Z výsledků voleb (volil jsem svobodné) a vývoje politické situace jsem úplně v prdeli. Co s tím mám dělat? Hm, především se vzpamatovat, uklidnit, a netrpět tak za neschopnost a blbost jiných (ti o tom totiž ani neví, viz níže bod třetí). Ty správné strategie a rady jsem sice už mnohokrát uváděl a říkal, ale protože tehdy málokdo uměl nebo umí dobře číst a naslouchat, a také protože jsou dnes roztroušené mezi stovkami jiných blogů, a málokdo (a hlavně málokterá) umí efektivně používat služby vyhledávače, zopakuji je formou komentovaného devatera:
Zaprvé, jdi něco (fyzického, nejlépe v přírodě)dělat, čímž se zklidníš. Už Buddha věděl a učil, že štěstí a spokojenost není někde venku, ale uvnitř každého z nás. A že se na tom dá zapracovat. Je přece jasné, že žádný politik za tebe práci na přeprogramování nefungujících způsobů, jak vnímáš svět, nebo jak jsi (ať už vlivem špatného porodu nebo dětství, nebo dnes reklamy) nespokojen (sám se sebou), neudělá. A čím víc nadějí do nich (těch druhých, lidí i institucí, či nápravě společenských zvyklostí) vkládáš, tím víc jsi pak zklamán. Přitom stále ještě není tak zle (máme se jak prasátka v žitě), aby mohlo začít být lépe.
Zadruhé, nemůžeš-li změnit politiky (počasí, vládu), nebo výsledky voleb, změň svůj postoj k nim.
Politici přece již delší dobu nahrazují v televizi baviče (viz i příhodný klaunský nos, který Pitomiovi přisoudil nedávno časopis Reflex, ve kterém fotokoláže (jejichž častý autor publikuje také pravidelně na Neviditelném psu) přesně vyjadřují co si „lid“ o tom či onom potentátovi myslí. Já se to naučil již za socialismu: trénoval jsem na bubínky tabla před puštěnými zprávami, ale měl vypnutý zvuk (anebo si k nim pustil z gramofonu nějaký rock).
Naskýtá se filmově ověřená a zde parafrázovaná hláška: Nesleduj politiku a nevěř politikům, nebo se z toho zblázníš (a nikdo ti v tomto státě nepomůže). A poslechnout bys dnes měl ani tak ne filmového dr. Chocholouška, jako současného dr. Hnízdila: Lidé už stresujícímu životnímu tempu nestačí, jsou odkazováni k lékařům, dopují se prášky. To ale není cesta k uzdravení. Společenský systém je těžce nemocný, a ten, kdo se na něj adaptuje, je vlastně mentálně postižený. Směřujeme k tomu, že většina normálních, citlivých lidí bude na psychiatrii a venku zbudou jen psychopati? Přitom recepty existují: nechme třeba piráty zorganizovat volby po internetu, a zvolme zelené ženy (ty se stále ještě umí dohodnout).
Zatřetí: politici jsou většinou psychopati, nenech se jimi otrávit (či utrápit), nenaleť jim na krásné předvolební řeči.
Už naše babičky věděly, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Psychopat nemá funkční mozková centra, která jsou odpovědná za stud, soucit, svědomí, zodpovědnost (napsal nedávno opět dr. Hnízdil), a podle toho se chovají. Lidé se diví, co to Zeman předvádí u korunovačních klenotů, jak může Klaus ukrást tužku, ale oni na tom nic divného nevidí. Nerozumí tomu a nerozuměli by tomu ani tehdy, kdybychom jim to vysvětlili. Mozek jim to prostě nebere. Stydět se neumějí… Pro společenský systém založený na dravosti a bezohlednosti jsou skvěle uzpůsobení. Zatímco neurotik neustále pochybuje, trápí sám sebe, psychopat trápí všechny okolo.
Začtvrté, čím víc nadějí do politiků vložíš, tím víc jsi pak zklamán.
Je to jako s pornem: Mnozí konzumenti internetové pornografie na ni svou sexualitu navázali tak dokonale, že se stále častěji už ani nedokáží vzrušit lidskými, skutečnými milenci či milenkami. Podobně odtrženi od reality jsou i vrcholoví politici (a nakonec i jejich voliči). A moc (která korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně), a v případě voličů bezmoc, je mění a změní (zvláště v době, kdy vláda lidu, demokracie, už nefunguje: teď nám vládnou vlády zkorumpovaných politických stran). O tom, že po několika letech v politice je téměř každý postižen tzv. histriónským syndromem, se dnes už otevřeně píše. Existuje spojení mezi mocí a psychopatologií. Existují pozice, na něž se proderou pouze heroické osobnosti, a jakmile jich dosáhnou, jsou obklopeny zdmi, zrcadly a lháři. Je těžké něco zjistit od lidí, kteří s vámi neustále souhlasí, a zachovat si soudnost. Jinými slovy, politici se mění, ale ty (a tvůj niterný svět, a způsob, jak sám sebe a svou realitu vnímáš a vytváříš), zůstáváš.
Zapáté, nevěř médiím: noviny, ale dnes už stále víc i televize, nás (zvláště v době, kdy si je kdekdo, Babiš nebo Berlusconi, může koupit) klamou a manipulují stále víc. Vize světa, který nám vnucují, neexistuje, je umělá a účelově a přehnaně negativní (kolikrát tě už zavraždili, okradli, vydědili, podvedli, jak to vidíš denně ve zprávách?). Skutečný svět je jen přímo vedle nás, a v nás (viz dodatek bodu číslo jedna). Volič je přitom na každodenním přídělu médii zesilovaných emocí závislý jako na droze. Nebo na sexu. Člověk, který se nechá unášet fascinací mediálně zpracovaným předvolebním pornem, pak podléhá (evoluce s tímhle, tak jako u bodlin ježka s pneumatikami aut, nepočítala) a je nakonec logicky zklamán: zaprvé se mu to, co sleduje, moc nelíbí, jen je tím (jako ostatně téměř vším v televizi) fascinován. Cítí touhu a žádostivost něco, cokoliv změnit, a stále naivněji věří, že to za něho udělá jím zvolený politik. Jenže jeho neustále masírovaný mozek už není vzrušen jako kdysi, ale (jako u porna) je a bude o to tím více zklamán, ať to dopadne jakkoliv. Již před mnoha lety to přitom geniálně vyřešil jeden anglický lord, jemuž každý den ke snídani přinášel komorník (samozřejmě vyžehlené) přesně rok staré noviny.
Zašesté, čím víc svět politiky sleduješ, tím víc jsi jím (podvědomě) ovládán.
Zatímco si až donedávna vědci mysleli, že naše mozky jsou definitivně zformovány již v dětství, dnes víme, že nejen že se dokáží měnit, ale dokonce fungují tak, že neustále mění svou strukturu v reakcích na opakované zkušenosti. „Mozek je plastický, ve skutečnosti ho pořád trénujeme, ať vědomou, či nevědomou účastí. Sami si volíme, jakým stimulům, které nás budou tak či onak ovlivňovat, se budeme vyhýbat a jaké budeme vyhledávat,“ píše i psycholožka M.Robinsonová. Už biblický král Šalamoun přitom věděl: Chceš-li se stát moudrým, pohybuje se mezi moudrými. Budeš-li se pohybovat mezi blbci, zblbneš. Jinými slovy, politice a politikům se vyhýbej jak čert kříži (viz bod třetí).
Zasedmé, místo aby na tobě pracovali politici, a média, pracuj na sobě (a svém vnitřním klidu a míru) ty sám.
Možností je dnes nepřeberně: zkus meditaci, zpěv manter, nějaké meditační cvičení (třeba jen pomalou chůzi nebo objímání (nebo aspoň naslouchání) stromům atd. Život je teď a tady (v tobě a kolem tebe, ve vztazích, ne v novinách, v televizích, v počítačích či na internetu): zvol a užívej si vnitřní svobodu a současnost (v tomto smyslu je tvé ego také takovým zkorumpovaným politikem). Nenech se zmást slibovanou budoucností, anebo otrávit nesplněnými sliby z minulosti.
Zaosmé, důsledně se vyhýbej zdrojům nákazy.
Tak jako by se abstinující alkoholik měl vyhnout restauracím a vinárnám, volič, mnohokrát zklamaný politiky, stranami a volbami, by se měl vyhnout předvolebnímu mediálnímu šílenství. Vím, je to obtížné, ale realizovatelné. Na televizní zprávy se dá nekoukat (současná možnost dvaceti kanálů umožňuje si vždy najít nějaký bezpečný film o krásách pobřeží Skandinávie nebo o velrybách), letáky ihned nepřečtené zásadně vyhazovat, rozhlasové debaty vypínat. V tomto ohledu jsou na tom nejlépe farmáři nebo pěstitelé a chovatelé, tedy ti, jimž pravidelná nutnost postarat se o svá zvířata či domácí mazlíčky poskytne čas a hlavně (i adrenalin z krve vyplavující) pohyb.
Zadeváté, pochval se (dej si pašáka) za každý moment, kdy sis uvědomil, že ještě nedávno bys naletěl (politikům, médiím), ale teď jsi ustál svou vnitřní vyrovnanost, kterou ti nikdo na světě, a už vůbec ne nějaký politik, nemůže vzít. Vše se dá naučit (mozek je neuroplastický, a přizpůsobí se čemukoliv, viz bod šest, co aspoň tři měsíce budeš vědomě a intenzivně dělat), změnit. A tvoje mysl se to naučí, a každý vjem pak bude takto natrénovaně opravenou a čištěnou výhybkou v amygdale automaticky a podvědomě nasměrován nikoliv na zatím automaticky používanou kolej Problém, ale na (ano, překvapení, vždy existující, ale zatím nepoužívanou) kolej Radost. A už žádné volby tě nezklamou: protože (automaticky, podvědomě) nebudeš čekat nic, ale budeš připraven na všechno.
P. S.: Recept je to univerzální: to, co natrénuješ na politicích (a volbách), pak budeš moci uplatnit na jakémkoliv zklamání, na jakékoliv nespokojenosti, protože to jsi a vždy byl jen a jenom ty sám, kdo tyto emoce prožíváš. A holt když neumíš mít radost z toho, že se rozpršelo, nebo se ti něco nepovedlo, je třeba se naučit vždycky se umět radovat. Vždycky se smát, a i na tom nejhorším zážitku hledat a pak už stále jen nalézat pozitivní detaily (z počátku si dělej seznamy, soutěž s partnerem nebo dospívajícími dětmi). A najdeš nebe na Zemi. Začneš ho vytvářet (i jiným).
