Už jsem kdysi naznačil že mé tělo má teď v důchodu s mnohými potravinami potíže. Denně beru ráno a na noc léky na (po dědečkovi, který jako legionář navštívil a na malých černobílých momentkách mi ukázal Japonsko, zděděný) vysoký tlak a cukrovku 2. typu, takže jsem díky nim celkem v pohodě. Jen kromě koláčů, vánoček, mazanců, dortů a čokolád nemůžu jíst ani brambory, rajčata, lilek, také nic přesoleného, a protože ani maso nejím (a rybu abys v okolních jídelnách a stravovnách pohledal), a neměl bych ani bílé pečivo a chleba, nemám vlastně co jíst. Jako spásu jsem tedy zkusil týden tzv. krabičkovou dietu (nabízí a doručuje zdravestravovani.cz). Původně asi vymyšlenou pro ty, kteří chtějí zhubnout, ale nabízejí i program (a jídelníček) bez masa, a dokonce, mimo hlavní kategorie, i variantu pro diabetiky. No nezkuste to, že? Zkusil jsem, ale teď brblám… A nemohu neocitovat název fejetonu jedné blogerky: Proč je zdravé jídlo synonymem blafu? Budu psát o sobě a o jídle a krabičkách, ale skončím globálněji.
Po týdnu domlouvání a slibování se mi konečně ozvali, vyslechli mé prosby, a zapsali si mou týdenní zkušební objednávku dodávky obědů a večeří, bez masa a cukru, určenou pro ohřev v mikrovlnce. Ha ha. Všechno je jinak. Zdraví podnikatelé ve zdravém stravování především podnikají a kuchaři a telefonistky asi jen chodí do práce. Zákazníci jsou jen čísla a zisk. Třetí den mi poslali fakturu na 950,- za pět obědo-večeří. Tedy deset krabiček. Kdo z nás důchodců na to má, že? Jenže internetová módnost a typická česká nedůslednost a nepozornost k detailu, aspoň u pražské výrobny, zvítězila na celé čáře.
Bytný má mikrovlnku, a tak jsem si říkal, že test krabičkové diety mi uškodit nemůže, a naivně čekal, za ty peníze, kvalitu. První večerní dodávka na další den obsahovala k obědu něco kašovitě zeleninového, a celerový salát. Oslazený! Druhý den dvě malé osmažené placičky (prý středomořský karbanátek), ale přesolené. Třetí den těstoviny se šmakounem (něco vaječného), ale těstovin jen ozvěna a vše pro změnu absolutně neosolené, bez chuti a vůně. Druhá večeře tvrdá nedovařená cizrna s rozvařenými rajčaty, které nešlo oddělit, takže jsem pak celou noc, asi i díky super rychlé sluneční protuberanci (a polární záři viditelné i u nás), nespal tichou stálou bolestí. Čtvrtá večeře robi sekaná s něčím hustě blafovitým a nesolenými bramborami. Pátý oběd placička, znovu přesolená, s kuskusem, který, podobně jako hrách a rýže nebo brambory či těstoviny předtím, při vaření o sůl nezavadil. Jediné chutné jídlo byl houbový guláš (což by mohlo naznačovat, že jim asi vaří kuchaři, kteří nic jiného než UHO a guláš neumí),
Už mi to ale došlo: jsou to záměrné blafy, aby lidi přestali jíst, a zhubli! Jako každá česká stávajících poměrů zneužívající a celonárodně se rozmáhající společnost… asi jí jde především o kšeft, ale ne o lidi. Sídlo ve Strážnici, výrobny a dodejny určitě po celé republice. Stránky mají praktické a hezké… když už strávníky lákají, pěkně jim slibují, a patřičně své produkty předražují (program na celý dne, tedy snídaně, oběd, večeře, včetně dvou svačin, stojí v nejmenší váhové, rozuměj, kalorické kategorii 240 korun, v té nejvyšší dávce 310 korun na den). Suroviny mají možná kvalitní. Ale ďábel tkví v detailu. Jednotlivé ingredience jsou určitě zdravé, ale dohromady jsou tahle zdravá jídla blafy.
Vím, co to je kvalita. První sezónu jsem si na farmářském trhu u Anděla pravidelně kupoval vynikající kváskový chléb, dokonce měli neslazené kyselé okurky i zelí. A dlužno poznamenat, že dnes mají kvalitní chléb i v obyčejných pekařstvích. Ale všechno ostatní jde rychle dolů, k průměru a pocitu zákazníka a spotřebitele, že je opět, jako v socialismu, šizen a podváděn. V Japonku v zenovém klášteru jsme také dostávali poněkud nečesky malé porce, ale všechno bylo super bio a prvotřídní kvality, takže za několik dnů mé tělo zjistilo, že se nepřejídá, ale přesto a právě proto dostává přesně tolik energie, kolik (s)potřebuje. V Tokiu jsem si (v roce 1979!) vždy ráno na cestě k nádraží podzemky dával krabičku (cena: tři tehdejší české koruny) s bochánkem rýže, osmaženou rybou tempurou, a nakládanou zeleninou takuan, a měl jsem energii na celý den turistického objevování. V New Yorku jsem si (v letech 1996 a 1999) dával v potravinovém suterénu obchodních center čerstvě udělané suši, a podobnou kvalitu v místním (Vietnamci vlastněném) před čtyřmi lety otevřeném Running sushi pochválil tehdy i host z Japonska… ale během roku, kdy jsem tam chodil na miso polévku a občas pozval studenty nebo přátele, začaly všechny smažené věci česky zapáchat přepáleným tukem, a i bochánky rýže nějak zplstovatěly.
Podtrženo a sečteno, krabičky, zneužívající potenciální masochistickou náchylnost obéznějších lidí k askezi a utrpení, jsem odřekl, a co si neseženu a neukuchtím sám, mít nebudu. Když ale moc pobíhat už nemůžu, a vařit pro jednoho mi připadá neekologické. A nejíst vůbec kvůli cukrovce také nemůžu. Tak teď jezdím tramvají do Country life (dnes jsem měl vynikající čičku s kroupami) a v místních lahůdkách naproti si jednou týdně kupuji smaženou tresku. Zkusím problém prodiskutovat se svou diabetoložkou, a třeba se mi zve někdo na síti s rozumným návrhem: odhaduje se, že dnes už je cukrovkář každý třetí občan Česka! A objednat se na odběr krve se na diabetologii člověk musí týdny dopředu, jaký je tam nával! Copak se tady kolem Anděla nenajde zdravá jídelnička s pečlivými kuchaři se zaručeným pravidelným příjmem a ziskem, která nebude polévky a omáčky přislazovat?
Ale aspoň tedy už vím, že krabičky ne! Ostatně, nejsem sám kdo je s českou kuchyní velmi nespokojen. Víme přece všichni, že by se mělo vařit lokálně, a že se již od dob socialismu výrazně k horšímu změnila kvalita surovin, že přibylo náhražek, užívání chemie, živočišná výroba se přestěhovala do koncentráků, kterým se stále říká kravíny a vepříny (jak tvrdí např. Jitka Rákosníková, Pátek, příloha LN 27. 3. 15)…a že lidi chtějí jíst líp!
P. S.: Podobné zkušenosti totiž mám(e) i s jinými předpřipravenými krabičkami: třeba v oblasti duchovnosti (knihami o ní a metodách k ní vedoucích je dnes přeplněné každé knihkupectví, internet překypuje nabídkami seminářů Bohyní sexu za víkend nebo zájezdů do jihoamerického pralesa za zážitkem Liány smrti) nám kdekdo nabízí různé krabičky, pomocí kterých prý ušetříme energii a urychlíme pokrok… ale počet osvícených se nezvedl ani o jednoho dalšího buddhu. I v politice nám před každými volbami vyskočí z nějaké krabičky čertík nabídky hezky zabalené krabičkové demokracie (aby se brzy ta která pidistranička rozhádala a rozpadla), ale kvalita demokracie a funkčnost samosprávy stále klesá. I svět kolem propracovaně a lákavě nabízí různé krabičky a globální institucionální krabice (od OSN, přes EU a banky) které nefungují. Krabičky nefungují! I tady asi platí: Nevadí, že je zkratka delší, zato je dražší a méně pohodlná a jedlá. Co je velké, nad 60 lidí ve skupině, nefunguje. Malé je krásné. Systém malých restaurací pro lidi, kteří nechtějí jíst blafy… v krabičkách.
