Nejsem masér, protože však kolem mne maséři a masérky byli(y) a jsou, občas se zeptají. A tak vznikl (níže přepsaný a později upravený) monolog: abych pomohl vyvarovat se některých bohužel běžných základních a zásadních chyb a omylů, a napomohl uvolnit hlavní nástroj při pomáhání uvolnění klienta či klientky: mysl maséra (masérky). Neberte nic z následujícího uvažování jako neměnné pravidlo, ale spíše jen doporučení, zprávu o tom, co je (co mám) vyzkoušené. Považuji masáže (a privilegium masáž poskytovat) za výjimečnou možnost něco (oboustranně, v mysli a těle klienta, ale i maséra) pozitivně uvolnit, napravit, změnit… a tím se navíc něco dalšího, na Cestě k poznání sebe sama, naučit. Masáž pracuje s tělem, ale míří k duši.
První zásadní zjednodušené pravidlo pro toho, kdo pracuje s (cizími) lidmi, je nic nečekat, nic nevnucovat, být naladěn na příjem, bez ega, racionality, abych dokázal/a (píši to z pozice muže, ale právě tak to platí pro ženy) intuitivně najít zdroj skutečných potíží (není až tak relevantní to co klient říká, co si myslí, nebo to co si myslím já jako reikista, masér, protože už mám dost zkušeností. Vždy to může být a je jinak. A každá masáž je unikátní a neopakovatelný proces poznávání a vzájemného obohacování). Zkuste ale být dobře naladěn když po vás lázně, kde pracujete, chtějí dvacet masáží za den (a jak jsem dvakrát poznal na vlastní kůži, pacienti, v tomto případě štvanci, tam pobíhají s minimem informací od procedury k proceduře, a jsou na konci pobytu vyčerpaní, zchvácení a o hezkých pár tisíc korun lehčí), anebo si užijte harmonizační hudby, když vám ji pouštějí příliš nahlas, a za zvuků čerpadel, která s rachotem prohánějí zurčící vodu na módní lávové kameny…
Druhé pravidlo je: měl bych si umět najít správné a mne samého a klienta nevyčerpávající místo. Často je masérský stůl na negativní zóně. V tom případě to moc nefunguje, nebo je to spíše placebo efekt – člověk čeká, že mu bude líp, už jen tím, že si lehne a většinou i vypovídá, líp bude, ale nemá to skutečný fyziologický základ. Jak místo vybrat? Masér by měl umět pracovat s vlaštovku nebo virgulí, ale okamžitě reagují i hlasivky. To vědí proutkaři, když stojí nad zdrojem (vody nebo vyzařování) a zůstanou tam déle: začnou chraptět. Hlasivky jsou nejcitlivějším svalovým orgánem těla a začnou reagovat na nějakou tu vyzařovanou nehomogenitu, která je v podloží (nebo ji způsobil vydatný pramen, nebo dokonce pramení z člověka, který přišel „rozhašený“).
Zatřetí, tělo klienta je často příliš napjaté: i jeho mysl je zmatená a poplašená, a právě tak „ztuhlé“ je i jeho tělo. Někdy dlouhodobá energetická nerovnováha se projeví na konkrétním místě té konkrétní dráhy, kterou má ten který klient nejslabší – někdo ledviny, někdo močový měchýř… Ale když někdo přijde s kolenem, což je dráha ledvin, a tedy naslouchání (většinou neumí nebo nechce naslouchat, slyšet, protože má třeba dominantní matku nebo otce, kteří mu nikdy nedopřáli sluchu) a koleno je jen důsledek blokace této energetické dráhy.
Takže za třetí, když chce terapeut cokoliv uvolnit, zlepšit, měl by najít skutečnou příčinu (což bývá v 90% případů nějaká nevyřešená a potlačená emoce), a případně rovnou začít tím, tak jak to zmiňuje dr. Hnízdil, že není třeba léčit nemoc, ale člověka… Masér by neměl masírovat jen tělo, ale i duši člověka, který sice má tělesné potíže, ale to je jen první část obvyklého názoru téhle společnosti: že když zklidním a zharmonizuji tělo, tak zklidním i mysl. Ale skutečná cesta k harmonii osobnosti je i opačná: nejdřív musím zklidnit mysl a potom se zklidní i tělo. Existuje babičkovské přísloví – lékař léčí a příroda uzdravuje. Takže masér sice odstraňuje aktuální a lokální bolest, ale skutečné příčiny umí odhalit jen některý.
Obvykle u masérů převládají spíše naučené a často používané programy racionální mysli (sportovní masáž a zkoušky a dosavadní život, a na výkon, ne na kvalitu zaměřená praxe atd.), ale masér by měl, jako slepec, rukama cítit (slyšet, vidět)) víc. U normálních lidí (masérů) fungují a převládají spíše ego programy (emoce fungují příliš rychle, neumíme je, až na pár výjimek, například lamů, tibetských duchovních učitelů, ovlivnit). Ale když se i masér umí vypnout, když si nenechá vnutit, co se mu člověk pod jeho rukama snaží namluvit… je-li v haře… má-li na monitoru mysli prázdno (chtělo by se napsat „vypne-li“ zrak a v mozku to co ho naučily metodické příručky), jeho mysl a podvědomí nějak vnímá, co člověk pod jeho rukama vysílá (ne to co předstírá, že vysílá). Najednou mu ruce zamíří ke kolenům, přestože klient mluví o uších (a naopak). Na začátku cesty k uvolnění klienta a intuitivnímu zjištění, kde je blok a skutečný problém, je přitom dobré používat něco osvědčeně zklidňujícího - new age hudbu, zpěv nebo jen poslech nějaké jednoduché mantry atd. Na ženy fungují vůně, kytky, úsměv a klid toho, kdo masíruje..
Dobře se mi v případu nutnosti vypnout klientovo nebo posluchačovo ego pracovalo s tibetskými mísami. Kdykoli jsem měl na přednášce někoho, kdo vyrušoval, dal jsem mu do ruky mísu a požádal ho, aby na ni pro ostatní něžně a tím pádem velmi tiše hrál. Za chvíli byl klidný a nerušil svými poznámkami a tím co vysílal. V masážních salonech (už na chodbě), ale i u zubaře a v jiných čekárnách velmi dobře funguje relaxační (new age) hudba. Ale velmi tichá, ambientně puštěná. Hudba (zvuk, pochvala) klienta uvolní a teprve s uvolněným „tělem“ a klientem se dá pracovat. Samotné práci, masáži, terapii… by mělo předcházet uvolnění (mimochodem, často stačí pár lichotivých poznámek).
Další velmi důležitá rada: energetická (sebe)obrana… Při masáži i při reiki a vlastně jakékoliv terapeutické práci s lidmi se pracuje s energiemi. Člověk se otevře a zachází s jakousi kosmickou energií. Tak jako v zenu, kde když člověk chce dosáhnout osvícení, tak samotné chtění je překážkou, i při masáži ego chce pomoci, ale vlastně neví co a kde přesně chce, protože to nikdy nezažilo a má (tak jako snaživý porodník u porodu) velmi málo relevantních informací) – a tak dělá, co ho v kurzu nebo na škole naučili. Tak jako nejlepší zubař je ten, kdo už zažil zánět okostice, a nejlepší dula a porodní asistentka je ta, která už přirozeně porodila nejméně tři děti, i masér by měl mít kýžený klid těla a mysli zažitý a mnohokrát vyzkoušený (nejlepší kurzy jsou takové, kde se adepti masírují navzájem). Obvykle profesionální maséři a terapeuti většinou netuší, že předávají většinu informací (ať už pozitivních, nebo, většinu negativních) podvědomě do těla a berou si z podvědomí klienta.
Ještě jinak: když zabedníte dveře a zatlučete okna, aby k vám nemohlo zlo, jak pak ale může vejít dobro? Samozřejmě dělit energie na zlé a dobré je lidský nesmysl: energie je energie, a je to člověk, který jí přisuzuje kladné a záporné vlastnosti. Když má zkušený masér pod rukama (nemocného) člověka, tak, opakuji, odjakživa používá, očistně, třeba svíčku, protože si musí každou chvíli ruce očistit nad plamenem. Aby, jako to dělají začátečníci (nebo naopak záměrně zkušení šamani, kteří to ovšem celoživotně trénují a své vlastní očistné techniky také nutně používají), neléčil tím, že nemoci přejímá. Proto by každý, kdo pracuje s lidmi, zvláště nemocnými, měl mít vlastní ochranné metody: v mém případě vycházely z práce se zvukem, respektive hlukem (metoda otevřených žaluzií, práce s harou… atd., viz mé blogy).
Sebeobrana maséra nebo léčitele je i v preventivní (často rituální) očistě: očistí se předem, a potom se nenechá znečistit. Jako když chci poslat duhu. Co se stane, když dostanete zadání, abyste někomu poslali v představě duhu? Musíte ji ve své mysli nejdřív vytvořit. Takže když klientku pochválím, že mi předala své nemocné energie (a vlastně mě ušpinila), tak především (pochvalou, lichotkou) vytvořím pozitivní atmosféru ve své mysli… a ona se pak sama vyrovná s případnou předávanou negativitou. Nemusím se léčit. Vědomý či dokonce nucený návrat do optimálního stavu už je výdej energie. Zkušený reikista a zkušený proutkař to cítí a po předchozích zkušenostech nebude nad pramenem stát pět minut, ale jen raz dva tři a ví a jde pryč, aby se neznečistil. Zkušený duchovní učitel ví, že se s afektovanou ženskou nemá cenu bavit a pošle ji za psychiatrem. Zkušený masér má kolem sebe (energetický) štít anebo nechá to negativní projít svým tělem a myslí, a rituálem ochrany to už pak jen jistí…
S tím souvisí, za páté, že s pozitivní myšlenkou to vždy jde lépe. I nemocné tělo se snaží vysílat. Má obrovské samouzdravovací schopnosti – jen když mu člověk, tedy ego, rozum, nepřekáží. A tak je i sauna a třeba pocení, ale i masáž, o to očistnější, oč přesvědčivěji si člověk řekne (rozuměj: afirmativně nařídí) – to se krásně čistím, potím… to je ta horečka nádherně uzdravovací… to je ale hluboká a tedy krásná krize: šance něco podstatného změnit.
Když se reikista otevře, tak je to jako když hudebník pracuje se zvukem. Nemusí (racionálně) vědět, kde je příčina nějaké potíže, nemusí se mentálně starat, stačí když je otevřený a nechá zvuk (energii) ať je rezonančně sveden tam, kde je nejvíc třeba (tím i sám trénuje svou intuici). Dlouhodobě nemocní přitom zpočátku často zareagují bolestí, ale od toho je tam zkušený terapeut, aby klienta pochválil – je to jste šikovný, jiným to trvá týden… vaše bolest je důkaz, že zvuk si našel skutečnou příčinu, blok, kde je něco staženého.
Když si pustím hudbu, zaprvé rovnou ušetřím padesát procent energie, zadruhé nečekám nic, zatřetí si klienta polichotím, aby jeho psychika byla uvolněná. Začnu tam, kde jsou klienti nejuvolněnější. Například reflexní terapií a uvolněním palců u nohou lze uvolnit krční páteř rychleji a efektivněji, než když bych začal masírovat rovnou páteř.
Důležité je chtít se neustále učit, takže například nebazírovat na zarámovaných diplomech a certifikátech, mít ke každému pozitivní přístup a náhled, a být si vědom šance: tak jako zdravotní sestřičky a paní učitelky, i maséři mají obrovskou šanci něco hlubinně ovlivnit a pomáhat, ale tím jsem vlastně začal. Každá masáž by měla ideálně být preventivní (aby nemoc vůbec nenaskočila) a (harmonii) udržovací (ale než právě tohle sportovní maséři a soukromé lázně a zdravotní pojišťovny pochopí a zavedou, uběhne ještě hodně let…). Každý klient může být dar, který (po)může otevřít a poučit. A tím, že masér pomáhá druhým, pomáhá sám sobě (např. obcházet vlastní skryté egoprogramy). Z každé masáže může masér (když navíc umí být v haře) odejít svěží, čistý, zdravý, poučený… a jako po osvícení: vznášet se jakoby pět centimetrů nad zemí…
