Je-li těhotná žena nezaměstnaná, místo na zaopatření sebe a svého nenarozeného dítěte by měla v první řadě myslet na stát a jeho rozpočtovou odpovědnost. Jinak riskuje, že ji stát na pošle pár let do lochu, v lepším případě může skončit s podmínkou. Proč nemohou mít všechny ženy, které porodí dítě, stejné podmínky? A proč má stát tendenci trestat ty, které hledají skulinky, jak se k lepším podmínkám zákonnou cestou dostat? Ve státu, který si permanentně stěžuje na nízkou porodnost a stárnoucí populaci, je podobné počínání slušně řečeno naprosto postavené na hlavu.
Je mi Petra Nečase upřímně líto (život s odkvetlou dryáčnickou „motorovou myší“ by pro méně splachovací byl věru peklem). Nic ale nemění na tom, že zveřejnění soukromého rozhovoru je skandální nechutnost. Jestliže tohle za všeobecného potlesku prochází, pak navrhuji hned zrušit Úřad na ochranu osobních údajů. Trvat dnes na důvěrnosti rodného čísla nebo buzerovat okrádaného za to, že si dal na vrata kameru, je ve státě, kde si každý může s požehnáním sooudu beztrestně pustit záznamy z vaší ložnice, je cynickým výsměchem byrokratických darmožroutů daňovému poplatníkovi. Cyril Höschl, Reflex 24/15
Vědci chytili elektricky nabitý ion vápníků do nepatrné klícky z elektrických polí. Pak ho laserovými paprsky zchladili natolik, aby se moc nehýbal. Přitom se vytasili s kvantovým stlačením a stlačili jeho vlnovou funkci. Díky kvantovému stlačení věděli s větší přesností, kde polapený ion vápníku v klícce vlastně je a obětovali za to informaci o jeho hybnosti. Nakonec ion vápníku opět ozářili laserovými paprsky, které ho mohou přinutit k pohybu „doprava“ anebo „doleva“. Jenže tím vlastně vytvořili Schrödingerovu kočku, protože ion vápníku se ocitl v hybridním stavu, kdy je zároveň vpravo (kočka žije) a vlevo (kočka umřela). Ke zjištění jeho spinu by jej bylo nutné změřit a v tu chvíli by se ukázalo, jak na tom ion vápníku vlastně je. Takže Home a spol. vyrobili stlačenou kvantovou kočku a hned to uveřejnili v časopisu Nature…. Výhodou stlačených kvantových koček je, že díky počátečnímu kvantovému stlačení lze velmi snadno rozlišit, jestli je ion vápníku „vpravo“ nebo „vlevo“. Jsou pak totiž asi šedesátkrát užší, nežli mezera, která tyto dva stavy odděluje. Ukazuje se, že stlačené kvantové kočky jsou odolné vůči některým typům narušení kvantového stavu. Díky tomu jsou velmi zajímavé pro vývoj kvantových počítačů a mohly by pomoci třeba i při ultrapřesných měřeních, které bývají zranitelné vůči vnějším vlivům.
Copak někdo může tvrdit, že je vinou plenkové generace že nikdo neodboural degenerativní zónu komfortu, ve které zcela zbytečně a kontraproduktivně prodlévá? Je přece vrcholně alibistické domnívat se, že se mladá generace emancipuje, když jí v tom tak důsledně bráníme zaobalováním všech rohů a ostrých hran světa, do nějž vstupují s monstrózními ambicemi a dezorientací prosťáčků připomínajících hlavní postavu Půlnočního kovboje. Pew Research Center nedávno zveřejnilo výsledky průzkumu, který proběhl v šesti největších zemích EU. Pouze 34 % Němců a Poláků se domnívá, že ekonomická perspektiva nastupující generace je lepší než ta jejich. Ve Francii nebo Itálii si totéž myslí zoufalých 14 či 15 % lidí. Češi budou pravděpodobně někdy mezi, pravděpodobně blíže Němcům a Polákům. I tak je to děsivý výsledek, jsme po dekádách pravděpodobně první generací, která transparentně, mnohdy s absurdním pocitem sebeuspokojení, ohlašuje kulturní sestup a dláždí tak svým dětem cestu do bezvýznamnosti.
„Ženy vdané či žijící s partnerem v dlouhodobém svazku mají nižší perinatální úmrtnost než ženy svobodné či rozvedené. Tuto skutečnost ale nelze jednoduše vysvětlit jen z medicínského hlediska. Ukazuje se tady vliv psychologických jevů na zdraví,“ říká Petr Velebil z podolského Ústavu pro péči o matku a dítě. Otěhotnět mimo manželství se nevyplácí. Riziko, že se dítě narodí mrtvé, je u svobodných žen až třikrát vyšší. Totéž platí o maminkách rozvedených. Upozorňují na to čeští lékaři. Rodinný stav ovlivňuje také hmotnost miminka. „Matky, kterým chybí v době porodu manžel, mívají až dvakrát častěji dítě s nízkou porodní váhou,“ varuje Jitka Rychtaříková z Univerzity Karlovy. Podíl svobodných rodiček přitom narůstá. Jen během loňského roku se mimo manželství narodilo přes 51 tisíc dětí – tedy téměř polovina ze všech 109 tisíc novorozenců. V předchozím roce to bylo o dvě procenta méně. Zhruba osm procent dětí trpělo nízkou porodní váhou, během prvního roku života zemřelo 263 miminek.
Oficiální ideologie mluví o osobním rozvoji ženy, o její „kariéře“. Tvrdí, že manželství, péči o rodinu a profesní kariéru lze při dobré vůli skloubit, a pokud se vyskytnou nějaké potíže, je třeba je řešit. To v praxi znamená, že stát má zajistit dostatečný počet míst v předškolních zařízeních, a zavést taková opatření, která by ženám kompenzovala onu nepříjemnost s rozením dětí a jejich kojením. Problémem ovšem je, že zájem o sledování profesní kariéry mají především ženy intelektuálky, ženy z vyšších společenských vrstev. Ty pomáhají formulovat mainstreamovou ideologii… Ženy z vyšších vrstev žijí v jakési nevědomé a nepřiznané schizofrenii. Mnohé z nich hlásají, že manželství je přežitek, nicméně stále ještě necelých 60 % vysokoškolaček rodí své první dítě v manželství! Osobně se domnívám, že vyšší vrstvy se dopustily zrady na nižších vrstvách, místo aby jim šly příkladem… Ze sociologických průzkumů vyplývá, že 70 % žen samoživitelek by dalo přednost možnosti zůstat s dětmi doma. Co se týče vdaných žen, pak tento názor zastává 52 % z nich (data jsou z roku 2006; mohla se od té doby změnit, ale nepředpokládám, že podstatně).
Já mám nejraději na panu Ludvíkovi tu jeho divošskou nekorektnost.Tedy když například napíše, že všechny ženy, které nosí kalhoty, nejsou pro něj ženy, protože ukazují zadky. Anebo že, jda nakoupit, rozhodne, že kdo krade, má se mu useknout ruka. Odsuzuje jahody v lednu a cestování lidí. Někdy má na jednu věc dva názory – kdo tohle dnes dokáže? Dnes jsou všichni lidé nesnesitelně korektní a nikdo není divochem. Eva Salzmanová
Školní systém v Česku zrcadlí systém armády. Všichni se musí chovat jako jeden muž a nevybočovat z řady. Žáci se převážně snaží zlepšit své slabiny, ale přitom opomíjejí své silné stránky, ve kterých by mohli v budoucnu excelovat. Škola dusí dětskou kreativitu. Americká NASA roky zkoumá kreativitu. Když jdou děti do školy, vykazuje 98 % z nich vysokou úroveň kreativity. V deseti letech již jen 30 %, v patnácti 15 % a v pětadvaceti pouhá 2 procenta! Příčinou je školský systém, který stojí na principech 17. století. Když lidé dělají co je baví, zapojují své silné stránky, bývají úspěšnější i ekonomicky a jsou i šťastnější, což se pak odráží i na jejich imunitním systému, zdraví a životní energii. Globální stratég, mentor, bývalý prezident Microsoft pro Evropu Jan Mühlfeit
Problém nespočívá v tom, že nemáme metodu, ale že nedokážeme svou zkušenost artikulovat, zasadit do kontextů a souvislostí. Metoda totiž předem vyřazuje tuto přirozenou zkušenost coby „subjektivní“, a tudíž nedůležitou. Výsledkem pak často jsou industriální produkty jakoby zbavené „ducha“, „zdravého rozumu“ nebo „přirozeného“ předporozumění… Společenské vědy nejsou jediné, kde převládá „strojový světonázor“ – například v biologii a biologické medicíně je tento současný hegemon silný a současně škodlivý. Základní škola a gymnázium ve mně udupaly zájem o přírodu a život, protože jsem se musel nazpaměť (jako stroj) učit pavouky biologických dělení a složení organismů-strojů. Na biologii jsem zanevřel z prostého důvodu – zajímavý je „život“, nikoli strojové šprtání pojmů. Ekonom a sociolog Karel Hlaváček
