Permakulturní blog některé čtenáře inspirativně zaujal, a jeden pokročilejší sepsal stručně pádné zamyšlení o tom, co celé roky prožíval při amatérském včelaření. Napíše občas, co dělá, co ho zajímá, a je připraven (ve smyslu mého oblíbeného indického duchovního rčení, že když je žák připraven, přijde učitel). Když občas přijede do čajovny, povídáme, a protože umí být velmi soustředěný, pamatuje si, a navíc začal některé doporučené metody na Cestě používat (například si v autě zpívá mantry). To on zorganizoval loňskou cestu za kostely v Orlických horách. Taky je to o vysokém soustředění a nádherném vtažení do tady a teď… napsal o včelaření, a protože to platí i pro nové studenty (kterým je určeno opakování v závěru), ve formě citátu velmi rád předávám:
1) musíte se přizpůsobit pomalému rytmu včel – rychlé pohyby je naštvou a budou útočit, pomalé nevadí.
2) zaměřujete se na detaily – najít neoznačenou matku mezi tisíci jiných včelek chce soustředění, stejně jako najít čerstvě nakladená vajíčka či parazity.
3) stále dáváte pozor, abyste nějakou včelku neporanil nebo nemačkal – ideální je pracovat bez rukavic – motivace je ještě větší.
4) zvuk – něco neskutečně krásného – a navíc podle něj poznáte zda jsou klidné, nebo agresivní, zda mají či nemají matku a asi ještě daleko víc než si uvědomuju.
5) vůně – nejkrásnější vůně, když večer přijdete do včelína a nasajete teplou vůni včel, vosku, medu a propolisu přímo z úlu. Je to rauš :-).
6) trénink intuice – často jen tušíte co se v tom obrovském městě kterého jste správcem děje.
7) hospodaření – musíte přesně odhadnout kolik medu a pylu jim můžete vzít a kolik nechat, je to vrcholně důležitá věc pro prosperitu včelstva.
8) naladění na rytmus přírody – to je to, co měla dřív každá babča, která se třeba jen starala o slepice, nebo o kozu – vyplývá z něj procítění života. Lidi dnes neví co jim chybí, jsem přesvědčený že je to co jsem teď napsal.
9) spolupráce – zážitek společné práce ve včelách nadchnul každého člověka, který mi kdy pomáhal, pokud se nebál.
10) překonání nervozity a strachu, pro začátečníky asi důležitá věc.
Zavedl bych tyhle věci povinně na školách, dodal.
Čímž mi připomněl paní učitelku, které jsem odpovídal na dotaz, jak učit postižené děti, a která odpověděla podobně poučeně a nadšeně:
Děkuji vám velmi za podněty. Vaše povídání o přístupu k hendikepovaným dětem je hřejivé a smysluplné. Když jsem si myslela, že zase při vyučování nic a nezájem, blesklo mi hlavou vaše hraní a hned jsem všechny děti zaktivovala a začali jsme tleskat, pleskat se, cvičit, hučet a smát se. Já jsem povolila v napětí, dostavila se radost a den byl zas krásný.
Pamatujete na kóan Každý kousek (masa) v mém krámě je ten nejlepší?
A jak neustále a opakovaně (a zvláště do snů ze skutečnosti vztahů utíkajícím ženám) doporučuji raději něco dělat, než o tom (zenu, duchovnosti, meditaci) jen číst?
A jak zvláště českým adeptům, kteří dokonce už i nějakou dobu meditují (dokonce v zazenu v nějakém centru), a domnívají se, že osvícení už přijde samo, pomůže satsang? A někdy lze vyřešit tři kóany najednou?
Každý adept člověčiny a zvláště duchovna by měl být pilný (umanutý, trpělivý, krok za krkem postupující) jak včelka, že?
