Navazuji volně na poslední varovný blog na téma ženy, a na výstižně formulovaný článek citací o vytunelované poválečné (a taky mé) generaci. Naznačuji již velmi dlouho, že dokud nezačnou české ženy rodit své děti přirozeně (a nejlépe orgasmicky, tedy jako buddhy), a dokud se nenaučíme myslet a jednat pozitivně, budou i ty další generace vytunelované… Obávám se také, že jakkoliv dobře míněné snahy o emancipaci těch žen, které ovšem předtím nevyřešily problémy se sebou samými (s menstruací, rolí ženy, matky, partnerky, nebo dnes i manažerky a podnikatelky), jsou předem ztracené, protože k dlouhodobě negativním důsledkům mířící. Sleduji osudy a vývoj několika mladých a velmi inteligentních žen (které už dobře, doma, porodily svým mužům syny), a jsem si jist, že se s životem srovnají. Přesto, a právě proto, si neodpustím několik varovných (i když opět nevyžádaných a všeobecných) poznámek.
Nedávno jsem se dlouze bavil s šestadvacetiletou a velmi vzdělanou maminkou malého chlapečka. Je pro mne symbolem a ztělesněním nové generace: také ji poněkud zblbli na škole (prý měla deprese z předmětu, který studovala), také je feministka, ale před rokem ji nějaká ženská intuice zachránila, a těhotenství a současné mateřství třeba nakonec napraví, co bylo špatně nasměrováno. Co mám na mysli? Přes všechny tituly je, jako ostatně většina její generace, jaksi nedovzdělaná a v základních otázkách smysluplného života ženy nepoučená. A vysokoškolské vzdělání (tak pochlebující její přirozené inteligenci) pravděpodobně bude celoživotním spouštěčem niterných rozporů a následné nespokojenosti (jinými slovy, kritické myšlení, které tak dlouho studovala, včetně Marxova třídního boje proletariátu, bude jen velmi těžko odstranitelné: na tohle žádný Vanish, kromě nejméně tří přirozených porodů, neexistuje).
Při vší úctě: s žádným českých klukem dlouho nevydržela, vzala si tedy (o dvacet let společensky a genderově osvícenějšího) cizince, přiznává že až do třetího měsíce těhotenství byla typická ovčanka a o porodu, natož o jeho dnes alternativní přirozené a zdravější variantě, nevěděla vůbec nic. Živí se překládáním knih a píše chytré a dobře vyargumentované články na internet… ale tak, že synka kojí a drží levou rukou a píše rukou pravou (její vědomá pozornost je tedy upřena spíše na monitor počítače a obsah překladu nebo článku, nikoliv na synka). Přestože jsem ji několikrát požádal, ať jde pomalu, že tak rychle už jít nemohu, vedla mne: šla neustále krok přede mnou. Přeji jí i jejím dětem jen to nejlepší, ale zároveň dobře vím, že to bude mít (v rámci svého feminismu a aktivismu) těžké (protože byla na počátku poškozena kritickým a proti všem neustále bojujícím vzděláním, životem v nefungující společnosti, která není pro starý a nekonformní…).
Jiná maminka doma porozeného budoucího buddhy prožila NDE (spolužák jí vtipně přidal do čaje neznámou drogu a ona málem umřela, ale tím se probudila, a dnes spontánně radí zájemkyním co a jak s duševností a intuitivní ženskostí) a usměvavě vychovává jeho, sebe i své známé. Držím jí a jim palce ze všech sil, ale na detailech vidím ono dnes u nás všeobecné postižení vzděláním: občas nějaká ta chyba v pravopise, absence obecné informovanosti v historických a společenských souvislostech, či nedostatečná pozornost právě probíhajícím činnostem jsou totiž příznaky jisté nevyrovnanosti.
Další velmi inteligentní a úspěšná mladá žena pracuje pro globální společnost jako manažerka velkých projektů. Velký plat ovšem znamená i velké výdaje, a tedy téměř nemožnost (z veverčího kola) vystoupit. Konečně otěhotněla, ale protože její mysl byla cele přeplněna dokončováním mnohaměsíčního a velmi dobře ohodnoceného projektu, v jejím těle nebylo pro dítě místo… a tak potratila. Podotýkám znovu, že se s tímto problémem setkávám již delší dobu: před více jak deseti lety jsem na přednášce pro těhotné opětovně zmiňoval důležitost zklidněné psychiky v těhotenství i při porodu. Vyprávěl jsem, jak je důležité před termínem porodu odříci třeba řemeslníky. Přerušila mne žena s velkým bříškem, a začala povídat, že to už ode mne četla a že má termín za týden a že právě odřekla instalatéry a malíře a nebude uklízet půdu… ostatní ženy jí začaly spontánně tleskat, ona ovšem pyšně dodala: Akorát si dodělám diplomku…
Jiná maminka je relativně známá herečka a zpěvačka, ale pro mne je pozitivním příkladem, že i teď a tady, v zapšklé a ostrovně v různých komplexech zapouzdřené společnosti, lze být empaticky a křehce něžnou ženou s velkým Ž. Její muž je úspěšný podnikatel v IT oboru (dva synové předškoláci už dětsky mastnými, ale hbitými prstíky prohánějí virtuální auta na i-padech), jenž v restituci získal statek a nějaká pole. Pěstuje moderní plodiny moderním způsobem (nějaká ta malá mechanizace a víkendový a sem tam prázdninový čas věnovaný typicky polním pracím jsou brány jako fyzický doplněk intelektuální a manažerské práce v Praze). Tahle žena (si) tam pěstuje bylinky a dokonce o nich píše a vydává knihy. Naznačuji: tak oddaně pečuje o své syny a muže, až je zcela jistě šťastná a spokojená i co se týká těch aspektů života, kterými kypí běžné ženské časopisy a tv seriály, tedy kariéry, vztahů a sexu.
Do další mladé úspěšné ženy, o které se chci zmínit, jsem se nedávno dědečkovsky zamiloval skrz tv obrazovku: má svůj pořad o vaření. Je ale (ne)obyčejně krásná právě ve své přirozené oddanosti, s jakou vaří a peče (pečuje!) především svým synům a jistě i muži (protože často dělá porce jak dětem tak více okořeněné právě pro muže).
Jiná profesně i mediálně velmi úspěšná mladá žena intuitivně vyřešila rozpor mezi kariérou a ženstvím (mezi odborností v ekonomické sféře a přirozenými rytmy svého těla) tím, že (právě tak umanutě, jak řeší ekonomické a bankovní problémy) třikrát porodila doma. Odbornost jí zůstala (píše články a knihy, řídí svou specializovanou instituci), naopak, byla ustálena a pojištěna jakýmsi uzemněním selsko-mateřského rozumu.
Naznačuji, že naposledy zmíněné tři mladé ženy intuitivně zvolily silné, imponující (a tedy i relativně úspěšné, i když ne dnes spíše typicky quasi podnikatelské) muže, a každá má syny: žijí v ryze mužském prostředí, to je ale (sic!) zženšťuje (a asi jim to i pomohlo intuitivně a ve smyslu toho, co naznačuji, i sebezáchovně, tedy upozadit své, protože ve zbrklé tržní společnosti tak vyžadované, módně emancipační a zábavně spotřební tendence). A o to víc své muže inspirují…Mimochodem, dnes se začíná tušit, že příroda ve své moudrosti umí (nejen v říši zvířat, tedy savců) zařídit, aby se ve společnosti reálně (ne jen teoreticky genderové) dominantně mužské rodily spíše holčičky, a naopak, ve společnosti většinově ženské spíše chlapci.
Na ulici potkávám stále víc krásných a dokonale pěstěných (až zmalovaných) mladých žen (v okolí je několik kosmetických salonů a solárií), ze kterých (a jejich spotřeby teplé vody a šampónů a mastí a krémů a triček a svetříků a bot a seriálů) jde ovšem (zkušeným a jejich) mužům až hlava kolem, a trochu se o ně (a jejich budoucí partnery a děti) bojím. Ani jejich generace a ony to nebudou mít snadné (i když z odlišných důvodů a příčin, než to měla generace má či mých rodičů): jsou naučeny a zvyklé od školních let pečovat spíše samy o sebe… a nebudou umět pečovat o ty druhé.
Jinými slovy, mají našlápnuto stát se věčně nespokojenými uječenkami a bitevními kočkami. Neobviňuji je samotné: chybí jim pozitivní (rozuměj: dnes alternativní) společenské modely a vzory, chybí jim např. možnost učit se matematiku z učebnic psaných ženami, chybí jim společenské zhodnocení mateřství a ženské práce tzv. druhé směny. Mimochodem, již před lety někdo spočítal, že česká žena ve svém druhém rodinném a společností neohodnoceném zaměstnání vykonává práci, za kterou by měla dostávat měsíčně 50 000 korun!.
Zatímco většinová společnost spoléhá (tak jako kdysi) na stát a odborníky (a deleguje zodpovědnost za své životy postupně na učitelky, šéfy, politiky, porodníky, lékaře, reklamy a pojišťovny), s potěšením sleduji, že se v jistém malém procentu populace stále vyskytují i takové, které jsou emancipované a ve svých oborech úspěšné, ale zároveň (snad díky tomu, že vyrostly v ryze mužském prostředí) si intuitivně a sebezáchovně nenechaly (mužsky podávaným a požadovaným vzděláním) zkazit svou pro muže tak inspirativní ženskost: asi také proto porodily syny, ale zůstaly fundamentálně ženské. A pečují především o své muže, a paradoxně, ale logicky zároveň (a velmi efektivně) i o svou přirozenou a obdivuhodnou ženskost (která jediná může tuhle ke kolapsu se řítící společnost spasit).
