Vyrůstat v Čechách znamená vyrůstat v dusivé atmosféře nepřátelského zaujetí vůči duchu a v atmosféře neotesanosti, tuposti a podlosti. Je strašné nuceně přihlížet, jak primitivní kšeftování ničí jejich povrch a jak následkem stejného primitivního kšeftování (jejich mocipánů) je vše do hloubky prohnilé. Vlády, které jsme měli v posledních desetiletích, byly ochotné dopouštět se všech zločinů a také se všech třeba jen myslitelných zločinů dopustily, a využívajíce přirozeně ospalého národa, přetvořily sprostotu a brutalitu nakonec v jediné umění, které umí, které obdivují a do něhož jsou fakticky zblázněné. Čechy se buď smíří s každou skutečností, anebo zahynou, pokud již dávno nezahynuly tím, že se s každou skutečností smířily. Národ snílků, diletantů života lze snadno zavést na scestí a využít. Brutální bezskrupulózní maloměšťáci , kteří v posledních desetiletích vyšplhali v této zemi po žebříčku licoměrnosti vzhůru a dostali se až do parlamentu a do budovy vlády a na Hrad, to mají snadné s národem, který se od přírody dokáže se vším srovnat, ale ke všemu je lhostejný. Jiří David parafrázuje Rakušana Tomase Bernarda http://www.blisty.cz/art/69960.html
Nevím ke je příčina, jenom tuším, že jsme zhýčkaní. Možná je to i tím mírným počasím a mírnou krajinou. Ale rozhodně se pořád srovnáváme s tím nejvyspělejším světem a stěžujeme si, bůhvíjak se tam mají dobře a jak my se máme špatně. A jsme pořád jakoby nešťastní… Vážně si myslím, že je to s námi zlé. Možná je to jenom jedna fáze nemoci. Možná jenom probouzení se z nemoci. Ale poslední dobou mám velmi špatný pocit zejména z toho, jak už se nedostatek vzdělání a výchovy projevuje ve vnímání hodnot. Kultura je dnes tady považována za něco co si můžeme dovolit, jen když máme peníze, něco vedlejšího, co nemá vlastně žádný vliv na svět, ve kterém žijeme. Ale já jsem stále víc přesvědčený, že to je jeden z důvodů úpadku morálky a toho, že naše společnost špatně vnímá hodnoty a hrubě přeceňuje bezprostřední hodnoty materiální. Přestáváme přemýšlet o podstatných věcech života… Můj otec si stěžoval, že měšťáci mu kradou umění. Dokonce napsal do deníku, že mu ukradli komunismus. Měšťáci prostě kradou všechno. Tam ukradli komunismus, tu zase sametovou revoluci. To je v jejich povaze… Já nevím, jestli se z toho dá vystoupit. Ale jak se o to pokoušet, co dělat, je naopak docela jasné. Zaprvé, být v kontaktu s civilizovaným světem, zjišťovat, co se děje a dělá jinde. Jak je možné, že v Holandsku postavili třicet kulturních domů a tady žádný? Musíme to zjistit, to přece jde. Nespokojit se s konstatací a povzdechem či nadáváním a jít ke kořenům. Potom ty ostrůvky pozitivní deviace, prostě podporovat drobné kulturní podniky. Jan Burian odpovídal na otázky Martina Komárka
U vědomí toho, že „demokracie je diskuse“ a dobře vedený dialog je jedním z pilířů a nástrojů demokracie by se signatáři přihlásili ke kultivaci dialogu podle jasně deklarovaných pravidel. Například první pravidlo by znělo: Tvůj oponent není nepřítelem, ale partnerem při hledání pravdy. Cílem diskuse je dopátrat se pravdy, nikoliv intelektuální soutěž. Účast v dialogu předpokládá trojí úctu: k pravdě, ke druhému a k sobě samotnému. Z návrhu Charty 2013
Svobodné tržní hospodářství se stalo novým náboženstvím. To, že by takový systém mohl fungovat se zřetelem k lidské důstojnosti a společenské spravedlnosti jen při dodržování přísných pravidel a při promyšlené sociální politice, nebylo nikomu zcela jasné, vlastně to ani nikdo vědět nechtěl. A tak předseda vlády Václav Klaus se svojí stranou transformoval právní systém jen do té míry, aby „tržní hospodářství bez přívlastků“ mohlo nerušeně fungovat. Budování právního státu s nezpochybnitelnými zárukami pro občany, vytváření právního prostředí, jímž by se odlišil nový demokratický řád od starého totalitního systému, Václava Klause a jeho následovníky nezajímalo. Z takového cynismu dnes vyplývají stále naléhavější důsledky. Česko nemá – podobně jako některé další země pod někdejší sovětskou správou – fungující systém soudů zaměřených výhradně na pracovní a sociální záležitosti, a tak vyřizuje tyto sporné otázky prostřednictvím obecných občanskoprávních soudů. Soudní řízení se nekonečně vlečou, což má katastrofální dopad na jednotlivce i celou společnost, neboť se výrazně rozrušuje smysl pro spravedlnost a víru ve vymahatelnost práva. Rakouský novinář Michael Frank pro Revue Prostor
Porodníci a gynekologové považují domácí porody za nebezpečné, což ovšem nelze statisticky prokázat. Často citovaná studie Josepha Waxe, která ukazuje na vyšší riziko smrti dítěte, má metodologické nedostatky a zahrnuje i velmi stará čísla nebo k domácím porodům počítá děti narkomanek narozené na ulici. Aktuálnější statistiky například z Německa vyšší úmrtnost nepotvrzují. Petr Třešňák, Respekt, článek o Ivaně Königsmarkové
V českých porodnicích jsou běžně zcela ignorována základní lidská práva, ale i přirozené potřeby žen a jejich dětí. To vyplývá asi z šedesátky vyjádření žen o jejich zkušenostech při porodu, převážně z let 2011-2013. Liga lidských práv v reakci na tvrzení vlády před Evropským soudem pro lidská práva, které idealizovalo české porodnice, vyzvala ženy, aby se podělily o své reálné nedávné zkušenosti… Ženy ve většině prohlášení popisují provádění zákroků na jejich těle bez předchozího informování, upozornění, bez souhlasu a dokonce často i proti jejich výslovně vyjádřené vůli. V lepším případě personál rodičku informoval, až když již na ní zákrok prováděl. Zuzana Candigliota: Situace v českých porodnicích – jak z 50. let
Přestože mezi odborníky stále ještě existuje intenzivní odboj vůči konceptu mnohovesmíru, poslední dobou se začínají objevovat hlasy, že vlastně řeší kritické problémy fyziky od nepatrných částic až po hluboký vesmír. Prosadí se nakonec představa, že žijeme ve výstřední bublině mnohovesmíru? Raphael Bousso ze Stanfordu a Joseph Polchinski z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře v roce 2000 podotkli, že z M-teorie vyplývá 100 na pětistou možností, jak uspořádat dodatečné dimenze, které by podle této představy měly být pevně zauzlené kolem každého bodu naší čtyřrozměrné reality. Tím by se před námi otevírala možnost existence nepředstavitelného počtu rozličných vesmírů. Pokud by to tak bylo, tak ovšem požadavek přirozenosti ztratil smysl. Vesmír by nebyl unikátní a dokonalý, byl by jenom jedním z ohromného počtu existujících vesmírů. http://www.osel.cz/index.php?clanek=6980
Mozek v počítači? Neurovědci dovedou například pomocí fluorescenčních barev označit jednotlivé neurony a zviditelnit je mezi ostatními. Metoda pojmenovaná příznačně Brainbow (mozková duha) je stará pouze šest let. O mnoho starší není ani optogenetika umožňující pomocí světelných pulsů ovládat jednotlivé skupiny nervových buněk… vědci nikam nespěchají a netvrdí, že do pěti let budeme mít v počítači plně funkční kopii lidského mozku. Za pět let by rádi zvládli detailně popsat alespoň primitivní mozeček háďátka, oblíbeného modelového organismu. Tvoří ho pouze 302 nervových buněk a asi 7000 spojení. Za deset let by mohlo obdobně dojít na octomilku se 130 tisíci nervových buněk a za patnáct let možná na mozek akvarijní rybičky dánio. Na lidský mozek si počkáme déle… Zdánlivě fantastická, ale ve vzdálené budoucnosti možná ne pouze hypotetická otázka se týká možnosti, že se vědcům podaří mozek v počítači napodobit opravdu tak věrně, že bude mít vlastní vědomí. Máme právo takovou „bytost“ stvořit? Přiznáme jí lidská práva? Vědci přiznávají, že netuší, kam až nás může úsilí o napodobení lidského mozku dovést: „Pokud ten systém bude schopen činit jednoduchá rozhodnutí a učením získávat nové schopnosti, postupně se dokáže rozhodovat stále složitěji a možná bude schopen do jisté míry vnímat své okolí. Zda dospěje až k vědomí sebe sama, to nevím….Plně funkční lidský mozek by si byl vědom sebe sama. Měl by své vlastní touhy a sny, cítil by bolest a ptal by se nás, co to s ním děláme.”
http://tech.ihned.cz/hnfuture/c1-60685830-kopie-lidskeho-mozku-oziva-v-pocitaci
http://tech.ihned.cz/hnfuture/c1-60748810-vas-mozek-vam-lze
V Německu horních 10% obyvatel vlastní 67% veškerého privátního majetku. Kdežto spodní polovina Němců nemá prakticky žádný majetek. V USA dokonce většina privátního majetku patří jednomu procentu nejbohatších. Zažíváme refeudalizaci vlastnictví, která není slučitelná s demokracií… Špičkové platy nemají žádnou souvislost se skutečným výkonem. Elity prostě změnily pravidla hry ve svůj prospěch… politika slouží primárně zájmům několika málo privilegovaných. Svět doslova plave v penězích, vše je jen otázkou distribuce… Berlínský psychiatr a dědic pivovaru Dieter Lehmkuhl, iniciátor a signatář výzvy 63 milionářů k dávce z majetku
