45 % studentů za dobu studia nevykázalo žádné měřitelné zlepšení. To odpovídá českým zkušenostem, kdy lze projít střední i vysokou školou, aniž by student byl dotčen vzděláním…Stále více ekonomů a analytiků se domnívá, že jsme překročili nějakou magickou hranici danou Gaussovou křivkou a dnes už spíše platí svět logaritmických závislostí nebo Paretovo pravidlo, kdy 20 % účastníků dostává 80 % zisku. Situace může být ještě extrémnější…Obvykle si stěžujeme na zabedněnost doby, ale zdá se, že příčina je hlubší a leží v samotné povaze druhé průmyslové revoluce. A v tomto bod+ě zahoďme většinu iluzí. Většina lidí bude a zůstane pod průměrem, a tato skupina zoufale zápasící o udržení své životní úrovně bude nadále růst, a přitom se jí bude snižovat věkový průměr a možnost dosáhnout na kvalitní vzdělání a lékařskou péči. To není vize vzdálené budoucnosti, ale proces, který se dá již pozorovat… Václav Cílek, Druhá průmyslová revoluce, Týdeník Echo 29/15
„Základem tragédie je, že ruský lid podlehl svodu, že se nemusí respektovat absolutní mravní hodnoty,“ říká Andrej Zubov. „Ta katastrofa nebyla úplně nahodilá, Rusko se k ní neustále blížilo. Proto se v úvodní části knihy pokoušíme vysvětlit, jak tohle přibližování vypadalo už od nástupu cara Mikuláše II. k moci. Pak mluvíme o tom, čemu říkáme válka o Rusko a na mysli máme občanskou válku. Jedna strana chtěla uchovat morálku a zákon a druhá jen uchvátit moc a morálku a zákon zcela potlačit. Do roku 1922 ta druhá strana, tedy strana absence práva a zákonnosti, definitivně zvítězila. V letech 1922 až 1991 máme co do činění s mocí, která vůbec nerespektuje zájmy lidu a národa a nade vše staví jen svůj egoistický zájem.“ Andrej Zubov se nerozpakuje připodobnit sovětskou moc k zločineckému gangu, který vlastně vládne v zemi do současnosti. „Je to jako když se gangsterská banda zmocní celého města, uzurpuje si v něm moc a jeho obyvatele jen využívá jako prostředek ke svému pohodlnému životu. V letech 1985-91, tedy během perestrojky, došlo k pokusu reformovat v tomto ‚městě‘ vládu tak, aby ho už neovládala zločinecká banda, ale sami občané. V Jelcinově epoše tyto pokusy pokračují dál. Země sice vlastně zůstává v moci té gangsterské bandy, ale ta se snaží projevovat aspoň zčásti demokratickým způsobem. To se ovšem příliš nedaří a v následující Putinově éře se všechno pozvolna dostává zpět do kolejí sovětského způsobu řízení.“ Druhým dílem s vročením 1939 – 2007 bylo v minulých dnech dokončeno vydání českého překladu velkého díla ruských historiků Dějiny Ruska 20. století. Knihu přijel do Prahy představit hlavní její editor, významný vědec a politolog Andrej Zubov.
Náš život je stále rychlejší a stále více stresující. Stoupá tlak na výkon, na výrobu, na spotřebu. Chceme a máme stále víc. Přesto nejsme ani zdravější ani spokojenější Řešením má být dovolená. Nejlépe exotická, plná nevšedních zážitků. Rozhodování o tom kde a jak ji prožijeme je ale čím dál obtížnější. Krym obsadil Putin. Nádherné řecké ostrovy Kos a Lesbos zaplavili imigranti. Lépe na tom není ani pobřeží Itálie a jižní Francie. Běženci táboří před Buckinghamským palácem. V Tunisu postřílel atentátník 37 turistů přímo na pláži. Maďarsko zvažuje zastavit vlnu imigrantů stavbou čtyřmetrového plotu. Do letadla se bojíme nasednout v hrůze, zda v pilotní kabině nesedí psychopat se sebevražednými úmysly, na vedlejším sedadle únosce nebo zda se letadlo nestane terčem zbloudilé rakety nad Ukrajinou. Lepší to není ani po silnici. Na dovolenou k moři míří tisíce lidí. Všichni tam chtějí být co nejdřív. Výsledkem jsou nekonečné zácpy na dálnicích, popojíždění krokem, smog a další stres. Ke všemu čím dál dražší benzín. Jeho zásoby se rychle tenčí. Narůstající napětí a konflikty na Blízkém východě nejsou ničím jiným než bojem o klíčová světová naleziště a rafinerie ropy. Pokud se jich zmocní teroristé, západní ekonomika se zhroutí. Hledání vnějšího nepřítele v islámu je snahou odvést pozornost. Navíc hrozí eskalací zničujícího globálního válečného konfliktu. Problém docházejících zdrojů energie nemá v současném společenském systému řešení. „Jestliže nemá problém řešení v rámci stávajícího systému, přestává být problémem a stává se systémovou vadou. Celý systém se pod jeho vahou hroutí“, píše Francis Fukuyama v knize Konec dějin. Právě takovou situaci prožíváme. Dosavadní způsob fungování vyspělé západní civilizace je neudržitelný. Budeme- li na něm lpět, nebo se necháme strhnout psychopaty k vnější agresi, můžeme skončit s ním. Máme ale také jedinečnou příležitost být tvůrci systému nového. Jan Hnízdil
Když politik neumí hospodařit s tiskem peněz, jak by mohl umět hospodařit s dluhem? Politici by neměli mít pravomoc zadlužovat svou zemi. Monetární politiku máme integrovanou, ale fiskální ne, přitom jsou to dvě základní otěže ekonomiky. Všichni vědí, že evropská integrace je nedokončená, ale stejně nás překvapuje, že to pořádně nefunguje. Je to absurdní, asi jako by mě překvapilo, že rozestavěné auto nejede nebo že mi nechutná nedopečený dort. Nemáme problémy s inflací, v Evropě ani v USA. Proč? Zejména proto, že o ní nerozhodují politici… Naše civilizace má problémy s předlužením, hříchem fiskální politiky. Řešit fiskální problémy (předluženost) monetární cestou (devalvacemi a „tiskem“ peněz nebo rozvazováním eurozóny) sice lze, ale je to asi jako řešit softwarový problém vylepšováním hardwaru. Až se jednou naše děti budou ohlížet zpět v dějinách, bude jim situace, kde si politik může svévolně tisknout dluh, dokud země nezbankrotuje, připadat stejně absurdní, jako kdyby mohl tisknout peníze. Tomáš Sedláček
