Výsledkem arabského jara, vlny protestů vzedmuté koncem roku 2010, je návrat ještě tvrdší ruky (Egypt), bezvládí (Libye), chaosu a ekonomického propadu (Irák), nelítostné občasné války (Sýrie)… Evropské země vstřícné k přistěhovalcům na svou politiku nijak nedoplácejí, naopak, možná proto, že práce, která Evropanům již nevoní, je stále dost. A evropská populace stárne, porodnost klesá… Pavla Jazairová, Co my běžencům dlužíe, LN 18. 7. 15)
Z chudých zemí odtéká do bohatých až třikrát víc kapitálu než kolik dostanou ty chudé prostřednictvím rozvojové asistence. Dluh rozvojových neustále roste. Na světě hladoví 870 milionů lidí. Přes 200 milionů dětí tam nemůže chodit do školy, protože musí pracovat. Na každého obyvatele EU připadá 280 kilo vyhozených potravin. Naše západní civilizace žije v nehorázném nadbytku, je neudržitelná… Civilizace, které ztratily elementární schopnost sebereflexe, podepsaly svůj ortel. Analogie s pádem římské říše je na místě… Jan Piňos, Za uprchlíky poděkujme, LN 25. 7. 15
Mimochodem, ve všech už Konradem Lorenzem zmiňovaných hříších civilizovaného světa lidstvo v poslední době vykazuje jistou schopnost autokorekce. Nárůst populace se zpomaluje, vyspělé země o své životní prostředí více pečují, doktríny už tolik nefanatizují, tradice se občas obnovují a atomové zbraně zajistily na dlouhou dobu vojenskou labilitu. V genech to sice máme, ale prostředí (kultury) naši vlohu k agresi významně kultivuje. Cyril Höschl, Reflex 22/15
Frustrace současného intelektuála v liberální konzumní společnosti spočívá v žalostném nedostatku příležitostí k činům, které by skutečně něco znamenaly. Nic vlastně nemá smysl. Společnost je z takového pohledu prohnilá, zkažená, zaslouží jen tvrdé rány. Ale jak je rozdat na koho mířit? Zvláště když se k němu všichni ti lidé (představující systém, čili matrix) chovají přátelsky, mají pro něho jen uznání za jeho nesmlouvavou kritiku mu nabízejí teplé místo na univerzitě… Jiří Peňás, Allenova pře s Raskolnikovem, LN 30. 7. 15
Kdy nastal bod zlomu? V zásadě v momentě, kdy se prosadila čtyři oddělení, z nichž každé mělo původně svůj význam, celkově ale tvoří toxický koktejl, v němž se společnost zalkne. Jsou to: oddělení sexu od rozmnožování antikoncepcí, oddělení zajištění ve stáří od počtu a kvality dětí penzijním systémem, oddělením obživy od práce sociálním systémem, který si nežádá jakoukoli protislužbu, a konečně oddělení mezilidských vztahů od přímého setkávání internetem… Se zděšením konstatuji, že celou evropskou společnost zachvátila kolektivní psychóza, zároveň se až k nule snižuje odvaha cokoliv rozhodnout… Stanislav Komárek, Neodvrátila se od nás nebesa? MF Dnes Víkend, 1. 8. 15
Křesťanství a další náboženství nerespektovaly zákony fyziky, ezo vystrčilo fakáč i na všechny ostatní zákonitosti. „Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné, zařiďte, abych byla šťastná!“ Nelicencované ezokněžky mají pro tohle tupý sobectví pochopení a za lowe rády zařídí cokoli. A vidíme, jak z Facebooku mizí Lenky a Martinové a nahrazují je Yamuny a Shivové… Chtít od života vše znamená pro oplácanou farmaceutku užít si nevěru s dobře tvarovaným, namol ožralým alfasamcem, bezelstně se k ní přiznat příteli po ročním vztahu, nechat se opustit oběma, podobnou strategii v různých variacích několikrát zopakovat a stále u toho doufat, že karty, čakry a další spojenecký síly ve vesmíru jí přinesou muže, kterého si – jakožto nositelka nezpochybnitelného nároku na štěstí – doopravdy zaslouží…
Největší zbraní žen je mužská fantazie. Sofia Lorenová
Mám rád příběh ze Sloupu v Čechách, kde 9. května vtrhl opilý voják Rudé armády na místní panství a sápal se po paní hraběnce. Když ji hrabě bránil, voják ho zastřelil. Druhý den ráno velící důstojník zastřelil toho vojáka a nechal ho zahrabat kdesi u plotu. V roce 1948 místní soudruzi seznali, že nemají žádného sovětského hrdinu, použitelného pro oslavy výročí osvobození Rudou armádou. Tak nechali exhumovat tělo toho vojáka, pohřbili ho na sloupském hřbitově a na desku vytesali slova díků osvoboditeli naší vlasti a rudou hvězdu se srpem a kladivem. Tohle ústřední pietní místo je tam dodnes a místní mu říkají „hrob velmi dobře známého vojína“. Jiří Padevět
