V tomto popleteném státě nám již více jak půl století naprosto chybí osobní, ale i právní, politická, výrobní, úřednická, porodnická, učitelská a lidská zodpovědnost…a důsledky vidíme všude kolem sebe. Narazil na to i čtenář, který správně zareagoval: Zpráva o tom, že rodičce vyplatí český stát (z našich daní?) odškodné za to, že jí sociální pracovnice s „pomáhat a chránit“ zabránili opustit porodnici, sice je dobrá…, ale kdybychom šli do důsledků, neměl by jí to odškodné zaplatit spíš někdo konkrétní, kdo tam tu policii za ní poslal, nebo (pokud máme špatné zákony) ten, kdo ty zákony vymyslel? A nedomyslel nebo odflinknul, dodávám. A omlouvám se za brblání, vymknuté z kloubů, inspirované četbou tisku referujícího o všelijakých kolapsech…(pozitivní řešení jako obvykle až na konci).
Pokusím se metaforou z dětství, kdy jsme si hráli s češtinou třeba rčením Študej chudent běžel před hrachovo kmotroviště div si lámy nepřehnátal, naznačit, co zásadního odbornickým řešením (kdy levá ruka neví, co dělá ta pravá, a selského rozumu se nedostává) chybí. A že mlčící většina, pokud se neozve (protože si každý užívá na své písečku), bude mít co zaslouží. Kolaps. Co všechno je dnes třeba udělat, aby si lidi vůbec všimli? Egyptolog přednáší poslancům, buddhista běhá přes hrachovská kmotroviště, a nic… Protože, a teď to pro účely této kolapsoidní zprávy přeženu, co jsme po tolika letech totality, předstírání práce, masových průvodů mávátek, učebnic dějin dělnického hnutí, a velkovýroby miminek na běžícím pásu, čekali? Od národa, který neví, kde domov jeho, a jehož novodobé dějiny začaly literárním podvodem? A po sametové změně režimu se událostí chopili veslici a kuřáci?
Když prodavačce nebo skladníkovi chybí pár špulek nebo obálek, musí to zaplatit ze svého, zato poslanci, ministři, porodníci či učitelé vyrábějí poškozené výrobky zcela beztrestně. Navrhoval jsem již tehdy, aby každý zubař dostal diplom až poté, co zažil zánět okostice, aby každého studenta práv ve třetím ročníku posadili na měsíc násilně do vazby bez nároku na obhajobu a aby každý porodník dostával prémie, až dítě, které odrodí, doroste ve zdraví těla i mysli puberty. Aby každý praktický lékař dostával prémie za to, že má všechny své klienty zdravé, a když mu sem tam někdo onemocní, dostal by méně. Aby každý ministr dostával odměny až za dlouhodobou úspěšnost svého působení, a podobně tak poslanci: když nebude fungovat zákon, do kterého kdysi při rozpravě vrtali, prostě nedostanou vánoční nebo finální prémie, dokud se neukáže, že se jim podařilo zjednodušit nebo zrušit nějakou zbytečnou byrokratickou vyhlášku.
Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr., český egyptolog a archeolog, poté co prostudoval několik tisíc let staré egyptské dynastie a jejich kolapsy, o naší současnosti napsal: Systém není v pořádku. Chybových hlášení je příliš mnoho. Teď jde o to, co dělat. Můžeme všichni začít utrácet, můžeme si všichni vzít hypotéky s tím, že je nebudeme muset splácet, můžeme zpanikařit, opíjet se. Ale nejlepší, co můžeme udělat, je zahájit diskusi, navrhuje rozumně, a já namítám: kolabuje systém, ten ale vytvářejí lidé, jimž po letech negativního myšlení kolabuje i selský sebezáchovný přehmataný rozum. A zatímco ti slušní demokraté mlčí a jsou skromní, ti kdo kradli dnes dvojnásobně kradou…(jak marně zpíval Karel Kryl).
O nefunkčnosti státní správy si celá léta cvrlikají všichni vrabci, a je dokonce jednou z hlavních indicií nevyhnutelného kolapsu společnosti. Profesor Bárta k tomu uvádí: Roste byrokracie. Mandatorní výdaje tvoří většinu rozpočtu. Sociální stát do značné míry nahradil rodinu. Rodina nefunguje. Přitom 99 procent času, co tady lidstvo je, byla základní záchrannou sítí širší rodina. A proč se systém nedá opravit? Protože vám k opravě nikdo nedá souhlas. Platí pořekadlo, že kapři si rybník nevypustí. Představte si, že nějaký politik řekne, že mandatorní výdaje, které teď tvoří šedesát procent rozpočtu, musíme od příštího roku snížit na polovinu. Myslíte, že vám pro to někdo zvedne ve volbách ruku?
Příčiny? Podle Bárty jsme prošli mnoha historickými přeryvy, ztratili jsme elity. Náš národ je zdecimovaný. Ví, že léčitelné je to jen s vizí na padesát let dopředu… Miroslav Bárta nabízí i své egyptologické řešení: Musíme právní systém očistit od složitostí. Snažit se, aby byly elity víc elitami. Aby vzdělávací systém víc vzdělával. Měli bychom také nově definovat koncept státu. Říci si, co činí stát státem a na to se zaměřit. Každý musí začít dělat dobře svoji práci. Netolerovat šlendrián, vyprázdněnost politických řečí. Musí přestat zalézat do ulit. A uvědomit si, že naše osobní svobody začínají tam, kde si splníme povinnosti vůči druhým.
Jenže i tohle jsou jen druhořadá řešení důsledků, nikoliv příčin. Ani egyptolog, natož porodníci či dokonce ministři zatím ovšem stále nezaznamenali to, co již dvacet let opakovaně zdůrazňuji: „díky“ zbytečně medikalizovaným a rodičky i děti poškozujícím porodům současníci už nejsou schopni vidět, natož si přiznat chyby. Přitom i ta naše současná malá ale česká krize, jak věděli už staří Číňané, by mohla být šancí…
Pokus o změnu perspektivy: když většinu lidí svědí v levém uchu, použijí k podrbání svou šikovnější ruku pravou – vůbec je ani nenapadne, že levou je to rychlejší, efektivnější, energeticky méně náročné a pohodlnější. A že po nějaké době tahle stále vylepšovaná pohyblivost původně nepoužívané a zdánlivě nešikovné končetiny přispěje i k nárůstu inteligence a také (nejpozději za tři měsíce!) funkčnějšímu propojení mozkových hemisfér. Ukazuje se, že pohodlné, bezpečné a tedy jediné možné nešikovnosti a metody (např. odmítání referend, povolení porodním sestrám rodit i v domácnostech rodiček, neprůchodnost stále složitějším právním systémem) jsou o to víc dnes a denně rutině a nesmyslně aplikovány. Každou další novelizací již desetkrát novelizovaného zákona se pak vytratí i poslední zbytky kdysi přehledné průchodnosti nějakého dobrého nápadu, jak vše zjednodušit a zefektivnět, a systém pomalu kolabuje, lidé (z)klamaní a opět se zahrabávají na svých dvorcích…
Přes onu heroickou snahu a práci party, která byla v první polovině 90. let na Hradě, dnes už zase jeden zmetek zadělává na další: cesta k fungující společnosti přitom začíná u porodů, a hned poté i v rodině, respektive v nastavení rodinné politiky státu (které sociolog Ivo Možný říká „chromá“): Francie má vysokou zaměstnanost žen i porodnost. Nemělo by nám uniknout, že 64 % zaměstnaných žen je tam zaměstnáno na zkrácený úvazek. V Česku je podíl částečných úvazků druhý nejnižší v Evropě… Hm, ne že by tedy vize a řešení třeba někde jinde nebyly… Ale ti, kteří vymýšlejí a zavádějí další varianty bezzubých náprav pro nápravu, pro třísky jiných nevidí břevna ve vlastních očích, a nikdo nechce přiznat, že takováto demokracie nefunguje. A všichni se tak snaží, div si lámy nepřehnátávají…
Co se týká oné v úvodu zmíněné (ne)zodpovědnosti a smyslu pro rovnováhu práv a povinností, platí, že co se v mládí naučíš… Alternativní jednoduché řešení? Když byly mé dcery školačky ve při kvůli dělení čokolády, nechal jsem ve vylosovaném pořadí jednu z nich tabulku čokolády rozdělit na dva pokud možno stejné díly, a druhá si pak mohla vybrat.
