Tento článek (Jaroslav Petr: Biologické hodiny tikají i mužům, LN 14. září 2011) je přelomový, a já být ženou, doslovně bych si vypsala, a pak pravidelně a opakovaně domýšlela, co všechno se už ví, že poškozuje případné zdraví potomka, a co všechno je zbytečné a mohla bych se tomu, už jen tím, že o tom vím, celkem snadno předem vyhnout.
Jinými slovy, na to, jak současný svět vypadá, se zadělávalo již několik generací, které neposlouchaly varovné hlasy… a nejhorší je, že poškozeně porozené a ušpiněně fungující mozky současnic (a současníků) už prostě nedokáží domyslet důsledky (vzpomínám, jak mi jedna čtenářka po přečtení článku o tom, že by měla přestat kouřit, a že kouřící dědeček ovlivňuje zdravotní stav vnučky, a kouřících puberťáků je v ČR nejvíce v Evropě, vynadala do lhářů a šiřitelů poplašných zpráv). Právě tak ale zoufale sleduji, že těm, které si už i poslechnou tyhle a další zvěsti o (negativním) vlivu (kouřící a často si připíjející) matky, a které dokonce i cvičí jógu a navštěvují různé ozdravné a duchovně se tvářící semináře, nedochází, jak snadno by se dalo mnohé změnit prostým rozhodnutím, že porodí buddhu.
Nejnovější výzkumy ukazují, že děti starších otců trpí častěji duševními poruchami a chorobami, například autismem nebo schizofrenií. Jako rizikový se ukázal i přílišný věkový rozdíl mezi rodiči. Pokud byli otcové o více jak 11 let starší než matky, čelili jejich potomci zvýšenému riziku depresí, fobií a dalších psychických poruch. U mužů, kteří se stali otci po padesátce a měli partnerky o více než jedenáct let mladší, vyšplhalo riziko duševního onemocnění na 42%…
Buňky ve varlatech čtyřicátníka za sebou mají 660 dělení, buňky padesátiletého muže se musely rozdělit 800krát. Každé dělení je příležitostí pro vznik malé či větší chyby v dědičné informaci…
Jako veledůležité se ukazují i tzv. epigenetické změny. Ty se netýkají samotné dvojité šroubovice DNA, ale molekul, které dvojitou šroubovici obalují. Stav obalu DNA podléhá mnoha vlivům. Mohou jej poškodit látky, které se vyskytují v našem životním prostředí, významné epigenetické změny navodí některé pesticidy nebo složky umělých hmot.
Další epigenetické změny si mohou otcové (ale i matky) za svého života pořídit sami(y), například kouřením a jinými prohřešky proti životosprávě. Pokusy na laboratorních zvířatech prokázaly, že např. přejídání a obezita navozuje u samců četné epigenetické změny a mění jim tak aktivitu mnoha genů. Tyto změny a odchylky se přenášejí na potomky obézních otců (a matek). Mláďata zplozená tlustými rodiči mají „rozladěné“ geny. Platí to dokonce i v tom případě, že potomci obézních otců sami drží dietu a netrpí nadváhou.
Epigenetické změny napáchané škodlivinami na dědičné informaci pohlavních buněk se mohou přenášet nejen na děti, ale také na vnuky a jsou patrné ještě u čtvrtého pokolení…
Významný vliv má na obal DNA u dětí i stres rodičů. Děti (před dvaceti lety) vystresovaných matek měly poznamenánu DNA na 14% místech. Stres otců se podepsal na obalu dědičné informace ve třiceti místech.
Zajímavé je, že stres otců se výrazněji promítal do aktivity genů dcer a vystresované matky naopak výrazněji ovlivnily dědičkou informaci u synů…
Chtěné děti postihuje schizofrenie třikrát méně často než děti neplánované…
