Když jsem v roce 1999 sledoval nadšení amerických porodních asistentek, které tehdy v New Yorku organizovaly konferenci, na níž mluvila celá řada dnes slavných porodníků, propagujících přirozené porody, byl jsem rád, že to, co tehdy startovalo v Česku, má solidárně našlápnuto i v USA. Nedělal jsem si iluze o „přirozenosti“ porodnictví v zemi, která stojí a padá na zisku. Vida, jsme stále na jedné lodi: film, který je jistým způsobem jen pro otrlé a pokročilé, dokumentuje situaci v USA před šesti lety, ale zároveň, protože u nás tomu, bohu a českým ženám žel, o mnoho jiné není, „nastavuje zrcadlo“ i nám. Nechte se částmi monologů osvícenějších amerických porodních asistentek porodníků a dul (z titulků přepsala dula chebská) pozvat na dokument z roku 2008, a prostě jen slovo americký v duchu nahraďte slovem český…A pro porovnání si nakonec klikněte i na článek právničky, která se situací v našem porodnictví také dlouhodobě zabývá, anebo na odkaz na výborné téma shrnující třeskuté články v jiném internetovém časopise!
Porodnictví v USA je v krizi. Z různých hledisek je to katastrofa. Medicínská rozhodnutí se dělají kvůli monitoringu a dodržování postupů, ne proto, že je to dobré pro matku a dítě. Pokud tento směr rychle nezastavíme, normální porody se vytratí. V americkém zdravotnictví je něco velmi problematického… Medicína se posledních 40 – 50 let snaží přesvědčit ženy, že neumí porodit…
Většina porodníků nemá ponětí o tom, jak může vypadat porod. Velmi málo doktorů vidělo normální porod. Na medicíně či v nemocnici je to spíš oxymóron. Vždy říkám, že PA dělají lepší práci při porodu než my. U zdravé ženy je zbytečné, aby šla k lékaři, protože lékaře nezajímá, když jdou věci normálně. Kvůli tomu, že porodníci jsou školení, aby rozpoznali patologické stavy, je často najdou i tam, kde nejsou. Porodníci jsou školení chirurgové a obvykle velmi dobří v tom, co dělají. Ale neměli by se zaobírat normálními porody. Protože nejsou na to vyškolení. Vůbec neví, jak se to dělá. Bývalý ředitel pro Zdraví matky a dítěte při WHO
Jinde na světě to dělají jinak. Porodní asistentky se účastní více jak 70% porodů v Evropě a Japonsku. V USA se účastní méně jak 8%. Můžete jít do Velké Británie, Francie, Německa, Skandinávie, Austrálie, Nového Zélandu, Japonska a ostatních vyspělých zemí, kde při porodech umírá méně žen a dětí. A co vidíte? Vidíte porodní asistentky, které asistují u 70-80% porodů. Lékař je tam pro to malé procento komplikovaných případů. To je osvědčený zdravotnický postup všude na světě. USA stojí osamoceny, USA mají druhou nejhorší úmrtnost novorozenců v rozvinutém světě… Říkají ženám: přijďte k nám, děláme všechny porody, bez ohledu na to, jaký porod chcete, jsme otevřeni všemu. Ale když tam dorazíte, ukáže se, že nemocniční systém je nastavený jen na jeden druh porodu.
Pitni ji“, to znamená, nasaďte ji Pitocin (oxytocin). Kolem 90% pacientek dostane nejrůznější léky. Nemocnice – to je byznys. Jsou buď plné nebo prázdné. Lékaři nechtějí, aby se jim ženy poflakovaly po porodním sálu. Když jste v nemocnici, máte pocit, že je nějaký limit, jak dlouho má trvat porod. Uběhlo 12 hodin, takže teď musíme podat Pitocin. Jeden zásah vede k celé sérií zásahů a výsledek je takový, že matka nakonec musí porodit císařským řezem a všichni pak říkají: „Díky Bohu a těm zásahům se nám podařilo zachránit tvé dítě“. Ale pravdou je, že kdyby nebylo těch zásahů, nic z toho by se nemuselo stát. Existuje příčinná souvislost mezi uměle vyvolávaným porodem a císařským řezem. Ale lidé tyto informace nemají.
Když se podíváte na porodnictví obecně, celé série velmi vážných zásahů, které lékaři vykonávají dnem i nocí na milionech žen, nejsou medicínky zdůvodněné a protiřečí zdravému rozumu. Rodit v leže s přivázanýma nohama: je toto nejpohodlnější nebo nejlogičtější poloha pro porod? Ne. Poloha vleže je ta nejméně přirozená poloha při fyziologickém porodu, protože když matka leží na zádech, vaginální otvor je nejmenší a je o mnoho těžší využít břišní svaly k tlačení. A proto je více pravděpodobné, že bude potřebné udělat nástřih hráze a nebo bude potřeba použít navíc kleště. Tato poloha je nejvýhodnější pro lékaře, ale je skoro nemožné, aby dítě vyšlo v této pozici samo. A. Verwaalová, dula
Americké ženy se dívají na filmy a programy o porodech. Myslí si, že s porodem je spojeno velmi mnoho strachu. Při každém porodu v televizi ženy křičí. . . a plíží se po chodbě, jako by šlo o naléhavý případ. Tak proč by se měly ženy cítit při porodu sebejisté, když skoro celá kultura je utvrzuje v tom, že je to strašidelné a nebezpečné? Ženy očekávají, že budou mít traumatické zkušenosti. Proto tolik žádají epidurál, protože jsou z porodu vystrašené. Porody v TV jsou velmi dramatické. Sama bych byla velmi vystrašená, kdybych viděla ženy s přivázanýma nohama, kterým často hrozí nějaké nebezpečí a vstoupí lékař a tyto ženy zachrání.
Ženu opravdu není třeba zachraňovat. To není místo pro rytíře v jasné zbroji. Mnoho lidí popisuje porod jako cestu přerodu. A určitě je to život měnicí zkušenost. Může to být krásná, neuvěřitelná, posilující zkušenost, anebo to může být zničující, traumatizující a zjizvující – doslovně i obrazně – zkušenost. Úplně jsme se ztratili, zapomněli jsme si klást ty nejjednodušší otázky: jaké jsou základní potřeby rodící ženy? A fakt, že PA vymizely, je symptom nedostatku porozumění základním potřebám rodiček. Cara Muhlahahnová, certifikovaná PA
Historicky se hnutí za domácí porody začalo rozmáhat, jakmile byly v polovině minulého století prakticky zlikvidovány: v době éry hippies a v komunitách. Komunity přistěhovalců se rozrůstaly a povolání PA se v této etapě znovuzrodilo. Nechtěli jsme, aby jiní za nás stanovovali pravidla, kteří nám nerozuměli, myslící o si o nás, že jsme stroje a ne lidé s pocity, protože jsme věděli, že pocity ovlivňují porod. Část tohoto hnutí byla reakcí na používání Scopalminu a porodů pod narkózou, protože lidé si uvědomili, že pokud se tomu chtějí vyhnout, musí se vyhnout také nemocnicím.
Právě když jsme se začali udomácňovat, technologie nás znovu doběhla. V nemocnicích se začaly používat elektronické monitory na začátku 70. let, a na jejich konci se používaly při každém porodu. Procento císařských řezů rázem stouplo z 4% na 23%. Když jsem já začínala, jen 5% žen ve spojených státech rodilo císařským řezem, přešlo deset let a už to byl a jedna ze čtyř. Nemohla jsem tomu uvěřit… Míra porodů císařským řezem je v USA nejvyšší v historii, císařské řezy se staly nejčastějšími velkými chirurgickými operacemi žen. Proč? Co je za tím ve skutečnosti? Císařský řez je extrémně „doctor friendly“. Protože namísto rodících žen, jejichž porod trvá v průměru 12 hodin, 7 dní v týdnu, je to 20 minut – a porodníci stihnou večeři doma.
Neuvěřitelné. A veřejnost o tom ví. Je to také o sociálním statusu, ženy se chlubí na banketech, že právě měly císařský řez na požádání. Tento názor žen, které se cítí být příliš nóbl na tlačení, je novým fenoménem doby. Můžete to připsat Victorii ze Spice Girls, která měla tři císařské řezy, zvolené tak, aby pasovaly do fotbalových tréninků jejího muže. Britney Spears měla dva atd. Myslím si, že kdyby celebrity, které rodily doma s PA, o tom mluvily víc, mohli bychom mít vyváženější obraz. Kdyby Angelina Jolie porodila do vody v Africe, tak by více žen chtělo rodit do vody.
Výsledky domácích porodů jsou přitom velmi dobré a ukazují, že když je zabezpečeno okolí, se zabezpečenou zálohou pro případ převozu do nemocnice, ve všech studiích domácí porod vychází jako bezpečný… Co nemůžu pochopit je, že porodníci a politici, když zjistí, že porod je s PA levnější, tím nejsou unesení. V některých nemocnicích v New Hampshire stojí spontánní vaginální porod něco kolem 13 tisíc dolarů, já si účtuji 4 tisíce, a to se vším dohromady. Tedy i s péčí po porodu. Včetně materiálu. Všechno. A tak vás napadne, o co jim vlastně jde? Pojišťovny jsou součástí toho zřízení. Takže pokud porodníci dávají rady pojišťovnám a tvrdí, že porod doma je nebezpečný, anebo že PA nejsou tak bezpečné jako lékaři a ostatní bludy, tak šéfové pojišťoven jim věří.
Tyto moderní intervence jsou někdy nutné, ale zadržují přirozenou mateřskou aktivitu, určenou k ochraně a krmení dítěte po porodu – což je u savců přirozené. Donedávna se ženám, aby porodily, jako všem ostatním savcům, přirozeně uvolnil hormonální koktejl lásky ihned po porodu, kdy jsou matka a dítě spolu. Ale dnes většina žen rodí děti bez uvolnění těchto hormonů. Když opice porodí císařským řezem, nemá poté o svého potomka zájem.
P. S.: Vynikající článek o situaci u nás jako nášup:
http://a2larm.cz/2014/08/domaci-porody-v-zacarovanem-kruhu/
