Rozhovor se sexuoložkou (a neúspěšně kandidátkou na senátorku, která se zviditelnila předvolebním billboardem plným sexy křivek) Laurou Janáčkovou, nazvaný Domácí porod ženám rozhodně nedoporučuji (LN 25. 3. 15) je ukázkovým příkladem demagogie na entou. Míra nehorázně a arogantně předkládaných polopravd mne nadzvedla ze židle. Nejprve jsem oněměl, ale hned druhý den se na internetu objevil článek o dalším negativním fenoménu našich dnů, tzv. mediální vyváženosti. A tak těm, které také až oněměly ze lží, předkládaných za pravdu pravdoucí, připravím sendvič užaslého svědka agresivní obrany odbornicky povýšenecké pravdy, která už dávno pravdou není, jen se o tom příslušní odborníci, teď tedy nejen porodníci, ale i sexuoložka, zapomněli(y) zmínit. Snad se najde dost maminek, které se také ozvou a nejen Lauře Janáčkové dají najevo, že nebudou v zemi kde jsou rodičky v očích porodníků i policistů jen hloupé kačeny, jen mlčet.
Neexistují žádné seriózní studie, které by potvrzovaly že císařský řez ohrožuje psychiku matky či dítěte, tvrdí docentka Laura Janáčková ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, začíná rozhovor. Je to snadné: studie, které tvrdí opak, prostě buď nevnímejme docela, anebo je prohlášme za neseriózní. Google tvrdí: Doc. PhDr. Dr. phil. Laura Janáčková, CSc. je docentkou klinické psychologie, pracuje v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Dlouhodobě se zabývá psychologií v oblasti aplikované medicíny a komunikace, především psychologií u onkologických a jinak těžce nemocných pacientů, psychosomatikou, problematikou bolesti, partnerských a rodinných vztahů a sexuálního chování. Tedy ani slovo o tom, že by byla porodníkem (není příznačné a typické, že české porodnictví je tak dominantně ovládáno muži, že ani neexistuje ženská varianta slova porodník? Snad i zde platí logika umístění otvoru, kterým přicházíme všichni na svět, a jednoho z hlavních míst, kam směřují sexuální sny mužů a, neberte mne dámy osobně, mnohých neukojených žen, včetně českých tantriček).
Sexuoložka pak hovoří převážně o tom, co jediné zná, tedy o negativních a stresových okamžicích těhotenství: V prvních třech měsících se míra stresu odvíjí hlavně od toho, zda je miminko chtěné… Kromě toho existuje poměrně početná skupina žen, které po delší dobu nemohou přijít do jiného stavu… Ale i ženy, které své miminko pečlivě plánovaly a jsou dobře zabezpečené,, prožívají leckdy úzkosti, jestli všechno zvládnou… Do 7. měsíce si maminky vytvářejí úzký vztah k miminku, zároveň však podstupují celou řadu vyšetření a čekání na výsledky testů bývá mnohdy velmi stresující… vypočítává (ostatně jako většina českých porodníků) to, co se může pokazit, a pro tento druh odbornické diskuse typicky zaměňuje příčinu za následek. Je to logické, protože se setkává v naprosté většině jen se ženami, které mají problémy se vztahy, sexem a rakovinou. Přirozený porod a šťastnou maminku asi nikdy neviděla.
Že císařský řez může nepříznivě ovlivnit psychický stav matky a vývoj dítěte? Skutečně jsem četla různé spekulace, že takto narozené děti bývají více plačtivé, brání se dotekům a trpí nižším sebevědomím, ve skutečnosti ale neexistují žádné seriózní studie, které by tedy tyto domněnky potvrzovaly, sebevědomě tvrdí dál sexuoložka, která nízkým sebevědomím a deficitem arogance rozhodně netrpí: je přece odbornice, protože dvakrát rodila císařem. V závěru rozhovoru se věnuje opět tomu, co ze své praxe psycholožky zná nejlépe, tedy poporodním depresím. S tzv. poporodním blues se prý setkává až 80 % žen. Joj, drzé čelo nesmyslně medikalizovaného porodnictví svými zásahy do přirozeného průběhu porodu nejprve porod zkomplikuje a (z)traumatizuje, a pak vítězoslavně řeší vzniklé komplikace a nakonec i následky, tedy např. poporodní deprese! Připomíná mi to (B. Záhorským hraného) dědečka, který ve filmu Rozmarné léto lomcuje stožárem lana, na němž balancuje kouzelník Arnoštek, se slovy Slezte dolů, spadnete! A když kouzelník spadne, říká: Vidíte, já jsem vám to říkal…
Média a zejména média veřejné služby dělají tu chybu, že do diskusí ve jménu vyváženosti staví proti sobě reprezentanty pokud možno dvou opačných táborů, popisuje u nás běžný stav věcí Jan Payne (původním vzděláním a profesí neurolog; filosof, docent bioetiky). Leč to je naprosté pochybení… Mít za to, že též lži je třeba dát volný průchod, vykazuje známky zhloupnutí. Potíž je hlavně v tom, že stoupenci lži nejsou argumentovat s to: jejich argumenty jsou vesměs falešné či dokonce jimi ani nejsou.
Snaha současných stále méně čtených novin vloudit se do přízně čtenářů (a majitelů) je prostě fakt, ale kašlat i na onu mýtickou vyváženost, a vycpat celou dvoustranu pouze jednostranně (rozuměj: negativně) zaměřenými články (včetně rozhovoru s psycholožkou Janáčkovou), je demagogická nehoráznost. Navíc tihle novináři a „a odbornice“ už přímo počítají s leností čtenářek vyhledat si správné relevantní informace, nebo ozvat se.
Dokonce je to tak, že když se pravdě hodně podobá, jde o lež nejhrubšího zrna. Když pak někdo lže opakovaně a dlouho, je třeba ho z dialogu zcela vyloučit. Ukázalo se již mockrát, že komunisté (a opakovaně dodávám, že i porodnici a psychologizující sexuoložka, a dnes tedy i Lidové noviny, přinejmenším ty, na které reaguji) si ve lži libují. Žádné další argumenty nemají a jen (tak jako čeští porodníci již nejméně dvacet let, navzdory zahraničním zkušenostem a studiím) opakují stále totéž, totiž to, co tvrdí již sto roků a co nám dokonce bez náznaku dialogu vtloukali tak do dlouho do hlavy, shrnuje Jan Payne.
Odpor některých lékařů proti námitkám zavání arogancí. Nechuť diskutovat a přesvědčovat hloupé laiky je patrná. Jako kdyby chtěli tihle vševědoucí popírat, že se svého času vážně nasazoval klystýr jako etablovaná lékařská metoda a hysterie se léčila u žen odstraněním vaječníků… Nahlédnutí omezenosti vlastního oboru je prvním krokem k tomu, aby člověk mohl otevřeně diskutovat, napsal v tomto týdnu na téma podobně odborné, rozuměj, arogantní diskuse o očkování zase Martin Zvěřina (LN 11. 3. 15), autor v perexu citovaného výroku o kačenách.
Snaha o vyváženost mezi pravdou a lží je kolaps naší civilizace, dodává, s Janem Paynem, a totéž v bledě modrém by se dalo napsat jak o českých pravdu (ve jménu zisku) zamlčujících porodnících, tak o Lauře Janáčkové. Poučení na závěr? Zvláště v tomto ohledu platí výrok, že zlí jsou prostě zlí a tak páchají zlo (nebo přinejmenším zamlčují pravdu, jako většina českých porodníků a psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková), ale nejhorší je, když ti dobří (v našem případu ty šťastně a zdravě doma porodivší ženy) mlčí… zvláště když média (v tomto případě Lidové noviny) rezignují i na vyváženost a v roli užitečných idiotů slouží porodnické lobby.
Dodatek: Vzhledem k dostupnosti medicínských zdrojů a databází, empirickým zkušenostem a psychoterapeutickým kazuistikám z běžných praxí klinických psychologů a psychiatrů můžeme tato sdělení vnímat jako objednané plácnutí do vody traumatického porodního rybníka. Michaela Mrowetz o názorech Laury Janáčkové na FB, a chebská dula mi přeposlala i link na pozitivní povzbuzení: http://www.babyweb.cz/orgasmus-u-porodu
Další doporučená četba jen pro otrlé (více odborných témat i na stránkách Hnutí za aktivní mateřství):
http://www.prirozeny-porod.eu/category/michel-odent/
http://blog.baraka.cz/2009/01/stoleti-bez-lasky/
http://blog.baraka.cz/2013/04/jak-je-dulezite-miti-odenta/
http://blog.baraka.cz/2009/01/michel-odent-porod-a-koreny-nasili/
http://blog.baraka.cz/2011/03/5036/
