Téměř jako blesk z čistého nebe (v očekávání očistné bouřky): dostal jsem se k článkům RNDr Michaely Pixové, Ph.D., sociální geografky, aktivistky na poli užívání městského prostoru a teď tedy také přirozených (a také doma-) porodů. Přiznává, že donedávna jsem o tématech, jako jsou těhotenství či porodnictví, také mnoho nevěděla. Sice jsem na přírodovědecké fakultě absolvovala předměty jako genetika, molekulární a evoluční biologie, ba dokonce lidskou fyziologii a anatomii. Těhotné ženy jsem ale dlouho brala jen jako bytosti s velkými břichy, kterým je potřeba v MHD uvolnit místo k sezení, a o českém porodnictví jsem věděla nanejvýš to, že údajně patří k nejlepším na světě. Statistky nás přece krmí informacemi o vyspělosti naší zdravotní péče a nízké úmrtnosti českých novorozenců. Ignorantkou jsem přestala být až ve chvíli, kdy otěhotněly mé blízké kamarádky, a úplně nové obzory mi naskytlo mé vlastní těhotenství. Konečně jsem odhalila pravdu o českém porodnictví a o diktátorském režimu, který v něm panuje. Konečně nová krev, konečně někdo schopný zformulovat popis reality, před kterou veřejnost (zvláště ta odborná) schovává roky hlavy do písku profesní solidarity a diskusí a článků o ničem. Třeskutá nádhera! Rád se (po)dělím:
Díky účinné dezinformační „kampani“ vedené lékaři a jim přizvukujícími médii se málo ví, že současná medicína za riziko začíná považovat naopak neúměrně velké množství rodiček, které nerodí přirozeně, bez intervencí. Informační temno pak panuje okolo skutečnosti, že značnou část komplikací v porodnicích ve skutečnosti způsobují sami zdravotníci zbytečnými intervencemi (např. umělá indukce porodu, kanyla zavedená do žíly po celou dobu porodu, epidurální analgezie, aplikace syntetického oxytocinu, používání kleští a vakuového extraktoru, násilné vytahování placenty nebo třeba jen nedostatek ohledů k rodičce). Veřejnost je tak udržována v představě, že lidská reprodukce je dnes zcela závislá na moderní medicíně a žena a dítě přitom hrají pouze pasivní roli.
Čeští porodníci u přirozeného porodu bohužel nechtějí asistovat. Většina z nich takový porod nikdy v životě neviděla. Přirozený porod se navíc nedá vměstnat do žádných uměle vytvořených tabulek, norem ani medicínských standardů a pasivní roli při něm namísto ženy má sám porodník
V zahraničí bývají domácí porody, v Česku tak démonizované, zcela běžné. Lze se dokonce poučit, jak bez chemie prožít bezbolestný porod, či jak se i přes některé diagnózy vyhnout císařskému řezu. V ohrožení tak jsou firmy vyrábějící epidurál nebo ty porodnice, které si větším podílem císařských řezů usnadňují práci a zvyšují nemocniční výdělky (věděli jste, že za císařský řez, který je šmahem hotov, dostane nemocnice od pojišťovny cca šedesát tisíc korun, zatímco za přirozený porod, který trvá až několikanásobně déle, jen asi šest tisíc?)…
Je však každý porod skutečně tak strašný a nesnesitelný? Vždyť jiní savci rodí většinou v klidu a bez větších bolestí, často potmě, o samotě, bez cizí pomoci. Proč by právě lidem byl souzen tak bolestný příchod na svět? Co když jsme si jej takovým učinili my sami, svými „civilizovanými“ postupy, kulturou, nebo dokonce ve svých vlastních hlavách?
V Česku si často stěžujeme na pozůstatky totalitního režimu. Víme, že je jimi prostoupená politika a že jich spousta přežívá i v našich hlavách. Nejinak je tomu s českým zdravotnictvím. Je skvělé, že je u nás zdravotní péče poměrně vysoké kvality dostupná širokým masám. Horší je už to, jak jí slepě důvěřujeme a plně se jí poddáváme. Ač existují alternativní cesty, poslušně jíme prášky, které nám lékaři předepisují, a dodržujeme doporučované postupy. Neprotestujeme, když k nám lékaři z pozice své profesní převahy přistupují jako k nesvéprávným hlupáčkům, kteří přežívají jen díky jejich pomoci.
Pozůstatkem minulého režimu je i to, že v Česku nelze plnohodnotně využívat služeb porodních asistentek, tzv. porodních bab. Toto tradiční „řemeslo“ bylo bývalým režimem vymýceno a porodnictví se tak na dlouhá léta stalo výlučně doménou lékařů v nemocnicích. Smířili jsme se s tím stejně rychle jako s invazí supermarketů na český trh s potravinami. Tak jako si člověk nakupující v supermarketu neumí vypěstovat ani mrkev, uvěřili jsme tomu, že dítě nelze porodit bez doktora. Podobně jako na anonymní pokladní v supermarketu jsme si zvykly i na anonymní a neosobní přístup porodníků. Nešokuje nás, že rodičkám bývají podsouvány různé drogy, od umrtvujícího epidurálu až po syntetický oxytocin, který vyvolává nepřirozené kontrakce. Nakonec i mrkev ze supermarketu je plná chemie a zatím jsme neumřeli, že? Samostatnou kapitolou je pak rutinní nastřihávání poševní hráze, které lze ospravedlnit leda tak u matky přikurtované pásy k lůžku a zdrogované natolik, že necítí vlastní dělohu ani dítě v ní.
Omezována bývá i svobodná volba polohy a porodního tempa. Radí snad někdo zvířatům, v jaké pozici mají rodit a jak rychle? Zvířata jednají pudově a v přítomnosti opláštěných a obrýlených „expertů“ by většinou přirozeně ani neporodila. Lidským matkám mnohá porodnická zařízení „vymoženost“ jednat pudově a v klidu systémově upírají. Porod probíhá v prudce osvětlených místnostech páchnoucích dezinfekcí, pod dohledem cizích osob, které přikazují, kdy tlačit a jak dýchat. Ty samé cizí osoby se pak zmocňují novorozence a předčasně přetínají ještě tepající pupeční šňůru – pouto, které dítě před pár vteřinami činilo neoddělitelnou součástí těla matky. To, že separace dítěte od matky bezprostředně po porodu narušuje přirozenou schopnost laktace (ačkoliv jinak český stát kojení plně podporuje, a to dokonce tak důmyslně, že například odmítá regulovat cenu umělého mléka) nebo přirozené odloučení placenty od stěny děložní, lékaře moc nezajímá. Důležitější je další čárka do statistiky a jednička s hvězdičkou za dodržování zastaralých doporučení České gynekologické a porodnické společnosti.
Z porodnic si tak české rodičky nezřídka odnáší balíček hrůzných vzpomínek, o kterých s oblibou rády říkají, že byly vykoupeny radostí z miminka. Jenže co když prostě jen nevíme, že můžeme žádat víc? Že domácí porody nejsou tak nebezpečné, jak se říká, jsou-li správně integrovány do veřejného zdravotního systému? Že v Česku už dávno mohly existovat porodní domy, ve kterých lze rodit s vlastní porodní asistentkou? Co když netušíme, jak moc je úspěch či neúspěch porodu psychosomatickou záležitostí?
http://a2larm.cz/2014/05/jsou-alternativni-porody-zabavou-pro-militantni-biozeny/
http://a2larm.cz/2014/08/domaci-porody-v-zacarovanem-kruhu/
