(a mám na mysli změnu myšlení a tedy i chování)…Varovných zpráv a indicií, naznačujících postupnou korozi a blížící se kolaps celého systému korporátního kapitalismu, přibývá. Nemám pochyby o tom, že i tuhle krizi člověk nějak vyřeší. Jen k tomu nemuselo dojít. Možná je čas začít poslouchat varovné hlasy (pamatuji si, jak můj někdejší blog zpochybňující posvátnou ekonomii jeden ekonom na blogu respektu sepsul tak, že by si pes kůrku ode mě nevzal) a začít se připravovat. A nemusíte se ani vracet k mým blogům: výpisky ze současných novin a zpráv to naznačují stále jasněji (a věřte nevěřte, tahle a podobná zadostiučinění mi radost nepřinášejí). Varování: pozorné a pomalé čtení vám může zvýšit krevní tlak a způsobit návaly lítosti (pozitivní vlaštovka, která ještě jaro nedělá, až na konci)!
Současný stav české společnosti připomíná dezorientovanou bárku, křižující moře sem a tam za současného dohadování, kam se má vlastně plout. Máme půl milionu nezaměstnaných a více než 2 miliony poměrně chudých důchodců. Prosázíme 120 miliard korun. Internetové servery největších českých deníků typu Idnes nebo Novinky klesly na úroveň bulváru. Normou jsou reality show, kde často zoufalí lidé předvádějí ostatním své neštěstí či patologické chování. Normou je dobře se rozvést, nikoli dobře žít spolu. Normou je měnit zaměstnání, ne být loajální. Normou je být sám, ne být s ostatními. Normou je odsoudit oponenty… Současně samozřejmě platí, že fakticky žijeme v nejlepší době lidstva a vlastně si nemáme na co stěžovat. Nemáme hlad. Máme všechny předpoklady to dělat dobře a řada z nás se o to ve svém mikrosvětě i snaží. Víme, jak bychom to měli mít. Ale nefunguje to… Jsem přesvědčen, že současná česká realita je natolik tristní, že potřebuje především jakousi procházku krajinou priorit a pochopení toho, že takhle se dál už dlouho jít nedá. Že je potřeba napravit spoustu věcí, které trh sám ani jednotliví lidé napravit nedovedou. Že je třeba vrátit obsah mnoha prázdným pojmům a naopak oslabit význam jiných, na které jsme si nechtěně zvykli. Že trh a peníze nám v tom pomůžou jenom částečně, a stejně důležitý bude zdravý rozum, spolupráce, solidarita, mezilidské vztahy, důvěra a štěstí. A že tohle všechno uvidíme a zažijeme kolem sebe, budeme vnímat, že to funguje. I když to bude určitě daleko těžší, složitější a méně přímočaré, než dosud. Jan Mertl
Jak se má člověk připravit na problémy? Například na možné zkolabování systému?
Dá se do jisté míry připravit na šoky, například na velké poruchy v zásobování při možném kolapsu obchodu. Rodina si může nakoupit věci skutečně důležité pro život, například potraviny s dlouhou trvanlivostí, jako jsou konzervy, tvrdé nevaječné těstoviny. Anebo si zajistit kamna na dřevo a zásobu dřeva pro případ, že by uprostřed zimy došlo k výpadkům v dodávkách plynu z Ruska pro neschopnost bank zprostředkovat platby. Nákupy potravin se před volbami konaly v Řecku, neboť lidé se báli nejhoršího. Nákupem potravin, které se dají skladovat několik let, nic nepokazíte.
Vy se takto připravujete?
Něco jsem nakoupil. Klidně můžete nákup potravin s dlouhou trvanlivostí brát jako smysluplnou investici. Banka vám dnes dá úrok tři procenta – a vsadím se, že průměrné ceny potravin budou za dva-tři roky vyšší o víc než 10%.
Máte pocit, že lidé začínají vnímat hrozící problémy a začínají se chovat zodpovědněji?
Když vyšel vloni na podzim náš rozhovor, část čtenářů na mě nadávala, že prý hlupák, co to povídá. Ale ozvalo se mi i mnoho lidí, kteří vývoj vnímají podobně a začínají něco dělat. Například vysadí si v zahradě pár ovocných stromků, které jim jednou budou dávat plody. Anebo investují do zateplení domu, nákupu dřeva na topení. Je dobré, když lidé v rámci svých možností už dnes podnikají kroky, aby byli odolnější v dobách, kdy budou dražší potraviny a energie, větší nezaměstnanost a chudoba.
Když má dnes někdo kousek pozemku, asi by ho neměl prodávat…
Rozhodně ne. Vyměňovat reálný majetek za papíry, jejichž hodnota klesá, je nesmysl. Prodávat půdu po rodičích, prarodičích není dobrý nápad. Rozhovor s MUDr. Jurajem Mesíkem, nezávislým expertem Světové banky a publicistou.
Rada ČT se chová jako slepá, hluchá a blbá. Proces projednávání dětského kanálu, který začal na posledním zasedání Rady 11. 7. 2012, odporuje logice i dikci zákona o ČT. Generální ředitel ČT Dvořák se chová jako diletant, rozhazující cizí peníze a Rada tento postup nerozporuje. Tím se radní stávají servilně přitakávajícími spoluviníky. Jediný z nich, který má rozum v hlavě a dal si práci s přečtením zákona, je docent Mezulánik z mediální katedry UJAK. Jeden z patnácti – není to trochu málo? Štěpán Kotrba
Dnes církve dostávají ročně ze státního rozpočtu 1,4 miliardy korun, takže restituční zákon, který počítá s naturální restitucí ve výši 75 miliard a finanční kompenzací ve výši 59 miliard jim dáváme apanáž na 100 let. Proč by deset, potažmo dvě procenta populace měla dostat apanáž na sto letmá říkám, že je to zkorumpuje… Jeroným Klimeš, Církevní restituce jsou velké pokušení, LN 7. 7. 2012
Příklady investorského chování potvrzují, že „lidé se chovají jako stádo a málokdo rád ze stáda vybočuje“: záznamy myslitelů varujících před nevyhnutelným krachem se setkávaly s výsměchem. Hromadily se nové a nové investiční deriváty stavěné na větších a větších dluzích a stále komplikovanějších matematických propočtech, jimž žádný běžný investor nemohl rozumět a proto spoléhal na „odborníky“, z nichž se nakonec vyklubali ignoranti. Rostl počet ukázek imbecilního zákonodárství chránícího bankéře a finanční experty před krachem zárukami státních grantů, povzbuzující je k bláznivému riskování s cizími penězi a umožňující beztrestnost za chybná rozhodnutí působící finanční ztráty. Ztratila se morální dimenze ve finančnictví přeměnou finančního sektoru ze služby investorům na podnikatelské odvětví zaměřené výlučně na zisk nesouvisející s reálnou hodnotou poskytovaných služeb. Absurdně se vynořily statisíce stránek algebraických propočtů pramálo souvisejících s ekonomickou realitou. Iracionalita ekonomů spočívala ve víře, že myslí racionálně… Varování před krachem přicházelo nejprve zvenčí ekonomické profese, především od neurologů upozorňujících, že lidské chování je maximálně z patnácti procent vědomé a z toho ještě všechno není racionální. Že většina mozkových procesů je podvědomá a že tudíž většina rozhodování není z vlastní volby, nýbrž automatická reakce na podněty zevně naší vůle. Že tudíž precizní ekonomické teorie, propočty a formule jsou v zásadě chybné, protože nedovedou předvídat lidské jednání a neberou jeho nepředvídanost v úvahu. Že rádoby racionální ekonomie zůstane iracionální, dokud nevezme realisticky na vědomí omezenost lidského vědění, nepřijme pokorně zjištění, jak málo dokážeme předvídat budoucnost a nepokusíme se chápat dynamiku toho, jak lidé skutečně jednají. A že tudíž naši dnešní ekonomové, bankéři a regulátoři jsou „mistry ničeho“. Návrh řešení? Například více žen do finančnictví, protože muži jsou náchylnější k furiantskému riskování, jednají zbrkleji, nafoukaněji, pubertálněji a agresivněji, mají větší sklony k falešnému sebevědomí a sebejistotě a často rozhodují v rádoby hrdinských impulsech. Ženy jsou v rozhodování rozvážnější, schopnější zvažovat alternativy, vnímat nedostatky, předvídat rizika a připravovat záchranná řešení. Statistiky velkých firem ukazují, že firmy s nejvyšším procentem žen ve správní radě jsou až o 50 procent úspěšnější než firmy s jejich nejmenším počtem.
A ještě: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=16963
Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů v pondělí zveřejnila zápis ze svého jednání obsahující stanovisko, v němž jednohlasně vyjádřila podporu narovnání právního postavení porodních asistentek a možnosti žen realizovat svobodnou volbu poskytovatele péče v těhotenství, při porodu a v šestinedělí, zejména možnost svobodně zvolit způsob a místo porodu. V tomto smyslu tak rada podporuje činnost pracovní skupiny pro problematiku porodnictví při ministerstvu zdravotnictví. Již počátkem června se tato pracovní skupina sešla podruhé s tím, že jejím stěžejním úkolem je dojednat systémové změny v porodnictví. Ve skupině zasedají porodní asistentky, zmocněnkyně vlády pro lidská práva, lékaři, zástupkyně neziskových organizací, úředníci ministerstva zdravotnictví a zástupci pojišťoven. „Předložily jsme pracovní skupině řadu dokumentů, které právně i věcně vypovídají o prospěšnosti péče porodní asistentky a současně o ústavním právu žen na svobodnou volbu porodní péče,” uvedla právnička a členka pracovní skupiny Adéla Hořejší.
A ještě (pro anglicky mluvící těhotné a aktivistky přirozených porodů kdekoliv) ukázka z pořadů Suzane Armsové Je čas (myslí tím změnu porodnictví): http://www.youtube.com/watch?v=WnY7hDPF2As&feature=youtu.be
