moje kniha fejetonů (původně zavěšovaných jako blogy) na téma praktická duchovnost (zenu). Psával jsem je většinou jako odpovědi na otázky studentů (živých nebo těch e-mailových). Po dvaceti letech jsem se tak pomyslně vrátil k tématu, a i religionista Odilo Štampach je rád, že se autor velkým obloukem vrací ke svému tématu, které ovšem nikdy zcela neopustil. Nepodává načtená schémata, vždy mluví za sebe, ze své zkušenosti, a proto se těším na nové počtení. Dámské nakladatelství Metafora si mne našlo na internetu, oslovilo, a typicky žensky (pečlivě, i když s obvyklými časovými skluzy a ženskou nedochvilností co se týká informovanosti autora, tedy muže, viz níže) nakonec vydalo. Poprvé v životě jsem si tak užíval a užil (spolu)práci s redaktorkou, komunikoval on-line s výtvarnicí (fotka na titulní stránce je moje), dočkal se profesionální korektury (všechny předchozí knihy jsem si musel redigovat sám).
Upozornění: není to detektivka, nelze ji přečíst (a neměla by být čtena) na jeden zátah. Pravidelní čtenáři mého blogu v knize nenajdou nic zase až tak převratně nového, a pokud se nezačtou pomalu, pečlivě, s návraty k předchozím odstavcům a kapitolkám, ani napínavého. Zato tam možná ti aktivnější, kteří již kdysi, nebo nedávno, začali něco se sebou a svým nitrem dělat (cvičit, kultivovat), ti, které v e-mailech nabádám a učím, aby se učili a naučili pokládat jen ty nejkratší otázky, a samozřejmě ti, kteří se se mnou sem tam setkávají v místní čajovně v rámci tzv. satsangů (sanskrtský termín, označující dialog mezi učitelem a tázajícími se studenty), naleznou cik cak umístěné časované pomůcky k výrobě trhlin v (matrixové) realitě… a třeba i odpovědi na otázky, které si (a mi) zatím ani nestačili položit.
Naznačuji, že ač kniha vypadá příjemně, je ohebná ale pevně vázaná (aby se dala přenášet v dámské kabelce, batůžcích a větších kapsách mužských sak), a dá se otevřít a číst namátkově, v tramvaji i v metru, a obsahuje snad srozumitelné věty v češtině, a má i obsah, není obyčejná a běžná. Přitom je o Ničem. Možná by si zasloužila označení Komplikovaný seznam popisů komplikovaných cest k pokladu uvnitř každého usilovného člověka teď a tady. Čímž naznačuji základní paradox a oxymóron, se kterým jsem se musel popasovat, jako ostatně každý zenový učitel, který musí používat slova, ale jen jako cihly (při stavění zdí okolo prázdna, prostoru třeba kostela, nebo toho ve zdích domů vyplněných sklem, o které hlavně jde), anebo lešení vtipu, jehož poselství vyvolá malé osvícení AHA efektu a následného bráničního smíchu: kniha je plná písmenek, sestavených do slov a vět, ale zrovna tak i mezer a prázdných bílých míst. Pomlk. Zámlk. Ticha (stejně důležitého jako noty a zvuky v hudbě). A metafor (nomen omen, proto jsem na nabídku Metafory hned kývl), které bydlí zásadně mezi slovy a jejich významy.
A ještě něco: zatímco kniha vypadá seriózně, je to spíš pozvánka a návod na hru. Na nějaké životní lidské Člověče nezlob se, probuď se a začni žít. Na 3D puzzle sebe sama. Nebere se vážně. Už titulní fotografií: na malém kompostu na zahradě pronajatého domku v Hudlicích, asi třista metrů pod posvátnou buližníkovou skálou, jsem denně obdivoval krůpěje rosy a tvarů trávy kolem a dýní hokkaido poblíž… a na dokonale všedních výjevech zrezivělé lešenářské trubky, kde po několik dnů odpočíval i fotografií a knihou zvěčnělý hlemýžď. Držel hlídku. Nebo si dával šlofíka. Ale na 100%. Už tehdy jsem věděl, že někdy někde zaujme své oprávněné místo v rámci mých pokusů zenově naznačit jak nutnost a oprávněnost chvály přítomnosti (teď a tady), tak všech ztrát z všeobecného vůkolního spěchu, ale i nálezů v okamžicích zastavení. A některým snad dojde i kontinuita s obalem prvního čísla časopisu Baraka (viz www.baraka.cz). A geniální synchronicita, když tehdy mladičký syn přítele vydavatele (z)animoval můj portrét s mísou (která se mění v buddhu a zpět, najděte si tamtéž na úvodní stránce, klikněte na Marek). Pro Tibeťany je ulita ne náhodou symbolem moudrosti, jako něčeho, co je výsledkem dlouholeté a postupně stále efektivnější kontinuální práce (podobně jako stále efektivněji funguje i mozek duchovně praktikujícího a nakonec i osvíceného člověka).
Ještě k rozdílu mezi ženským myšlením a mužským očekáváním. První polovinu života jsem v takových chvílích vždy jen žasl, musel je rozdýchat a nenechat se zmást. V druhé polovině jsem se pak už jen uchechtával: byl jsem už v deseti letech babičkou, která mne jednou o prázdninách poslala se síťovkou koupit 6 nebo 10 rohlíků, připraven. Od doby, kdy se u nás ještě před sametem objevily první informace o tom, že ženy myslí, vnímají a interpretují realitu úplně jinak, jsem pak muže uklidňoval a ženy překvapoval informacemi třeba o tom, že muž, který marně v lednici hledá (z pohledu ženy tak jasně viditelné) máslo, za to nemůže, protože mužské vidění je evolučně tunelové: vidí ocas srnky na obzoru, ale ne máslo před sebou. A tak jsem vnímal práci redaktorky, grafičky, i pravidelná zmizení šéfredaktorky, která jediná mohla dát souhlas s dalším vývojem, ale mezitím nám všem odletěla na ten který knižní festival do té které ciziny, jako další zpestření práce na trpělivosti autora (kniha byla odevzdána počátkem června, vyšla po polovině listopadu).
Zkrátka: kniha je na světě, je k dostání v knihkupectvích po celé republice za 249,- korun, a pokud se vám bude líbit, sdílejte svou radost (třeba i formou tweetu nebo sdělení na FB, kde se nevyskytuji) se svými přáteli. Anebo mi pošlete nějakou tu dobrou otázku, která vás při čtení nebo listování napadla, anebo mi napište, co a jak s vámi její prázdno udělalo.
http://www.metafora.cz/ezoterika/zen-pro-kazdeho
