Díky statistické analýze matričních záznamů ve Finsku vědci dospěli k tomu, že menší počet novorozeňat mužského pohlaví může být paradoxně evoluční výhodou. Na svět totiž v krizových chvílích přijdou jen skutečně silní a zdraví jedinci, shrnul výsledky studie časopis Science. Muži narození v těchto letech ale měli o 12 procent vyšší šanci, že se dožijí dospělosti, než ti z jiných ročníků. Zároveň měli o devět procent více potomků, než muži narození v letech, kdy byl poměr mezi novorozenými kluky a děvčaty vyrovnanější.
Pokud je děckem kluk, může (současná výchova) negativně ovlivnit jeho sebevědomí. Měl by být vystavován výzvám (samozřejmě adekvátním jeho situaci a věku). Měl by si zkoušet, co dokáže. Aby se naučil překonávat překážky i nebezpečí a správně zvažoval rizika. Do cizího, agresivního a nepřátelského světa ho však rodiče nevpustí. Tak hraje aspoň počítačové hry… Dnes to kluci mají skutečně těžké. Čeká se od nich, že v budoucnu sbalí holku, ale někde se to musí naučit. Jsou od přírody lovci, jenže i lov vyžaduje trénink. Prostor k němu jim navíc zužují samy dívky tím nejméně vhodným způsobem. Mají totiž mylnou představu, že jejich vrstevníci stojí o otevřené sexuální výzvy… Dnešní kluci to mají fakt těžké. Jsou vystaveni tlakům maminek a pak i potenciálních budoucích partnerek. Tradiční mužské vzory, které by jim pomohly tyto a další situace správně řešit, mizí. Nemluvě o tom, že virtuální sex je mnohem pohodlnější a bezpečnější než ten reálný. Hana Fifková, Novinky.cz
Letošek brutálně odhalil, že svět nikdo neřídí. Svět je jako velké zmizelé letadlo MH 370. Letí úplně jinam, než si představoval, neví kam, a do toho je slyšet spousta křiku, že to spadne. Milan Vodička, LN 27. 12.
Každý vztah se ustavuje teprve tehdy, naučí-li se člověk vnímat svobodu jako starost o jiného. Hegel tento filozofický motiv převzal z antického myšlení: člověk je svoboden jedině mezi svobodnými. O svou svobodu se staráme tehdy, pečujeme-li o svobodu druhého. Alex Honneth (tamtéž)
Prozaický běh světa předpokládá, že smysl je zhotovitelný, je plodem naší práce. Německá filozofka Karen Gloyová tvrdí že právě tento postoj je příčinou moderního fenoménu nihilismu. Práce totiž ze své podstaty nikdy není hotova, čím více pracujeme, tím patrnější se stává to, co všechno (zatím) není vykonáno… Nežijeme z přítomného smyslu, vyžíváme se v utrpení z toho smyslu, kterého se nám nedostává. Utrpení moderního člověka proto není podmíněno nevyhnutelným osudem, postačí si s prozaickou každodenností: nic moc se neděje, ale kdo to má všechno vydržet?(tamtéž)
Zdravotnictví není připraveno řešit extrémně složité otázky o kvalitě nejen života, ale i umírání. Americký chirurg a publicista Atul Grande (tamtéž)
Výzkum emocí u zvířat přesvědčivě dokazuje, že zvířata, zejména savci, emoce mají… protože mají podobné fyziologické i neurální procesy jako lidé. U příběhů různých zvířat budeme smutní, ale když lechtáte myš, směje se, ale její řehot je kvůli vysoké frekvenci pro lidské uši neslyšitelný. Laurel Braitman, Animal Madness, tamtéž v recenzi
“Řekněme, že srdce přestane bít, pacient umírá. Avšak kvantové informace v mikrotubulách nejsou zničeny. Ty se rozptylují ve vesmíru,” takto popsal Stuart Hameroff jev, který náboženství popisuje jako vystoupení duše z těla..“Pokud je pacient resuscitováni, pokud ho oživí, kvantová informace se vrací do mikrotubulů a tedy do těla a pacient má známé zážitky se smrtí,” dodal Hameroff. Tento proces vysvětlují vzpomínky lidí, kteří již byli jednou nohou na druhém břehu. V opačném případě, když zemřeme, tyto kvantové informace zůstávají žít mimo tělo a stanou se součástí další formy. Jinak řečeno duše opustí tělo a je připravena k reinkarnaci. (Zasláno v e-mailu, viz i můj blog z roku 2010)
Dnes už mnozí lidé nevědí, že žádný velký příběh není bez obětí. To si opakujte, vy všichni závistivci, neúspěšní rivalové, podezíravci, teoretikové spikávání… Bez oběti každý z nás mele jen tu svou… musíme se doslechnout, že někdo udělal něco, co nemusel, co bylo s rizikem, na čem se vůbec nemuselo vydělat, ba pravděpodobné bylo, že se prodělá. Něco nad plochým obzorem pouhého existování. Petr Pithart původně o V.H., LN 29. 12.
Ale hlavně pedagogický přístup byl úplně jiný. Kuchaři, kteří nás učili, neříkali tohle musíte, ale podívejte, takhle se to dělá. Když člověk něco zkazil, nic se nestalo, prostě jste to zkusili znovu. Jejich přístup byl srozumitelný, nechtěli, abychom se chovali jako poslušní vojáci, ale jako lidi, kteří to, co se naučí, budou jednou předávat dál… Jiří Karvai, který se vyučil v Kanadě, Respekt 1/15
Zatímco autor knihy v Česku dostane z prodejní ceny maximálně desetinu, distributor si bere přes 40%. A dalších 15% se na DPH odevzdá státu, který tím na knize vydělá víc než ten, kdo ji napsal (DPH se od ledna sice sníží na 10%, ale ve Francii to je 5.5%, a v Británii dokonce nula procent). Jan Vitvar, tamtéž
Časopis Nature zveřejnil seznam vědců, kteří podle nich v roce 2014 vynikli, například: Andrea Accomazo (řídí misi kosmické sondy Rosetta), Suzanne Topalianová (lékařka prosazující protirakovinné terapie), Rádhika Nagpálová (průkopnice biologií inspirované mikrorobotiky), Koppillil Rádhakrišnan (šéf indického vesmírného programu), Masajo Takahašiová (oftalmoložka využívající kmenových buněk), matematička Marjam Mirzácháníová. Co je na seznamu pozoruhodného? Že časopis u nikoho neuveřejnil národnost… Žádná Íránka, Sierraleoňan, Japonka, Ind… Na prahu roku 2015 si lze přát, aby se právě takoví lidé dostávali na titulky novin. A to nejen při novoročním účtování, ale pravidelně. Aby ostatním ukazovali, kudy jít dál. Martin Rychlík, LN 29. 12.
aTEO
