Samozřejmě, čtení tohoto blogu je naprosto dobrovolné, ale pokud už jste tady, a pokud vás cokoliv zaujalo, možná vám pomůže vědět, že se zde dají dělat i jiné věci než přečíst jeden blog a překliknout jinam (průměrně tu stráví čtenáři dvě minuty). S překvapením jsem zjistil, že i některé dobré a pravidelné čtenářky netuší, že zde lze vyhledávat (téměř jako v gůglu): nahoře vpravo je řádek, do kterého stačí vepsat slovo (nebo slovní spojení), kliknout na obdélník Hledat, a na monitoru počítače se seřadí všechny články, ve kterých se hledaný výraz nalézá.
Navíc: na blogu je přes 1300 článků, rozdělených námětově, takže pokud některou čtenářku zajímají přirozené porody, může kliknout na rubriku Ženy a porody, a objeví se jí seznam asi stopadesáti blogů, popisujících jak situaci v českém porodnictví, tak především nabízející alternativní a přirozené možnosti a trendy. Hledači praktických metod mohou v rubrice Duchovnost nalézt více jak 140 článků, hudebníci téměř 75 fejetonů na téma Hudba jinak atd. Cizinci si mohou číst v pětadvaceti článcích přeložených do angličtiny (rubrika English). Navíc jsem v poslední době publikoval několik blogů-klád, článků na závažná témata, ve kterých je vždy více jak 25 odkazů na další články (a v některých zase další odkazy na další vrstvu článků): pokud se do toho nějaký čtenář šprt dá, bude mu to trvat jistě několik hodin, ale zato získá dokonalý a vyčerpávající alternativní přehled pozitivních možností a pohledů.
Jinými slovy, a tady se opakuji (protože to při prvním povrchním čtení nikdo nepochopil a nedocenil, je třeba to napsat znovu): vše již bylo řečeno, respektive napsáno, a je to k snadnému a okamžitému vyhledání (viz rady výše). Jaká to rychlost a snadnost! Když jsem připravoval knihu Nová doba porodní (a předtím Tajné dějiny hudby), sháněl jsem a vozil si z ciziny časopisy a knihy, překládal co bylo třeba, dával xeroxovat, a kopie a přepisy zakládal do šanonů… a pak vždy jednou za čas, a hlavně v závěru psaní, na celý den pokryl podlahu toho kterého bytu (v tom období jsme se stěhovali čtyřikrát) stohy papírů a kopiček fotografií… a posunoval a sestavoval smysluplné celky, abych pak, protože materiálu bylo na tři takové knihy, vyhazoval a škrtal (a o roky později nosil balíky papírů do sběrny).
Nedělám si ale iluze, že se najde více než několik pečlivých čtenářů. Dnešní mládež čte jinak a z jiných zdrojů (a mé články jsou pro ně příliš „těžké“ na čtení a vyžadují pozornost, přičemž všude kolem na síti je přehršel lesklých křiklavých a zábavných obrázků: no neklikni si na to). Nedělám si ani iluze, že prakticky něco dělat začne více než několik již delší dobu na sobě pracujících čtenářů (a čtenářek, které to s psaným slovem mají ještě těžší než muži, viz celá řada článků v rubrice Muži a ženy právě na téma rozdílů mezi mužským a ženským mozkem a základním zadáním).
V knihách jsem to opakovaně zdůrazňoval v předmluvách a doslovech, než jsem zjistil, že předmluvy a doslovy se dnes nečtou: všechno mé psaní je jen jakousi pozvánkou k budoucí praktické a trpělivé práci na vlastní duchovnosti. Iluze jsem si ale o svých čtenářích ani tehdy, ani dnes nedělal a nedělám: již koncem 80. let min. stol jsem v jednom samizdatu na konci jednoho fejetonu veršovaně poznamenal něco v tom smyslu, že „…pravda je to jiná, neříkám to lehce, že Čech, prdel líná, slyšet pravdu nechce“.
Celý život jsem byl improvizátor (nikdy jsem neodehrál stejný koncert, a žádná přednáška se neopakovala: vždy jsem citoval jiné autority, intuitivně měnil pořadí argumentů, vtipů a příběhů ze života), takže ani teď, když už umím vystřihnout excelentní přednášku kdykoliv a pro kohokoliv (a vždycky bude jiná), a blogy sestavuji téměř levou rukou a pak cizeluji k dokonalosti(s poslední korekturou vždy v den zveřejnění brzy ráno, protože jen tehdy „vidím“ poslední překlepy), nesklouznu k rutině.
Také proto zde končím: vše je na tomto blogu (a v mých knihách a na videích na YouTube) k dispozici, nehodlám se opakovat. Jediné, co mohu pro své čtenáře ještě udělat, je sepsat jakýsi Návod na použití tohoto blogu. Protože to znám u někdejších čtenářů časopisu Baraka: ti, kterým se články tam líbily, ale ať už náhodou (při rozhodování jestli je vzít i do nového bytu při stěhování), nebo po několika letech úmyslně, si je přečetli znovu, s příjemným překvapením zjistili, že je po každé čtou jinak, hlubinněji, intenzivněji: v tohle nové čtení jsem doufal, a bylo i mým úmyslem. A tak radím: vracejte se k blogům (ať už ke konkrétním pojmům, nebo jen tak, náhodně, „listujte“)… Po několika měsících při čtení blogu, který jste již četli, totiž zjistíte, že je tam toho daleko víc, než jste při prvním čtení odhalili (tu obrovskou vnitřní Aha! radost, když objeví další souvislost a tedy i směr Cesty, vídám občas na svých studentech). Nejen díky hypertextovým možnostem článků v článcích článků, ale i mezi řádky, slovy, významy: souvislostí je tam úmyslně, ale i neúmyslně, zašifrováno daleko víc, než zatím odhalily i mé nejlepší čtenářky.
