Při sledování přenosů z her zimní olympiády moderátoři pravidelně servírují zákulisní a donedávna tajné informace o maličkostech, které v konečném důsledku rozhodují o medailích. O prodyšnosti kombinéz skokanů na lyžích jsme slýchali již dříve, skiatlonisté zase donutili ševce, aby jim ušili speciální obuv, použitelnou jak na klasický styl, tak na volnou techniku (bruslení)… Mazání lyží je věda odjakživa a hlavní servisman musí být zkušený lyžař, ale také alchymista a psycholog, schopný prosadit svůj názor v celých týmech dalších specialistů sloužících sportovci k dosažení nejlepšího výkonu. Za mého života prošel i tvar lyží včetně vázání velkými revolucemi (v maličkostech). Specializace zavládla světem, a dnes stojí pouhé vybavení triatlonového kola stovky tisíc už v dorostenecké kategorii. Na maličkostech ve výbavě či v tréninku zkrátka záleží, ne že ne…
Již od 80. let minulého století připomínám nezbytnou pozornost vůči detailům i na cestě k duchovnosti. Je tedy například nejen dobré se před lekcí jógy nepřejíst vepřovou s knedlíkem a zelím, ale také začít cvičit ásány čili jógové pozice až po pár měsících morální a duševní očisty (tzv. jama a nijama). A snažil jsem se, často marně, zprostředkovat začátečníkům, kteří se učili psát štětcem a tuší čínské znaky, rozdíl mezi čarou začátečníka a bambusovým listem namalovaným Hokusaiem. Maličkosti dokonalosti nelze často jakkoliv změřit, přesto jsou velmi podstatné.
Profesionálové a odborníci v tradičním řemeslně vrcholovém provedení existovali i za mých mladých let, ale dnes právě ve sportu, ale i v medicíně, módě, farmacii, mobilech nebo v počítačových technologiích vznikají na jedné straně nepřetržitě inovativní trendy (a vlastně hravé život zpříjemňující vynálezy), ale zároveň se rozevírají nůžky mezi těmi, kteří to které udělátko vymýšlejí, vyrábějí či opravují, a těmi, kteří je používají. Zatímco za mých mladých let zkušený opravář televizorů celé roky zvládal opravit všechny nové typy přístrojů a instalatér si vystačil s hasákem a koudelí stejně jako jeho dědeček, dnes jsou často i opraváři jen obsluhy na přesun automaticky vyladěných programů a instalatéři opravují karmy a jiné přístroje v koupelně pomocí počítačů.
Nevýhoda téhle pokračující specializace je i v naší neuvěřitelné zranitelnosti. Když nejde proud, nejdou ani ledničky a mrazáky, neteče žádná, natož teplá voda. Pokud by nešel proud týden, stát se nejspíš rozpadne a naše tzv. civilizovanost se vypaří jak pára nad papiňákem. Jsme také čím dál rozmazlenější – když chce synáček nebo dceruška dělat nějaký sport, musí ho nebo ji rodina jako každodenní taxikáři vozit nejen do a ze školy, ale i do a z kroužků, a nakoupit neuvěřitelně drahé vybavení.
Neznamená to, že bych nebyl z vývoje za posledních dvacet třicet let nadšen. Naopak – objev didžeridu a alikvotního zpěvu, vynález steel drumů, hangů a dalších možností pentatonicky kovově improvizovat, všechny ty variace skejtů a draků, renesance akrobacií, žonglérství a cirkusu typu Cirque du Soleil vylepšují mozky dalších generací. A ty snad budou schopny nezapomenout, že velké je utvářeno malým, celek je tvořen z detailů a život správně směruje a zkvalitňuje právě pozornost k maličkostem.
Ale pozor, zároveň platí i naopak to, že svět a tahle civilizace se velmi rychle ve svých elitách vyvíjí v maličkostech… ale propastně zaostává v celkovém přehledu, jakési vnitřní jistotě, že to, co dělám a v čem jsem stále lepší, má nějakou vyšší než zábavnou a sportovně rekordní, a také obecně ceněnou a uznávanou hodnotu.
Pokusím se naznačit, že v maličkostech jsme sice stále výkonnější a lepší, ale ztrácíme celkový přehled, smysl, jednotu (jakž takž někdy dokážeme jednat lokálně, ale pořád neumíme zároveň myslet globálně): že pro detaily třísek ztrácíme vizi lesa. Mám na mysli samozřejmě duchovnost, vyšší efektivitu celé mysli, v detailech a maličkostech stále lepšího, ale doposud hemisférově a emočně nevyrovnaného mozku.
Takže zbývá maličkost: neztratit smysl (lidské existence). Nevyhodit na smetiště dějin (a v rámci teorie růstu a kultu mládí) staré moudré a zkušené, kteří přehled a životní moudrost (často za cenu velkých obětí) získali, ale které dnes nikdo neuznává a tedy ani neposlouchá. Nezapomenout, že všeliké zlepšování pro zábavu, zisk a slávu toliko pro jednostranně vyvinuté a specializované dobré jest, ale pro lidstvo to je past. Je to totiž přesně naopak: již dva tisíce šest set let tušíme, že jedině soucitná inteligence se zformuje do moudrosti a jedině neustálé směřování ke stále větší koherenci v oblasti pomoci těm druhým je pojistkou pravého vývoje ve skutečnosti maličkého člověka (ale tím i lidstva jako takového).
