Věřte nevěřte, nezveřejňuji tyhle hřejivé pochvaly protože se chlubím, to snad mí pravidelní čtenáři již dávno ví, ale abych povzbudil ty, kteří nikdy nepochválili (ani své děti nebo přátele nebo dokonce partnery), a těm opravdu váhavým pomohl zjistit, jak chválit, a že je to vlastn docela snadné (není cesta ke chválení, chválení je Cesta).
Vazeny pane Marku, chtela bych Vam jeste jednou moc podekovat za Vase vedeni pri mych prvnich kruccich k duchovnosti a k lepsimu zivotu… Jeste pred tehotenstvim se mi na obrazovce objevil Vas clanek na strankach rodina.cz zaujal me natolik, ze jsem na Vasem blogu procetla vse k tematu zeny, porody a tehotenstvi vcetne knihy Nova doba porodni… Zacala jsem meditovat na miminko a ono v zapeti prislo. Bylo to v ten nejspravnejsi cas, ktery jsem si mohla prat. Mesic před vypovedi ze zamestnani. Ted mam moznost zustat az do unora doma a hledat v knihach a nebo radsi v sobe nasi spravnou spolecnou cestu… Miminku zpivam, a snazim se s nim v meditacich spojit (to mi zatim ale moc nejde)… Tesim se ze porodim prirozene a doufam, ze doma i když mame vybranou i pripadnou porodnici. S miminkem jsme precetli i Koncept kontinua a tesime se, kolik si uzijeme dotyku telo na telo… Mame maly byt a tak vyjde i spani v jedne mistnosti… Verim ze nase miminko bude dokonale ve vsech smerech a ze zustane osvicene. Nechci mu prekazet a tak se tesim, az budeme spolu a ja budu pozorovat jeho nadseni pro objevovani a budu se ucit a objevovat s nim… Mam co, spoustu veci jsem uz zapomnela… Chtela bych Vam tedy podekovat za navod na cestu krasnym tehotenstvim, porodem a materstvim. Verim ze vsechny casti tohoto pro me noveho zivotniho obdobi takove budou…
Take bych Vam rada podekovala za pojmenovani skripajicich mist ve vztazich. Jakmile jsem sveho pritele zacala vic chvalit a opecovavat bylo mi v nasem vztahu hned lepe a znovu jsem se zamilovala… Nejsem uplne vzdy stoprocentni, ale snazim se o to… Takze Vam timto velice dekuji, preji Vam stastne cesty a at si duchovni duchod uzijete plnymi dousky… Pokud by Vas jeste nekdy zlakala moznost predat Vase myslenky dal, vezte ze ve me mate vernou ctenarku… Bara
Velká škoda pro nás že končíte s blogem, ale nedivím se Vám. Sám na sobě pozoruji, že čím více čtu, vnímám a pomalouuučku otvírám v sobě, co by bylo bez Vás nenávratně zavřeno(už jen mým vychováním a pravděpodobně i mým porodem), tím více vidím ve svém okolí pravý opak toho, co se snažíte ostatním říct svými knihami, hudbou atd. Vypadá to, že i u své ženy bych s „vámi“ narazil, a proto na ni musím se svou „proměnou“ opatrně, protože bych chtěl být se svými dětmi, aspoň dokud více nedospějí, každý den.
Jen otázka. Co s tímto světem? Opravdu pokud nebudou lidé více duchovní nebudou vůbec? Asi ano… Děkuji za vše ale sám nevím byť je mi už 38 jestli mne můžete považovat za nějakého člověka který je na „dobré“ cestě k duchovnosti. Mé hluboce zakotvené „programy“ z mládí a i dále se jen tak nedají a to samé vidím na celé mé generaci (až na výjimky).
Velice si Vás vážím…
Čtu si takhle Uznání nakonec a mám toho tolik na srdci, ale jako vždy (mám to tak zakořeněné) nevím čím začít. Je mi čerstvých 18 let a (teprve) přibližně před rokem jsem se začal zajímat o duchovní stránku člověka ve větším měřítku. Hlavním důvodem byla nejspíš nespokojenost s dosavadním světem a možná právě proto také nespokojenost se sebou samým
a tak jsem začal shánět informace. Jistě to znáte z vlastní zkušenosti, jaké smíšené pocity extáze a zároveň smutku se mohou dostavit, když se člověku začnou otevírat před očima naprosto jiné zdroje informací a jiné pohledy na věc (svět), než na které byl doposud zvyklý. Náhle jsem si uvědomil, jak moc jsem pozadu a začal jsem cítit velký tlak myšlenek a otázek v mozku jako např.: jak najít ty správné a pravdivé informace, je možné se v nich zorientovat a kdo se vlastně vůbec na to všechno ptá ?!? Dnes pomalu ale jistě zjišťuji, že mi právě v tomto pomůže buddhismus – možnost vidět nezkreslenou realitu v celé své šíři a nesmírné kráse. Jen prostřednictvím mnoha a mnoha článků jste ve mě dokázal udržet pozornost a nasměrovat jí správným směrem a proto u mně máte určitou důvěru. Chtěl jsem Vám napsat již mnohokrát, ale okolnosti se nahromadily až v tento okamžik, tak alespoň doufám, že to vše neznělo jako prázdná slova. Děkuji za vše, co jste nejen pro nás duchovní analfabety za svůj život učinil a ještě jistě učiníte…
sluší se poděkovat
za blog a baraku a manu
které ještě dlouho můžou sloužit
a ti kdo hledají najdou
správce sýpky přestat doplňovat zrno
i to může být cesta jak naučit lid pěstovat obilí a poznat jeho cenu
kéž pole pečlivě oraná nezarostou plevelem
svou práci (rozpoznal-li člověk správně co je jeho úkolem)
má člověk klidně ale pádně dělat bez ohledu na reakce okolí -
netrapte se jimi
nejsou pozitivní ani negativní
a není tu ten komu jsou určeny
navštívila mě představa -
většina důchodců hrající každé ráno pingpong,
nebo jen pozorně sedících na lavičkách s očima plnýma světa
uvážlivě a nadšeně rozdávajících z toho co dostali
už se na to sám těším
sluší se poděkovat
za blog a baraku a manu
které ještě dlouho můžou sloužit
ať ti kdo hledají najdou
létu zdar
jaro mír
Těžko hledám slova, protože jsou to jen slova. Snad Váš mail ještě funguje a třeba ho přečtete. Díky Vašemu poslednímu článku na blogu (Uznání nakonec) jsem se vlastně před pár dny o Vašem blogu dozvěděl. Ale přišlo to v pravou chvíli, protože jsem potřeboval poskočit někam dál a můj vnitřní učitel potřeboval potravu, ale narážel na samé „ezošroty“ a komerční duchovnost nebo laciné kecy. Cituji z Vašeho článku: Víte jaký je rozdíl mezi buddhistickým nebem a peklem? Žádný. V obou případech je to velký sál a množstvím kulatých v průměru třímetrových stolů, které se prohýbají pod jídlem a pitím. Jenže jsou k tomu také třímetrové příbory. V pekle se každý marně snaží najíst. V nebi se lidé krmí přes stůl navzájem. Takže budu stručný – Děkuji, že jste mě nakrmil. J. L.
Nevedela jsem o Vas, ale uz o Vas vim. Priznam se, narazila jsem na Vase cteni nahodou, po precteni Konceptu kontinua (prirozenosti), o kterem jsem se dozvedela take nahodou, na internetu. Nerozumim tomu, proc mi o knize nerekly nektere kamaradky, ktere ji cetly. Take nerozumim tomu, proc ji tolik lidi nezna.Vase psani je uzitecne i trefne, posledni jsem cetla to o trkani! Marie
Kazdy den, kdy se na blogu objevil novy clanek od Vas, zacinal jinak nez ostatni dny. Narusoval jste uspesne me (a moji zeny take) kazdodenni rutiny svym rannim dloubnutim do stereotypni reality. Kdyz jste napsal ze opravdu koncite, znelo to definitivne a proto jsem to prijal bez emoci a zivot zkratka plynul dal svymi vlastnimi cestami. O to vic potesil dalsi clanek, ktery se objevil. A pak ze se zazraky nedeji :) Je zajimave jak se muze zmenit pohled na skutecnost, kdyz za sebou clovek zanecha sva ocekavani. Pro nekoho mozna nepostrehnutelny drobny detail, ale ja jsem poznal dalsi uroven cteni Vasich clanku bez ocekavani. A tim se otevrela moznost z nich „vytezit“ daleko vice nez bylo obvykle predtim. Tak nejak jsem si je zacal vic uzivat. Tim, ze necekam, ze se skoro kazdy den automaticky objevi vas novy prispevek na blogu, mohu byt pokazde, kdyz se tak stane, prijemne prekvapeny a poteseny a probuzeny :))
Dobrý den, dnes jsem viděla vaši přednášku z května letošního roku z Litomyšle. Musím vám napsat, že je prostě úžasná, úžasná, úžasná…Velmi se mi líbila, neboť byla k věci, bez zbytečných přeslazování či zandělšťování .Bylo velmi příjemné vidět, že i duchovní učitel nemusí být vždy zpomalený svou moudrostí a rozvahou, ale může být velmi energický, vtipný… děkuji vám za to, že jsem mohla opět posbírat několik kamínků moudra do své mozaiky… Michaela .
