Buddhismus připomíná pyramidu, která má různá patra a úplně nahoře je domeček, nad kterým už není nic. Když vstoupíte do přízemí, řeknou vám učitelé, že musíte něco udělat. Když to uděláte, postoupíte do dalšího patra. A tam vám prozradí, že vše,co jste dělal v přízemí, je úplně zbytečné a můžete na to zapomenout. Ale musel jste tím projít, abyste se dostal do druhého patra. A tak to jde stále výš, až s člověk dostane do domečku nahoře. A tam se ho zeptají. O co s snažíš? Všechno je v pořádku tak, jak je, není důvod cokoli měnit. Tohle je osvícení, nikdy by to ale člověk nepochopil, kdyby neprošel všechna patra pyramidy…
Dát dar je těžší než jej přijmout Na Západě jej nemáte s kým sdílet. Třeba lidé v Asii na rozdíl od nás vůbec nemají problém dar přijmout. Je to tím, že oni nejsou sami, žijí vždy jako součást nějaké komunity, rodu, kmene. Vše, co dostanou, nevnímají jako dar pro sebe, skrze to proteče dál, nevzniká v nich pocit nějakého duhu. Skrze nás nemá dar kam protéct, jsme s ním sami a může to být těžké…
Smyslem našeho projektu je rozvíjet komunitní život, web obsahuje nástroj pro podporu komunit a jejich vnitřních ekonomik. Sám nabízím poradenství v oblasti marketingu, a také pomoc s praxí dzogčchenu, kterému se dlouho věnuji…Buddhismus i věda zkoumají jak funguje realita, jen každý jinou metodou a z jiné strany. Buddhismus zkoumá fungování mysli a kognitivní stránku reality, obrací se dovnitř zkoumajícího. Věda zkoumá svět zvenčí… Všechny koncepty Boha vás podle mne jen omezují s přímým propojením poznání. Je lepší je opustit. Tím zbouráte hradby kolem města a můžete vyjít ven. A potom je jedno, jestli následujete cestu Ježíše nebo Buddhy, jsou to jen různí mistři, kteří vás vedou. Jako když lezete na Mount everest severní nebo jižní stěnou. Je to ten samý kopec… V mé původní firmě vládlo prostředí byznysu, důraz se kladl mna výkon a výsledky. Ale kluk, který vedl čajovnu, byl naprostou negací toho všeho. Vyzařoval z něho naprostý klid a navíc připravoval vynikající čaje… Podporuji věci, které slouží k podpoře osobního rozvoje, otevírání a propojování společnosti…
Všichni se stále honí, aby se měli lépe, a já když jsem toho dosáhl, jsem měl najednou depresi. Protože už nebylo kam pokračovat. Jaká z toho vedla cesta? Být šťastný tady a teď. Štěstí je jen pocit, který nemusí být podmiňován okolnostmi, jak si myslíme. Nejde o materiální situaci… Být tady a teď je dar, který jsme dostali, ale abychom jej dokázali prožívat, musíme k němu dojít různými zkušenostmi. Projít různými patry. A pochopit, že štěstí s penězi nesouvisí… Já sám jsem přišel na to, že pocit štěstí neplyne z toho, když věci nebo peníze přijímáte, ale když je začnete dávat. Nahromaděné peníze vás tíží, odcizují od lidí. Abyste někomu něco dal, musíte s ním navázat kontakt. Když ale začnete dávat, logika se otočí: čím víc dávám, tím víc navazuji vztahů, jsem víc ve společnosti. Najednou je přítomna jakási radost z bytí, aniž by člověk věděl proč….
Můj mistr dzogčchenu jednou řekl, že není žádný rozdíl mezi dobrým a špatným. Když jsme se ptali, jak teď máme žít ve světě, kde je spousta očividně dobrých ale i špatných věcí, odpověděl: Respektujte okolnosti a dělejte to nejlepší… Podílel jsem se už na organizaci předpolední dalajlamovy návštěvy v Praze, ještě za Havlova života. Tehdy jsem pořádal soukromé setkání se skupinou podnikatelů a trochu jsem nevěděl, o čem mám mluvit. Tak jsem plácl, jestli by nechtěl znovu přijet ne jako politický vyslanec, ale jako mistr, a předávat učení, které tady opravdu potřebujeme. On v tu chvíli nic neřekl, ale později z jeho kanceláře přišla práva, že je ochotný u nás jeden den učit. To byla ta loňská návštěva, po Havlovy smrti. Byla tam úžasná atmosféra skvělá koncentrace a propojení lidí. Dalajlama byl nadšený a spokojený. Když jsme se pak rozloučili, a on odcházel k autu, blesklo mi hlavou, že jsem ho zapomněl poprosit, aby znovu přijel. Ale už byl daleko, nehodilo se na něho vola. Ale on se najednou zastavil a otočil se. Zachytil moji myšlenku, takhle poznáte realizovanou bytost. Došel ke mně a říkal: Málem jsem zapomněl, až příště přijedu uděláme učení na tři dny…
Programátor a buddhista Libor Malý (45), který v roce 2011 prodal svou firmu a založil společnost, která provozuje neziskový internetový projekt Hearth.net. S dary máme problém, Respekt 8/2014
