Odstraňte všechny genderové bláboly o pohlavní rovnosti a přiznejte ženě pozitivní diskriminaci. Honorujte ji příslušným způsobem za ten produkt, který nejen vytváří, ale ještě nějakých dvacet let opracovává, zlepšuje, a pomáhejte jí v tom. Pomozte jí ke vzdělání tak vysokému, na jaké její intelekt stačí; její produkt pak bude kvalitní. Pomozte jí, aby tvorba toho nejvzácnějšího nebyla pro ni životní komplikací a otravou – promítne se to do kvality výrobku. Naučte muže odpovědnosti hodné ČLOVĚKA a učte ho odvrhnout psychiku pouličního voříška, kterému jsou lhostejné jak čubičky, které obskákal, tak štěňata. Dítě lidské není štěně, jeho obživou není obíhání odpadkových nádob. Postoj k otázce těch genderových názorů je postoj k naší lidské budoucnosti, podle jeho prosazování se ukáže, který názor byl tomu živočišnému druhu Homo Sapiens nejvíc prospěšný. Jarmila V. Pospíšilová-Šteflová
Podstatné na našem procesu je, že starý systém se vyčerpal a nový vzniká. Takže znovu říkám: takhle to bylo, je a bude. Jen my s tím máme mentální problém, protože jsme krmeni ideologií ekonomického paradigmatu – má dáti, dal. Paradigmatu, který má určovat kvalitu našeho života. Jde o jednu z posledních ideologií, která selhává. Vyčerpal se socialismus, komunismus… a neviditelná ruka trhu selhala fatálně v roce 2007, kdy soukromé subjekty nadělaly triliony dluhů a nechaly je zaplatit daňovým poplatníkům. Ty firmy měly správně kvůli špatnému hospodaření zkrachovat. Bez ohledu na velikost možného ekonomického šoku. O to rychlejší by byla regenerace systému. Mimochodem: kde byli v roce 2007 všichni elitní ekonomičtí analytici, když ještě tři měsíce před finanční krizí o ní neměli potuchy? Náš sociální systém naučil ovšem člověka i jedné velmi špatné věci: když se mu cokoliv nepovede, tak mu pomůže stát. Což je obrovský nesmysl. Člověk by si měl primárně pomáhat sám. Sociální síť je jen pro ty, kteří už objektivně nestačí či nemohou. Starý Egypt položila nesmyslná a nákladná stavba a zejména pak provoz pyramid, které ho ekonomicky systematicky ruinovaly a zemi nic nepřinášely. Dnes nás podobně ruinují obrovské mandatorní výdaje neprorůstových odvětví státu. A nárůst byrokracie je jen jedním z nich.
Navíc i samotný systém se stává stále složitějším, jen obtížně ovládatelným … Soudci mi vyprávěli, jak je soudnický systém těžkopádný – možná neudržitelný. Že zákony jsou věcí interpretace, často jdou proti sobě a že třeba občanský zákoník nemá běžný občan šanci pochopit. Soudnický systém je dnes natolik složitý, že právo není věcí spravedlnosti, nýbrž interpretace. Advokáti proto zažívají svůj zlatý věk. Miloslav Bárta
Na prvotním hříchu nebylo nic lidsky žádostivějšího ani sexuálního, jak to podává židovsko-křesťanská tradice.Prvotním lidským hříchem byl odklon od prastaré úcty k ženství, ženské sexualitě a všemu, co představovalo. Tuto úctu vystřídalo už pět tisíc let trvající hanobení, stigmatizace, kontrola, podmiňování, okradení žen i mužů o ženskou sexualitu, její rozdrobení, urážení a prodávání.Kvůli tomuto hříchu se narušovala rovnováha v životě ve společnosti a sílilo odcizení, jevy patrné všude kolem nás. Z onoho prvotního odcizení povstává příval tragédií, zasahujících ženy, muže i dnešní nevyrovnanou a drancující civilizaci. Naomi Wolfová, Vagina, Nová perspektiva
Když se dostatečně dlouho chováme, jako bychom něčemu věřili, nakonec tomu věřit začneme, a co jsme z počátku považovali za nutnou úlitbu umírněnosti se stane naší přirozeností. Filosof Blaire Pascal, V bludném kruhu: Identitářství A2 15/15
(Příklon k politikám identit) je až křečovitou obranou „naší“ evropské kultury, a podle Badioua jen rubem bojů usilujících o uznání práv určité jedné skupiny (ať už jde o ženy, Romy aj.). Problém partikulární emancipace (což je v podstatě oxymóron) má navíc svou systémovou stránku. Boj vedený pouze z partikulární perspektivy (rozuměj: např. jen emancipace žen) totiž není pro systém žádnou velkou výzvou. Filosof Jiří Růžička na téma prací francouzského filosofa Alaina Badioua o politice identit, A2 15/15
Veselá příhoda z parku: kolem naší lavičky prošla mladičká tak šestnáctiletá Romka s kočárkem. Byla profesionálně namakeupovaná, s profesionálně nalíčenýma řasama a očními stíny, rty měla pečlivě zvýrazněné jistě značkovou rtěnkou. Výraz znuděný a vševědný, v ruce cigaretu. Naaranžovala se k plotu, aby směrem ke skupince mužů vytvářela ty správné křivky, a začala se pečlivě, soustředěně, hlubinně a přece jaksi přirozeně šťourat v nose: vybírat si holuby. A vybírala a vybírala, dlouhé minuty. Byla to princezna, vole…
