Zdá se tedy, že se zase jednou cosi láme a mění se politické siločáry a můžeme jen s velkým neklidem sledovat nečinnost našich politických takzvaných špiček. Přijde doba, a může přijít brzy, kdy se budeme muset vyjádřit k otázce, co vlastně chceme a kde hodláme být. Zatím se zabýváme světodějnou otázkou, zdali omezit stravenky a peníze přidělit všem zaměstnancům anebo nechat privilegium stravenek a ty ostatní nechat být. A není pravda, že náš hlas by stejně nebyl slyšet. Hlas je slyšet tou mírou, jakou silou ho hlasivky vytvoří. Ondřej Neff (toto jsou mé poslední výpisky, už mne to nebaví).
V Izraeli chtějí ženám zakázat zpívat. Dnes bude v několika velkých izraelských městech zpěvem protestovat tisíce žen – proti zákazu ženského zpěvu, informoval včera rozhlas BBC. Jsou to mladé svobodomyslné ženy, které se obávají, že vliv ortodoxních židů na život v Izraeli bude znamenat, že dříve nebo později bude v Izraeli ženám zakázáno zpívat na veřejnosti. Demonstrace zorganizovala Hila Bunyovich-Hoffmanová. Vysvětluje: „Ortodoxní židé tvrdí, že ženský hlas je svůdný, je sexuální, a je proto neslušné, aby žena zpívala před mužem, který není její manžel. Takže zpívat před někým jiným, zpívat před publikem by bylo promiskuitní chování.“ Britské listy 11. 11.
Čím inteligentnější je popálený pacient, tím hůř se hojí. Protože inteligentní člověk si dá dohromady, co ho čeká. Většinou tu leží na zádech, týdny kouká do stropu a v hlavě mu to šrotuje. S námi se třeba baví optimisticky, ale my odejdeme a on to má v hlavě znovu. Stává se, že se mu do čtyřiadvaceti hodin udělá stresový žaludeční vřed. Lubomír Brož, primář oddělení popálenin, Pátek LN 11. 11. (jako dodatek k přednášce Jak jsme zmateni rozumem na YouTube a k blogu Po (třiceti) letech…)
Za vrcholný hit iracionality pokládám tvrzení – prý odborníků – že kratší zvýšení hluku nad 65 nebo 90 decibelů neohrožuje lidské zdraví a že je to třeba zprůměrovat za 12 nebo 24 hodin. Ten průměr přece vadit nemůže, není-liž pravda. Ano, zprůměrujete-li sílu náboje z revolveru, který prorazí spánek sebevraha ve zlomku sekundy na 24 hodin, zjistíte, že to neškodí víc než facka. Nedivím se tomu, když podobně argumentuje ředitel letiště Vodochody. Má to zamontováno v platu od svého chlebodárce. Zaráží mě to však, když se k tomu hlásí lékaři a hygienici… Je rozdíl mezi stresem a distresem: stres sám je něčím, co nás přizpůsobuje zátěžová situaci. Záleží na tom, co je zdrojem zátěže a máme nebo nemáme-li na tento zdroj vliv. V distresu jsou lidé, kteří žijí pod občasným duněním leteckých motorů a jsou tomu pasivně vystaveni: nemohou letadlo odklonit, zastavit ani sestřelit… Distres nepoškozuje jen sluchový nerv, ale i mozek. Mozek není pouhým orgánem psychiky, ale rozhoduje např. i o zdraví srdce. Není náhodou, že lidé, žijící v blízkosti letišť mají častěji infarkty… Mám pacienty bydlící v centru Prahy, kteří užili kilogramy hypnotik, poněvadž se nedomohli na Obvodním úřadu městské části, aby zavřeli hospodu, jejíž hosté vyřvávají po půlnoci do oken… Nejde nakonec jen o hypnotika, která si pacient musí platit. Jde posléze o antidepresíva, která už pojišťovny platí a nejsou právě levná. Za desetiletí, co je předpisuji, jdou náklady do statisíců. A jistě nejsem jediný lékař, kterému nezbývá než léčit následky, když hygienici neléčí příčiny. Oldřich Vinař
Současné společenské problémy jsou projevem krize kultury, konkrétně krize hodnot a morálky. Dokud budeme tato slova obcházet a příčiny krize hledat pouze v systémových nedostatcích, nemůžeme uspět. Hovořit o hodnotové a morální krizi však neznamená moralistní pranýřování chování jednotlivců či společenských skupin. Jde o pochopení složitého kulturního organismu, v němž se společností uznávané hodnoty rodí, obnovují a interiorizují jedinci. Ke zrodu etických pravidel a hodnot dochází v průběhu každodenních společenských a kulturních interakcí. Na jejich ustanovení se tedy podílí jak aktuální jednání jednotlivců, tak vzory vyvěrající z kulturních hlubin prostřednictvím umění, filosofie, ale také mytologie a náboženství. Tento proces však byl v Čechách na 70 let zmražen či alespoň pokroucen. Nejprve nacistickou diktaturou, poté komunistickou totalitou a v posledních letech naivní vírou v trh… Tato víra je však projevem mechanistického redukcionismu neslučitelného s čímkoliv živým, člověkem, jinými živočichy, ale ani se společností a přírodou jako celkem. Václav Cimbál
Naše elity se předvedly v plné kráse. Nemají co nabídnout. Mohou ničit, ale nedovedou stavět. Mohou potlačovat, ale nedovedou vést. Mohou krást, ale nedovedou sdílet. Mohou mluvit, ale nic přitom neřeknou… Nemají žádné myšlenky, žádné plány a žádnou vizi pro budoucnost… Táhněte zpátky do svých klecí, říkají nám. Vraťte se ke sledování lží, absurdit, trivialit a drbů o celebritách, jimiž vás krmíme dvacet čtyři hodiny denně v televizi. Investujte svou emocionální energii do ohromného systému populární zábavy. Roztočte své kontokorenty. Splácejte půjčky. Děkujte za kosti, co vám házíme pod stůl. Opakujte fráze o demokracii, velikosti a svobodě. Hlasujte v našem zmanipulovaném volebním divadle. Posílejte své mladé muže a ženy bojovat a umírat ve zbytečných válkách, v nichž nelze zvítězit, které přinášejí ohromné zisky korporacím. Stůjte mlčky v koutě, zatímco vás náš dvojstranický kongresový supervýbor, ať už konsensem nebo cynickou nefunkčností, uvrhne do společnosti bez základních sociálních služeb, včetně podpor v nezaměstnanosti. Plaťte za zločiny Wall Street. Chris Hedges
Korupce v naší zemi není nešvarem, který zachvátí tu onoho státního představitele, tu jiného. Korupce je u nás systémovým stavebním prvkem, který určuje chování a fungování veřejné správy na vyšší úrovni. Platíme za to všichni, každý jeden, naše děti, naši rodičové. Protože tímto způsobem se každoročně enormním způsobem ztrácí peněžní prostředky ve výši jedné pětiny až jedné čtvrtiny veřejných financí. Pokud máte pocit, že vás korupce irituje, ale vám to je v zásadě jedno, těžce se mýlíte. Protože pokud se ztrácí 25 procent veřejných prostředků, znamená to, že ze všech daní, které musíte vydělat na veškeré zboží (dph u nafty, energií a potravin např.) a na veškerých poplatcích čtvrtinu platíte zbytečně…Pracujete a platíte 125% namísto sta procent. Pak nemá být Česko země plná unavených demotivovaných lidí bez energie, kteří vykouří v průměru 2000 cigaret ročně na osobu a vypijí 160 litrůpiva. Nedivte se průměrnému Čechovi za jeho zoufalství. A když bych operoval s nadsázkami, zkuste si představit, že z osmi pracovních hodin každého dne dvě hodiny vaší námahy přicházejí zcela vniveč, padají do kanálu. Antonín Baudyš
Není to úplně lehké konstatování v den naší státnosti, našeho „svátku“, ale také v den, kdy už Češi nejsou hrdí na to, že jsou Češi. Ani se moc nedivím.. ten rozdíl mezi naším národem a některými ostatními se skutečně začíná projevovat, v Česku už nevládne jenom blbá nálada, pokud bych chtěl zaprovokovat, napíšu, že tu začínají žít „blbí lidé“. Blbí ve smyslu egoističtí, bázliví, agresivní, nevšímaví, zamračení, nepokorní. Nic dobrého v tomto směrování kdysi „vyvolený národ“ nečeká.. pouze pád, velmi tvrdý pád. Řešení existují.. lidé je pouze nepřijímají. Nechtějí ztratit nic z toho, co mají. Ale málo si uvědomují, že v podstatě nic nemají. Můj poslední článek ukázal, jak moc se lidé bojí, jak moc jejich špatná zkušenost z minulosti (socialismus) ovlivňuje budoucnost… že nejsou v podstatě nic ochotni pro společnost udělat, pouze brát, a jak je velmi těžké cokoliv dělat pro ostatní: setkáte se s nepochopením, se strachem, s indoktrinací, proč vlastně to či ono chcete udělat, s tím, že vás v podstatě nikdo nepodpoří, ba ani nevyslechne… Jiří Mašek
U příležitosti výročí listopadového převratu přišla agentura SANEP se zajímavým průzkumem veřejného mínění. Týká se jaksi komplexně stavu české společnosti, toho, co si lidé myslí o přítomnosti a o minulosti. 72,3% lidí nepovažuje ČR za stát s vyspělým plnohodnotným demokratickým režimem. Mají nepochybně pravdu, budování plnohodnotného demokratického režimu, zvláště v prostředí, zasaženém samoděržavím orientálního typu, je práce na mnoho desetiletí. Podle 61,8% respondentů se dění v ČR dostalo do toho bodu, kdy je nutno veřejně proklamovat svou nespokojenost, tj. znovu vyjít do ulic. Problém je, že vyjitím do ulic se toho moc nespraví. 55,6% lidí podle průzkumu pořád ještě věří, že za „totáče“ bylo hůře, a 52,6% je přesvědčeno, že klady demokracie převažují nad érou komunistického režimu. Zde je třeba říci, že procenta pro demokracii jsou velmi nízká: kdyby se hlasovalo, prošla by s odřenýma ušima. Pokud jde o největší přednosti obou „režimů“, volby (konkrétní věc) opovažuje za klad jen 4,4%, svobodu projevu 13,8, což svádí k poněkud zlomyslnému závěru: volby mohou být klidně zmanipulované, jen když budeme mít možnost se vykecat. Je zjevné, že veřejné mínění takto zformované otvírá prostor pro spasitele. Korupce dosáhla neúnosného stupně, běžné demokratické procedury jsou k ničemu, je třeba, abychom vyšli do ulic. Až budeme v ulicích, tak se uvidí. Když to všechno shrneme a podtrhneme, je zjevné, že jsme na tom dost špatně. Otázka je jen, zda si opravdu zasloužíme něco lepšího. Bohumil Doležal
Krize není ani evropská, ani americká, ani eurová, ani dolarová – je to krize dluhová, krize z nepřiměřenosti, krize hlavově růstového kapitalismu přežrané společnosti, ve které se skutečným hlavolamem drtivé většiny podniků a politiků stalo nikoli jak nasytit hladové, ale jak rafinovaně nasytit syté. Nevíme, co bychom, nevíme kam jdeme, ale tím pádem tam musíme o to rychleji a nedáme pokoj dokud nedostaneme ještě víc něčeho o čem se nám před deseti lety ani nesnilo. Tomáš Sedláček
