To už to budu umět se ženskejma? Tak se jednou zeptal jeden student, aby měl hlubinnější motivaci pro meditaci a dosažení osvícení. Zklamal jsem ho vysvětlením, že zatímco pud předání genů další generaci je jeden z těch primárních (něco jako základy budovy), duchovnost je něco budované nad tím (takové čtvrté patro se střechou). Tedy že k tomu, aby uměl sbalit holku, zvláště jemu (kterému vykolejí jakýkoliv pohled či úsměv jakékoliv sukně rozum a obrovsky rozbouří emoce) osvícení moc nepomůže. Ale když bude dělat, co už umí, a tedy bude svůj, řečeno českofeministicky, sám sebou, dobře to dopadne. Svůj životní kóan už elegantně, buzarem přes Anglii, vyřešil v Hong Kongu.
Před rokem psal v e-mailu, že odjel na kurz angličtiny do jihozápadní Anglie, a že je to v městečku, poblíž kterého jsem si před čtrnácti lety v Schumacher college užíval Ruperta Sheldrakea a další vymoženosti společnosti, která funguje. Mockrát jsem o tom studentům vyprávěl. Odpověděl jsem mu, ať na nic nečeká a zajde tam osobně, a nabídne jim své služby (před let, když se mnou a dvěma dalšími adepty zenu se mnou přebýval ve stejném domečku jsem ho tlačil nejen k tomu, aby se učil anglicky a hlavně čínsky (jeho kolega na tom dávno pilně pracoval, on ale byl ve všem opatrnější a váhavější), ale aby dělal co mu jde (uměl za krátkou dobu nejlépe z nás hrát ping pong, a dokonale se starat o záhony květin a trávník pod ořešákem, navíc se učil a naučil krájet zeleninu tak dobře, že pak pár let pracoval v jedné z nejkvalitnějších vegetariánských restauraci ve středu Prahy) a nezdržoval se tím, co mu nejde (tedy děvčaty a četbou duchovních knih: obojí jsem mu zakázal).
Za půl roku mi napsal, že ho v Schumacher college přijali jako pomocníka v kuchyni, že se po večerech účastní programů, a že tam potkal čínskou dívku a chodí spolu a čekají dítě a budou se stěhovat do Hong Kongu. Hm, jakmile přestal toužit a snažit se to umět se ženskejma… A teď právě čekám zprávu o tom, jak jeho žena porodila v malém domečku mezi kopečky a domkem pro Steinerovu školu, tedy doma, dalšího malého buddhu.
Jinými slovy, jakmile přestal „špekulovat“ o tom, jak sbalit nějakou holku, nebo jak dosáhnout osvícení, a soustředil se na krájení (obstaral si na to tehdy i svůj vlastní profesionální nůž) a ostatní jiné na 100% vykonávané a zdánlivě nedůležité činnosti, začal být svůj, a našel sám sebe a své místo v čase a prostoru (neomezen omezujícím programem svého malého rodného města a tamních manipulací). A i tohle se dá pojmenovat, chcete-li nějakou nálepku, osvícením. Protože to, co si pod pojmem osvícení my Češi a Zápaďáci představujeme, tedy nějaké ohňostroje pocitů v explozi pochopení, je jen iluze, koncept vycházející z popisů z druhé ruky, spekulace našeho roztouženého (a prokrastinaci se oddávajícího) ega.
Mladý muž vlastně jen tak, levou rukou, našel sám sebe, svou (čínskou!) partnerku a rodinu a místo na druhé polokouli aniž se staral o osvícení, a tím byl osvícen. Přiměl jsem ho zvládnout ty nejdůležitější (ano, duchovní!) disciplíny svého života: dnes umí krájet a pěstovat zeleninu a milovat svou ženu a pečovat o ni (a malého buddžíka), domluví se anglicky i čínsky, bude umět zahrát si s Číňany jejich nejoblíbenější sport (ping pong), umí meditovat v sedě i v pomalé chůzi, a přítelkyně své těhotné ženy nedávno potěšil a jistě i ohromil tím, že zamručel jako tibetský mnich a zazpíval alikvoty jako nějaký Mongol nebo David Hykes.
Naznačuji po sto osmé, že jakmile člověk přestane imitovat ostatní, a začne být, žít a jednat sám ze a za sebe, najde sám sebe a (realizuje) své možnosti. Je to prostě tak, jak tvrdí odjakživa všichni duchovní učitelé: Stojíš po kolena ve vodě a křičíš, že máš žízeň! Bůh ohně si jde pro oheň! Už jsi dojedl? Tak si umyj misku…
P. S.: Včera ve 20:55 jsme přivítali krásnou voňavou růžovou holčičku s otevřenýma očima a hláskem jako ta nejlepší zpěvačka na světě. Obě holky jsou v pořádku. Placenta se suší, byla odstřižena až po dokončení tepu. Jsem dost busy a velmi šťastný. T. F.
