Z mnoha příčin nefungujeme, jak bychom mohli a měli (o zbytečném nedorozumění mezi ženami a muži, nebo zbytečně medikalizovaných porodech či autoritativní výchovou poškozených obětech obětí, ale také o duchovní lenosti Čechů jsem psal a hovořil snad dostatečně často). Zklamané naděje mnohých, co se týká vývoje společnosti po roce 1989, jsou také očividné. Pokusím se naznačit další důvod, proč používáme Rolls Royce, které jsme od evoluce zdědili ve svých tělech a mozcích, stále více a častěji jen jako Trabanty.
Zatímco kdysi jsme žili v malých skupinách a každý (v závislosti na původu a štěstí) nesl přímou zodpovědnost za naprostou většinu toho, co dělal, čím se živil a co předá svým dědicům, postupně jsme (velmi naivně a lehkomyslně) předali většinu svých kompetencí tzv. odborníkům. Ženy přenechaly zodpovědnost za porody porodníkům, farmaceutickém průmyslu, anesteziologům a pediatrům, zodpovědnost za zdraví jsme nechali na lékařích a umění vztahu k sobě i jiným jsme delegovali příručkám a psychologům. Katarzní zážitky už nezažíváme sami, ale přenecháváme je vypravěčům, spisovatelům, režisérům a vývojářům počítačových her a animací, sportovní výkony přenecháváme profesionálům. Zodpovědnost za zdravou a fungující psychiku jsme postupně přenechali šamanům, dnes psychiatrům a různým koučům, a zodpovědnost za víru a duši knězům.
Místo aby si řemeslníci a výrobci s prodejci důvěřovali, vymysleli faktury a účty a banky (a skladníky a účetní a policisty), a na křižovatkách za nás řeší přednost v jízdě semafory. Místo map a smyslu pro orientaci máme GPSky, na sousedské spory máme soudy a budeme mít nový a ještě méně přehledný Občanský zákoník. Na všechno už dnes máme další nesčetné prostředníky: i úřady, které nás tak omezují, jsme původně vymysleli, abychom si ulehčili práci. A tak dnes máme, co jsme (ne)chtěli…
Mnohokrát jsem zmiňoval, že když prostředím nemocnice vystresovaná rodička dostane na vyprovokování nebo urychlení porodu dávku umělého oxytocinu (původně hormonu lásky), její tělo si nezkusí a nenaučí se produkovat přirozený oxytocin (a většinou pak nezažije návaly lásky při pohledu na své děti, a tedy skutečné a i ji samu tak obohacující mateřství). Když se prostředníkem mezi člověkem a jeho bohem stal kněz, který ovšem věci víry od 6. století už nemusel na vlastní tělo a mysl zažít (třeba někde v džungli, v poušti nebo v meditační jeskyni), ale mohl je jen levohemisférově vystudovat, zážitek skutečné víry degradoval na směs povrchních rituálů a boj o mocenské pozice v hierarchii té které církve. I na humor máme komiky. I v oblasti ekologie jsme se podělili o kompetence s korporacemi a znečišťovateli v naivní víře, že si kapři vypustí rybníky, ale ono se tak (překvapení!) nestalo (slovy Naomi Klenové: vědecký establishment nasákl neoliberálním ekonomickým fundamentalismem).
I na slova a řeč už máme vědecké výzkumy a odborníky a naši školáci se neumí vyjádřit (o pasti slov a špatných překladů jsem také často psal). Na počty jsme si obstarali kalkulačky, na hudbu noty a hudební záznamy, na uvolnění alkohol, na informace máme google…Už kdysi dávno jeden moudrý řekl, že vynálezem písma lidstvo ztratilo paměť, a já dodávám, že vynálezy, které jsem zmínil výše, nám pilně pomáhají, abychom nakonec ztratili sami sebe.
Místo vlastních zážitků postupně natrénovaných tělem a myslí se nám dnes předkládají instantní zážitky zprostředkované třeba seminářovými lektory či na internetu podnikajícími psychology, kteří svým (často velmi draze platícím) klientům v duchovním hypermarketu nabízejí laciné instantní duchovní systémy a zážitky, stejně jako sofistikované a relativně drahé nauky a praktiky poskytující pocit jedinečnosti a výjimečnosti (zparafrázovaně opět cituji religionistu Václavíka). A jako s každou drogou, mozek si zvykne a bude vyžadovat větší a častější dávky.
Zpohodlněli jsme, ale tím pádem i duševně a morálně okorali a zkameněli. Na všechno dnes máme odborníky a na každou odbornost se dnes dá získat nikoli dovednost a moudrost, ale titul: každý mladý člověk hledá sebe sama a poznání, ale místo aby hledal trpělivě a často namáhavě sám, nechá se zblbnout poučkami odborníků předchozí generace, kteří se také nechali zblbnout… a pak se stane odborníkem a oblbuje další generaci. Věci veřejné za nás (ne)řeší politici, protože jsme líní a taky jsme zapomněli, že to jsou právě tak pohodlní a (ne)vychovaní lidé jako my.
Jak z horké kaše ven? Přiznat chyby, a postavit se nejen moci prostředníků (a všelijakých rádců, i těch z Půlnočního království), ale i své pohodlnosti a tedy nezodpovědnosti. Znovu, pracně a postupně, třeba v několika generacích si vzít zpátky své životy z rukou snadno zkorumpovatelných prostředníků do vlastní zodpovědnosti. A začít bychom měli od počátku, tedy od početí, těhotenství, výchovy, školství, státní správy atd. atp.
Bez prostředníků to je a bude pracné, ale nevyhnutelné: tím, že jsme chtěli ušetřit, jsme dopadli jako každý, kdo kupuje zrychlené, zlevněné a laciné věci. I naše mozky už zlenivěly. Je třeba se sebezáchovně naučit opět naslouchat, nejen moudrým a zkušeným, ale také vlastním zvukům, rytmům a intuici, znovu začít (bezprostředně!) zpívat a věřit a užívat a radovat se: znovu začít žít. Protože jedině tak se může člověk, a nakonec i společnost, skutečně změnit. Bez prostředníka.
P. S.: Zříkáme se osobní zodpovědnosti. Dáváme pryč svou sílu a dovolujeme druhým, aby nás chránili. Dáváme svou sílu systému, aby se o nás postaral. Tak zapomínáme, že všechno můžeme zvládnout sami. To je duchovní lenost… Indián Tiokasin Ghosthorse ve filmu 2012 (díky za doplnění R. F.)
