Už naše babičky věděly, že co je zadarmo, je nadarmo, a že si lidé samozřejmostí, a toho, co dostanou zadarmo, neváží. Socialismus nás pak jako národ dorazil: všechna moc patřila lidu (a lid si dodnes neváží jak z nebe téměř zadarmo spadlé svobody, tak přírody), a rozorané meze a scelené lány vedly pouze k touze poručit větrům a dešťům. Třeskuté blogy o vagině měly inspirovat, a přestože jsem žádné reakce od současných seminářových bohyň a bitevních koček nečekal, absolutním tichem po pěšině trochu zklamán trochu jsem. Proto provokativně a uzávorkovaně opět naznačím a zevšeobecněně okomentuji i další neblahý a přehlížený sociologicko genderový jev: nedostatek respektu a úcty žen k mužům, ke svým tělům, a k ukryté bohyni ve své vagině… jako jednu ze základních příčin dalších společenských následků.
Proto jsem také kdysi napsal varovnou úvahu Neberte si krasavice. Ty, které od evoluce a přírody a rodičů dostaly zadarmo ty správné a v téhle době a kultuře tak obdivované (dnes mnohdy silikonové) obliny a všemi mastmi a krémy mazané tvářičky, a nemusely si jak pozornost v muži řízené společnosti tak dobrý charakter zasloužit prací (jako ještě na venkově žijící partnerky našich dědečků), si nejen darů a možností svých těl neváží: ony jich rovnou využívají, ony je přímo zpeněžují (mnohé současné manželství je tak spíše placenou službou, které se kdysi říkalo prostituce). Možná by se řadě uhoněných a ušlápnutých mužů (z nichž dokonce rostoucí řada končí po rozvodu mezi bezdomovci) vyplatilo sepsat předmanželskou smlouvu nejen majetkovou, ale také o právech a povinnostech nejen manžela, ale také manželky (viz Ganga práv pramení v Himálaji povinností)! V celkovém součtu by se asi mnohým mužům vyplatilo, kdyby místo za nikdy ne(u)spokojené manželky utráceli průběžně za prostitutky.
Nároky současných princezen (k potěše prosperujícího kosmetického, oděvního, ale i alkoholového či tabákového průmyslu) nekonečně rostou. Psával jsem kdysi varovně o rozmazlených tatínkových holčičkách, kouřících a prostitucí si přivydělávajících studentkách,které nakonec za to, že svá těla využívají zadarmo, všechny nějak zaplatí (a o také stále bohatších porodnících a plastických chirurzích), ale marně… dnes se navíc ty vzdělané a tedy emancipované a jim podobné zaštiťují svým svatým právem na to užít si, a když už mají tu emancipaci, obhajují se heslem Jsem princezna, vole! (a nejen když není okamžitě po jejich mluví jako dlaždičky)…
Abychom si rozuměli: princezny a rozmazlené kouřící a tedy jen o sebe a svá těla pečující (a tedy skutečné empatie a respektu neschopné) ženy se navíc naučily všechno, co se jejich egu nelíbí, rovnou nevnímat, neslyšet, nečíst: brblání nějakého bloggera jim může být ukradené… Píši to všechno pozitivně návodné (viz třeba Desatero porodní síly, nebo Desatero když) snad pro ty (Lucie jednadvacátého století), které jsou ještě tak mladé, nebo nerozmazlené, že někde dole, uvnitř samy sebe, intuitivně (u)cítí své ukryté ženství, a individuálně mohou přece jen (po)změnit alespoň vlastní směr uvnitř ke kolapsu se řítící povrchní a naivně krátkozraké společnosti (která by nejraději měla zadarmo a navíc se slevou úplně všechno).
Neviním konkrétní oběti obětí: vývoj společnosti, která kromě mnoha jiných příčin také nezodpovědností špatně porozených a neodvolatelně nepotrestatelných zodpovědných dopustila pokrytecky básnická zbožštění imaginárních žen všeho druhu, dnes navíc pod vlivem před čtvrt stoletím nastoupeného diktátu klondajkového a reklamního vydělávání na lidské (ženské?) blbosti i v oblasti školství či porodnictví, se nedá zastavit jednou kampaní či týdnem demonstrací.
Naznačuji již hodně dlouho, že i zbytečně traumatizované porody (kdysi zadarmo, dnes s nutnou obálkou do kapsy porodníka) již století vyrábějí jako na běžícím pásu jak zbabělé lidi, neschopné a neochotné občas slušně ale razantně říci dost, tohle už ne, tak rozmazlené a reklamou na štěstí zmanipulované princezny, kterými není nic dost dobrého (jedna taková řvala v tramvaji do mobilu: Jsem přece říkala od začátku, že jsem náročná!). Dobrovolná naivita, s jakou i dnes chodí stále 90 % současných princezen nechat se odrodit jako ovčanky (jaksi zadarmo, a ochotně si nechávají manželi zaplatit císařský řez jako nadstandard), a stále drzejší nároky emancipovaných bohyň je to, co jsme přece každý (každá) mohli (mohly) na křižovatkách svých životů nedopustit: stačila elementární dávka intuice, snahy informovat se, a cti a svědomí.
Jenže právě to zvláště rozmazlené stěžovatelky na muže postrádají! Jedna žena si stěžovala druhé: Žijeme spolu sedm let. Jo, občas jsem vypěnila a vynadala mu. Jenže on za celou tu dobu nepochopil, že to vždycky byla jeho vina! Kde že se všechny ty kouřící a pijící (nikotin či alkohol, stejně jako jakákoliv jiná droga, zaručí okamžitou dávku v centru slasti, jaksi zadarmo, bez delší námahy) a na údržbu tak náročné rozmazlené princezny vzaly? To jejich rodiče je vychovali, pardon, rozmazlili (a rádi předali zodpovědnost za jejich výchovu nefunkčnímu školství a státu).
V tomto ohledu jsem vždy principiálně souhlasil s Vaculíkovým valašsky rázným soudem: každému zloději useknout ruku, odsouzeným vzít právo volit, a ženským zakázat kalhoty. Tisíciletá plíživost nehorázných výdělků vexláků a bankéřů téměř zadarmo (už Ježíš je vyháněl z kostela a úroky byly dlouho z principu nemravné), tak jako druhotné zisky (z cizího krev neteče) pasáků ale i těžařských a dřevařských firem, tiše a ochotně kácejících deštné (pra)lesy kdekoliv, nenávratně a zgruntu poznamenala naši společnost. Všichni si bereme (i od přírody) půjčky, hypotéky – kupujeme co vlastně nepotřebujeme, jaksi zadarmo, když na to ještě nemáme, tedy tak trochu podvodně a často navíc se slevou. To už také všeobecně ovlivnit nemůžeme… ale, a to je moje zatím marná parketa, způsoby, jakými rodíme další generace, a z toho vyplývající i výše popsané důsledky, by se pozitivně ovlivnit daly (viz První knoflíček).
K jinému i jen trochu selsko-rozumnému názoru jsme už docela hluší: absurdní snahy dostat to či ono zadarmo a se slevou jsou dnes navrstveny do nepřehledného klubka paradoxů: ve smyslu známé hlášky komika Nechci slevu zadarmo dnešní princezny chtějí sex, ale bez následků, a tak běžně a rády (vy)užívají hormonální antikoncepci, aby z toho potěšení nebylo dítě (říkají tomu osvobození sexu a potažmo ženy)… ale nakonec platí ony i společnost tuhle „slevu“ velmi drahými následky (Nevadí že je zkratka delší, zato je dražší, nebezpečnější a méně pohodlná). Chtějí snad i dítě, ale aby to nebolelo (rozuměj: aby to bylo jaksi zadarmo, tedy bez námahy, a tak si rády připlatí za anestezii či císařský řez), aby to nemusely to kojit (aby jim to nezkazilo postavu), a následky které se projeví na dětech pak platí celý život. Chtějí být opálené, ale pohodlně a rychle, tak trochu zadarmo, takže (za)platí drahá solária, a pak léčí melanomy. Chtějí orgasmus, ale jaksi zadarmo: ať se snaží vagina a hlavně muž (anebo vibrátor). Stát chce víc budoucích plátců daní a spotřebitelů, tak podporuje vyšší porodnost, ale jaksi zadarmo, a nestaví školky a nenabízí poloviční nebo třetinové pracovní úvazky, a ve snaze zvýšit příjmy porodníků, pardon, efektivitu porodnictví, produkuje nakonec, to jsou paradoxy, stále větší počet autistů, dyslektiků, dysgrafiků, ale i psychopatů a podvodníků, kteří, překvapení, stojí společnost daleko víc a navíc i tihle všichni chtějí co nejvíc a nejraději zadarmo…
I život sám je v podstatě (v poslední době tady v Evropě) jaksi zadarmo. Pálí nás pak dobré bydlo: zatímco my jsme jedli co bylo (rohlík jednou za týden a banán jen o Vánocích), a mé děti co jsem jim připravil, vnoučata si už mlsně poroučí: až mi často blikla vzpomínka na babičku, jejíž slogan zněl: Válku na vás, šlupky z brambor byste žrali… A moudří vždy věděli, že vítězství bez snahy nebo dokonce bez námahy (tedy zadarmo) je horší než prohra. Naznačuji ale zároveň, že i tahle stále rozmazlenější a přežranější společnost (protože její členové a hlavně členky stále víc věcí chtějí, mají a konzumují jaksi na dluh, tedy zadarmo) v krizových chvílích dokázala fungovat (už jsem to dvakrát zažil). Přepych dneška má na člověka a zvláště ženy velmi neblahý vliv.
Je tedy, dámy, možné a pravděpodobné, že protože si to tak podvědomě přejete, přestaly jste si vážit svých životů a těl (protože byly zadarmo), a princip sebenaplňujícího se proroctví vykonal své: přestaly jste respektovat i své vaginy a partnery – protože jsou zadarmo! A místo Rollsem jezdíte Trabantem: že by proto nejste šťastné a svádíte vinu na své partnery? Nepřeji vám nic zlého, ale jedním z mých duchovně učitelských sloganů je v podstatě optimistická a laskavá věta: Ještě není tak zle, aby mohlo začít být lépe. I tu vám, ostatně jako všechno tady na blogu, nabízím zadarmo (proč se pak divím, že si ničeho z toho nevážíte?). Začít můžete třeba tím, že se rozhodnete poznat svou vaginu. A, překvapení, jediným a nejlepším pomocníkem při tomto studiu je milující (ale vámi průběžně informovaný a hlavně chválený) partner.
Zadarmo, tedy bez (desítek tisíc hodin) práce nejsou koláče, ale ani probuzení (ať už to mužsky spirituální, nebo bohyně vaginy).
P. S.: Jak jste si mé milé pravidelné čtenářky asi všimly, už pro vás neuvádím rovnou hypertextové odkazy (minule byly naposledy), a pokud si chcete k příslušným tématům (pře)číst více, musíte si je v předešlých blozích vyhledat samy: aby to nebylo zase až tak zadarmo.
