od bitevních koček… Už hezkých pár let vím, že pro dobrotu na žebrotu, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán, a že zvláště v Česku se člověk nezavděčí: už hodně dlouho tak na vděk nečekám, ale přece jen, jsem (po)slušný muž a šlechtic (ducha), a tak mi stačí říct a skončím (žádné další nejen bitevní kočky už svým slovním průjmem obtěžovat nebudu). Kdo na oné diskusi byl, ví velmi dobře, že jsem nebyl agresivní (jen dlouhý, ale to protože mi organizátorka nevymezila čas k diskusi, kdyby na začátku řekla, máte 5 minut, samozřejmě bych čas dodržel), takže se teď cítím přece jen nepochopen a pošpiněn. A tak se z toho vypíšu (a ocituji) níže, a s nadějí, že čas zapracuje pro všechny něžné objímající a hladící ženy, se omlouvám za to, že jsem ze svého bezdomoví vystrčil čumák a chtěl bitevním kočkám naznačit, že více něhy a méně křiku by bylo víc…
Mnohe z pritomnych na Perstyne si porodily a prosadily vse pozitivni cestou (vcetne me), ale uz jsme unavene z toho, ze to neprinese onu kyzenou systemovou zmenu. Temer kazda zena se musi potkat s agresivitou zdravotniku a stoji spoustu vzacne energie udrzet se ve svem pozitivnim naladeni (napriklad doma to jde samo, je to naprosto samozrejme.. ale ne vsechny zeny chteji a mohou porodit doma). Nezapomente, ze adrenalin je „nakazlivy“ – je temer nemozne uchovat si v adrenalinovych vyparech v nemocnici svuj klid jen tak, bez poradneho treninku a usili, reagovala na mé dva blogy slušně organizátorka… souhlasím, jen už roky podotýkám: co když je to právě tahle nepřizpůsobivost bojovně naladěných žen a jejich agresivita, která dále tu porodnickou posiluje, místo aby ji tlumila?
To jiná si servítky nebrala: Vlasta Marek trpí hodně slovní diareou, především, když se nemůže pochlubit svými osobními zkušenostmi, jak s klidnou myslí porodil budhu a pak ho na protest před parlamentem kojil…Možná kdyby se nad sebou zamyslel a konečně jako muž, tudíž k boji předurčen, vzal kámoše a šel těm vládním aparátčíkům vysvětlit, jako chlap třeba i ručně, jak si přejí jejich ženy rodit, byly by role zachovány a výsledek zajisté úspěšný. Zbožňuji, když chlapi poučují ženy, jak rodit a jak se chovat. V podobném duchu mi napsaly i další…
Mezitím mi jiná těhotná, která se onoho večera zúčastnila, poslala svou přece jen ženštější reakci: Odcházela jsem spolu s Vámi ještě než diskuse skončila, protože mi také nebylo fyzicky dobře z energie, která z žen v kruhu sršela. Pro mně to byla důležitá škola života, protože jsem z venčí měla možnost nahlédnout, jak působí tento způsob obhajoby osobních postojů – bojovná argumentace – na okolí. Sama mám totiž často sklon nechat se strhnout svými emocemi, když jde o určitá témata.
Organizátorka nakonec ve zprávě členkám HaMu také vykročila správnějším směrem: De facto jsme se tam sesli ti, co uz neco delaji, ale i tak me (vcera na prednasce Michela Odenta v Bratislave) napad jeden dalsi napad: mohly bychom zalozit tradici pleteni a hackovani pred MZ, a postupne tam oplest nakej strom treba. Cinnosti jako pleteni snizuji hladinu adrenalinu a uvolnuji tvorbu oxytocinu, idealni pro porod i treba pro jednani na MZ.. (to by snad potesilo i antifeministu a gender odpurce Vlastimila Marka). Ano, potěšilo, protože tohle a podobné jsem citoval a navrhoval už kdysi, naposledy zde.
Hmm… Důsledky agresivity, pardon, aktivity českých bitevních koček? Kdybych byl bitevní kocour, napsal bych: při vší úctě k tomu, co vykonaly hlavně z počátku své existence, a s díky za těch několik konferencí a promítání (a Týdny respektu k porodu), až na kosmetické úpravy stále horší situace v porodnictví, trestní stíhání hrozící každé porodní asistence, která pomůže nějaké odvážné rodičce porodit doma, stále méně narozených dětí a stále více císařských řezů a potratů (pardon, předčasných ukončení těhotenství), stále víc rozvodů, a stále víc porodníků, kteří také mají z porodů strach (jestli je nezažalují).
Přitom už staří taoističtí a zenoví mistři věděli a učili, že člověk nemůže (přímo) změnit počasí, systém, nebo své partnery, jediné, co může změnit, je svůj postoj k nim. A že je nesmysl někoho nenávidět – protože tomu je to jedno, ale ten kdo nenávidí (z)ničí jen vlastní organismus. Celé roky učím (ty, které se nezatvrdí, úspěšně), jak lze právě takto pozitivně změnit řvoucího šéfa (nebo ředitele školy).
Důsledek tohoto vítězství bitevních koček? Jako bojovník za spravedlnost a průkopník, celoživotně rozrážející stereotypy, ale přece jen už starší a bez dřívější energie, holt už nikdy na tak neplodnou a zbytečnou diskusi nepřijdu…napsal jsem organizátorce. Přitom právě poznatek, že jsme prakticky všichni traumaticky porozeni (a tedy emočně poškozeni) mi již roky umožňuje vnímat i ty nejukřičenější muže a ženy s pochopením a soucitem: oni (ony) za to nemohou. Porodníci prostě jen dělají, za co je platí a co je naučili, a když má muž strach, koná (i když u porodu by bylo lepší nezasahovat). Asi ještě není tak zle, aby i oni (ony) pochopily, že mír nelze vybojovat agresí. Na světě je tolik a tak zbytečného utrpení, ale ani člověk, který už ví co a jak, nemůže pomoci těm, kteří (které) o to nestojí (přestože a protože o své chybě neví a hlavně nechtějí vědět). Howgh, domluvil a dopsal jsem, a stejně jako porodník Kavan, stahuji se definitivně.
P. S.: Titulek článku na síti: Ženy budou platit tvrdou daň za úspěch (a boj, dodávám): stále víc rakoviny.
