stres ve městě, LN tamtéž
Díky technologiím máme možnost pracovat rychleji, ale tato možnost se mění v nutnost stihnout toho ještě více než dříve. Možnost se mění v nutnost. Lidstvo – s výjimkou úzké vrstvy bohatých – vždy žilo v kultuře nedostatku. A vždy něco hrozilo: zda se vrátí loď, nezkazí se úroda, sucho, záplavy… Nikdy jsme na tak široké úrovni nepoznali kulturu hojnosti, nekonečných možností, a to přináší potíže… Pozoruji, že se snižuje schopnost vcítit se do druhých, oslabuje se schopnost domýšlet potřeby jiných. Lidé jsou sami často pod tlakem, v tísni, a tak domýšlí jen své potřeby. Běží rychle životem, jako takovým tunelem, a jejich pohled je pořád upřený před sebe – na tu svoji cestu. Mizí potřeba společné domluvy, více společenského uvažování. Mezilidské vztahy jsou v této situaci stále častěji používané tak, jako kdyby to byly nějaké obchodní vztahy. Spousta telefonátů kamarádů a známých se redukuje na to, kde mi může být druhý nějak prakticky užitečný… Čím větším množstvím zajímavých, atraktivních věcí jsme obklopeni, tím víc se vše snažíme dělat rychleji, abychom těch atraktivních věcí stihli co nejvíce. Ve výsledku tak vzniká pocit neustálého úprku a nedostatečnosti… Neočekávám lék od politiků. Oni jsou také pacienti, ne lékaři. Také nemají čas na kvalifikovaná rozhodnutí. Posledních dvacet let třeba prudce stoupá počet psychických nemocí, případů vyhoření. Jeden německý ekonomický magazín třeba nedávno přinesl zprávu o tom, že osmdesát procent vedoucích pracovníků v německých firmách bere psychofarmaka. To přece nesvědčí o zdravé společnosti… Poslední technologická revoluce, informační technologie, byla pokusem o odstranění nejen prostoru, ale i času. Byla pokusem dělat vše hned a zde. Zmizí prostor, můžu být kdykoli a kdekoli přes internet nebo videokonferenci. Mnoho lidí si opravdu myslelo, že díky elektronice může čas a prostor vymizet. Erwin Heller, šéf Spolku pro zpomalení času, Respekt
Naprosté většině lidí se při vnímání nebo tvorbě řeči aktivují centra v levé mozkové hemisféře. Lidé s dominantní levou hemisférou upřednostňují pravou ruku. Mozky leváků ale nejsou většinově zapojeny jako zrcadlový obraz praváků. Mnoho z nich má rečová centra rovněž na levé straně, velká část je má v obou polokoulích. Leváci mají méně asymetrické mozky než praváci. Někteří vědci začínají mluvit spíše o nepraváctví než o leváctví. Leváci a nepraváci mají větší propojení ,mezi hemisférami, což přináší pravděpodobně i originálnější a tvořivější myšlení. Radek John, Leváci a nepraváci, Reflex 22/11.
Hra sice vyžaduje duševní i fyzické nasazení, ale pokud chcete hrát dobře, rozum musíte umlčet. Nejhůř mi to jde, když mám hlavu plnou imperativů – především, byť by se to mohlo zdát samozřejmé, věty jako Pozor na míč! Vykroč proti němu! Udeř do míče! Stáhni raketu! Jenže tyto naléhavé příkazy mi ve skutečnosti brání je vykonat; mysl je jimi tak zaplavena, jako kdybych vlastnoručně rozsypala po kurtu rachotící zahradnické náčiní. „Základní forhend“ je hrubé zobecnění, pod nímž se skrývá celá konstelace nekonečně se obměňujících okolností. Každý úder se skládá z jiných geometrických prvků: úhlu, rychlosti, rotace a pružnosti. Ještě zajímavější je vliv různých citových proměnných: Jaké máš dnes sebevědomí? Prohrála jsi poslední výměnu? Prohrála jsi posledních deset? Jsi soustředěná, nebo si jen namlouváš, že se musíš soustředit? Tenis totiž dráždivě nabízí dokonalý zážitek přítomného času. V těch kratinkých omamujících okamžicích, když jsi na vrcholu, duševní kakofonie utichne a zmizí propast mezi tím, co si namlouváš, že máš udělat, a tím, co děláš. Zdá se, že v tomto plynulém uplývajícím stavu vůbec nepřemýšlíš. A právě to je dokonalé myšlení. Lionel Shriverová, americká spisovatelka a novinářka, žije v Londýně.
