Dvě ženy a jeden muž mi v rámci předpůlnočního pořadu na Dvojce Českého rozhlasu (a telefonních hovorů s posluchači) vytkli, že mluvím moc rychle, moc energicky, a proto by si mne jako svého učitele nevybrali. Hm. Co je to za naivní předpoklad, že duchovní učitel nebo mistr bude mluvit tak, jak se to novicovi nebo začátečnici líbí? Situaci vyhrotím: copak ty paní, až se budou topit a připlave je zachránit bíbratej námořník, jeho pomoc odmítnou, protože nesnáší vousatý mužský? I moderátor se děsil, že jsem moc náročný… Hm. Tenhle národ není připraven (na krizi, neřkuli na duchovnost, nebo dokonce hlasitý, pravdivý a energický způsob výuky, ale ani na radikální změnu školství, zdravotnictví a porodnictví, ale ani na nezištné bankéře či poctivé politiky s vizí), přestože tady jde skutečně o život.
Hm. Právě tak nebyl připraven student, který tady v Měcholupech začal bydlet (jaksi automaticky přišel s pokročilejším přítelem). Když po půl roce udělal po třetí stejnou velkou chybu (nebylo na něho spolehnutí), musel jsem ho vyhodit (proto ne náhodou v japonských klášterech novice nechají čekat klidně třeba tři dny před vraty, aby otestovali jeho motivaci a odhodlání).
Právě tak nepřipravení byli mí čtenáři na blogu-respektu (doufám že dnes, když se o tom, o čem jsem tehdy psal, píše v denním tisku a v ženských časopisech, se aspoň někdo zastydí za své urážlivé komentáře) a jeho administrátoři (raději mne vyštípali a změnili kvůli mně Kodex bloggera).
Právě tak nepřipravené byly ženy, které mne (ne)poslouchaly u moře v Chorvatsku, a stejně jako celá řada jim podobných, odcházely, nebo mi dokonce nadávaly, když jsem mluvil o tom, že porod by měl být radostí, ne utrpením.
Právě tak nepřipravené (i tělesně) byly slečny, které na semináři nedokázaly zaujmout rovnou pozici v sedě, a byly celé nakřivo (máš-li křivé myšlení, máš křivé i tělo a naopak). A chtít po nich, aby udělaly 108 poklon za sebou, bylo pro většinu z nich nepředstavitelné.
V rozhlase vysílám už dvacátý rok (a proto také letos skončím: už mne to nebaví). První čtyři roky po revoluci na soukromých stanicích, a od roku 1995 na Vltavě. První roky, když jsem vysílal v sobotu v sedm ráno, jsem se setkával s tím, že si techničky ve studiu zacpávaly uši vždy, když jsem vysílal tibetskou hudbu nebo mantry. Nebyly na „jinou“ hudbu připraveny. Ale postupně si zvykaly, a později už měly připraveno své prázdné CD, na které si můj pořad rovnou natočily. Na Vltavě mi bylo hned na počátku sděleno, že to není soukromá stanice, takže bych neměl mluvit a jen oznamovat co vysílám. Když jsem vysílal hudbu pro těhotné, riskl jsem to a mluvil víc než jen oznamoval… protože jsem chtěl ženám nabídnout i důležité informace jak tu hudbu poslouchat a proč funguje. Za týden mi volal šéfredaktor a vytkl mi, že jsem nedodržel slib a povídal jsem. A že jim přišla spousta dopisů. No ale kladných, že, snažil jsem se uhájit svou pozici. No to jo, ale kdo na to všechno má odpovídat!?!
Právě tak jsem si před lety „vychoval“ (rozuměj: připravil) posluchače v Českém rozhlase Ostrava, kde si tehdy také techničky a režisérky zacpávaly uši, a koncertem na tibetské mísy v největším evangelickém kostele tamtéž jsem připravil půdu pro koncerty Devy Premal, ale i tibetské zpěvačky a zpěváka alikvotů Davida Hykese. Právě tak jsem si vychoval posluchače koncertů na tibetské mísy a steel drum.
Jenže teď nejen já nemohu odvysílat ani kousek jiné než vnucené prastaré pop hudby! Nepřipravený je totiž i Český rozhlas, protože přes sliby a upomínání během pořadu (který začal, tak jako začínají pořady na soukromých televizích, o sedm minut později) nedošlo na pečlivě vybrané CD (s indickou hudbou ovlivněným pomalým blues), které by celému pořadu dodalo šmrnc a pointu. To, co vysílali, byla čtyřicet let stará hudba z dob dřevného socialismu. Nepřipravený byl i moderátor, kterému jsem poslal předem odkazy na řadu svých článků právě na téma praktické duchovnosti a léčivé hudby… a pak se vyděsil, co že to povídám.
Naznačuji, že jsem na nepochopení zvyklý. Mailem mi ale druhý den přišly dvě pozitivní reakce, které to vše vyvážily: Včera jsem Vás poslouchal v rádiu. Je to paráda, že i když jste v důchodu, jste pořád, tak krásně pozitivně umanutý. Beru si z toho velký příklad, že jste řekl, co bylo důležité a nezaobíral se negativními reakcemi. Moc děkuju. Bylo mi líto, jak negativními lidé byli a taky, že všichni pokládali otázky (když už aspoň nějakou položili) nedůležité. Zdá se, že stejně jako Češi neumí diskutovat na internetu neumí se ani ptát v rádiu. Doufám, že dospěju tak, abych uměl klást otázky, které jsou skutečně správně a jejíž zodpovězení pomůže všem. Moc se mi líbilo, když jste říkal, že mluvíte, jak Vám zobák narost:) R.
Jste úžasný. Váš vstup v Rádiu byl perfektní a těžce mne zasáhl. Mnoho let se starám individuálně o dnes již docela dost klientů. Snad jsem něco jako duchovní, duševní učitelka, terapeutka. Vy jste ale uvedl spousty věcí, kterými se denně zabývám, a spojilo se mi to. To s hudbou jsem netušila. Dočetla jsem se od Vás na internetu od včerejška i spousty dalších myšlenek, které mne prostě zasáhly. L. P.
Hm. Když jsem jel do Japonska, abych si tam našel zenový klášter a zenového mistra, a potvrdil své podezření, že většina českých překladů je špatných, nastudoval jsem všechno, co se tehdy dalo včetně systému metra v Tokiu: naučil jsem se japonsky, vydupal si na třetí odvolání výjezdní doložku a 50 dolarů na dva měsíce potybu jako tzv. devizový příslib od banky… chtěl jsem být připraven. A byl jsem připraven (na veškerou tu krásu a jinakost, a celé roky jsem pak promítal diapozitivy a učil zájemce žasnout, ale i přemýšlet, proč to u nás nejde a nefunguje. Jel jsem připravený i historkou zenového mistra o panu Jamadovi, duchovním učiteli, který pil, i na zjištění, že všechno bude jinak (a svého jihokorejského zenového mistra jsem nnenašel tam, ale o něco později v Polsku).
Připadá mi, jakoby lidé kolem mne byli stále méně připravení na život v třetím tisíciletí. Nebo přesněji, byli stále víc nepřipravení. Vím, kde udělali soudruzi nejen z NDR chyby, ale masová média nechtějí slyšet, protože plní zadání spotřebitelů a konzumentů, a ti nejsou připravení… roky nabízím své články, ale noviny a časopisy nemají zájem (je to na ně příliš těžké). Hm. V rádiu prý zase mluvím příliš rychle…
Za posledních 30 let jsem se mnohokrát převědčil o pravdivosti přísloví „Když je žák připraven, přijde učitel“ (ono to funguje i obráceně, ale to už je jen pro pokročilé a připravené). Jak jsem naznačil výše, Česko je zoufale nepřipravené a proto je takový nedostatek správných (otázek a) učitelů. Co je to za naivní předpoklad, že místo práce na sobě samém stačí přečíst ty správné knihy, nebo jít párkrát na přednášku či satsang nějakého Inda, nebo absolvovat seminář nějakého šamana, a duchovnost (či dokonce osvícení) se dostaví sama?
Kde jste, vy připravení? Ozvěte se, a založíme internetový Klub Připravených.
