Nikdy nežili lidé v takovém bezpečí. Přesto právě si mezi nimi vybírají svou daň onemocnění, k nimž významnou měrou přispívá chronický stres. Naši předkové dávali život v sázku dnes a denně. Kdykoliv je mohla napadnout nebezpečná šelma. Pokud selhali v klíčovém bodu lovu, hrozila jim a jejich blízkým smrt hladem. Pro tyto okamžiky je příroda vybavila stresovou reakcí. Připravovala je na dvě zcela odlišné alternativy – na boj, anebo útěk. Při stresové reakci mobilizuje nervový systém a organismus a pohání k vyššímu výkonu řadu orgánů. Zajišťuje tak tělu dostatečný přísun kyslíku, zvyšuje tepovou frekvenci, připravuje svaly na námahu. Zároveň nervový systém tlumí práci zažívacího traktu, aby zbytečně nezatěžoval tělo a neplýtval energií potřebnou na rychlé vyřešení naléhavých problémů. Ruku v ruce s reakcemi nervstva jdou i hormonální změny. Ty zpřístupňují pohotové zdroje energie a zostřují práci smyslů, zvyšují ostražitost a pozornost.
Odezva na pocit ohrožení je u žen silnější než u mužů. To ale není jediný rozdíl v reakci na stres u příslušníků různých pohlaví. Ženy se ve vypjatých situacích snáze vcítí do situace druhých lidí a také lépe předpovídají jejich reakce. U mužů je odezva přesně opačná – schopnost empatie a předvídavost cizích reakcí u nich slábne. Ve skupinách lidí bylo krizové situace výhodné řešit po dobrém, muži řešili konflikty mimo společenstvo, kde byla na místě spíše síla. Pro naše předky byla stresová reakce tou poslední instancí ke zvládnutí vypjatých situací, kdy jim šlo skutečně o život. My se do jeho ohrožení dostáváme jen výjimečně, ale stresovou reakci, máme nastartovanou mnohokrát za den. Spouští nám nepřetržitý proud malých hrozeb, jako je potřeba náhlých rozhodnutí, nebo dodržování dohodnutých termínů. Výsledkem je chronický stres. Málokdo se ocitne tváří v tvář medvědovi, přesto většina lidí žije, jako kdyby šelmě čelili dvacet čtyři hodiny denně. Stres už není výjimečnou událostí, ale prakticky permanentním stavem.
Zvlášť závažné důsledky má chronický stres u nastávajících matek.Zvyšuje zdravotní riziko jejich dítěte na dlouhá léta dopředu. Potomci vystresovaných žen mívají častěji narušen duševní vývoj a také ve společenském životě bývají méně úspěšní. V dospělosti jsou náchylní k depresím a stavům chorobné úzkosti, ale také k civilizačním chorobám. Za normálních okolností přináší mateřství ženám zvýšenou výkonnost mozku, proto jsou matky obvykle odolnější ke stresu vyvolaném multitaskingem a zvládají několik typů duševních aktivit lépe, než se jim dařilo před porodem. Pokud je ale žena během těhotenství vystavena chronickému stresu (během těhotenství musí česká žena setkat s asi šedesáti různými zdravotnickými pracovníky, a postoupit desítky specializovaných vyšetření, přičemž u některých musí čekat dlouhé týdny na výsledek, pozn. aut.), jsou u ní procesy zajišťující funkce pro typický mateřský mozek narušené. O to hůře pak zvládá nároky spojené s mateřstvím a tím více je pro ni péče o dítě stresující.
Plných devadesát procent Američanů tráví hodiny ve frontách aut a jezdí denně hodiny do práce.Řidiči pak mají v krvi průkazně vyšší hladinu stresových hormonů. Zvrácení tohoto stavu ale je možné: Jako příklad se uvádí kolumbijská metropole Novota, kde vládla v automobilové dopravě ještě v 90. letech min. stol. naprostá anarchie. Pro chodníky a cyklisty tam nebylo místa. Omezení automobilové dopravy a vybudování nového systému veřejné dopravy ale proměnilo Bogotu ve město, kde se cestuje s mnohem menším stresem a kde se už pěší a cyklisté nemusí strachovat o život. Bogoťané mají místo toho i dostatek pohybu, což jim v boji se stresem dále pomáhá.
Jaroslav Petr, LN 26. 7. 2014
