Mendelův démon

7.9.2015

je metafora označující procesy, které randomizují sudy jednotlivých genů a tím jim umožňují, aby nezištně spolupracovaly na tak rozsáhlých projektech, jako jsou naše těla, píše ve svém sloupku biolog Jan Zrzavý (LN 5.  9. 15). Je v hrubých obrysech znám již asi 20 let, ale do učebnic a tím méně do obecného povědomí zatím rozhodně nepronikl, píše se o téhle genové spravedlnosti i v recenzi knihy M. Riddleyho v časopise Vesmír (ocituji níže). Znovu tak mám možnost položit pyšným a do svých mouder zahleděným intelektům dětsky rouhačskou otázku: Jak moc člověk disponuje svobodnou vůli, tedy ovládá sám sebe (svůj osud)?  Odpověď se nabízí rovnou: právě tak  minimálně, jak (i kvůli poslednímu století válek a poškození zbytečně a rutinně medikalizovanými porody) současný člověk krátkozrace (ne)vnímá své Rolls Royceovské tělo a dál ho zabedněně a ke škodě nás všech užívá jako Trabanta! Naznačím níže i další zjištění, odhalující trvalé mapy v našich mozcích a skutečné příčiny současných krizí humanity (včetně té poslední, imigrantské), i ve snaze opět aplikovat své oblíbené rčení o tom, že nemůžeš z pasti, dokud nevidíš (rozuměj: odmítáš vidět), že v ní jsi.

Od určité hranice počtu genů v genomu (vysvětluje M. Riddley), je pohlavní rozmnožování jedinou možnou obranou proti mutačnímu tání druhu, tj. proti postupnému a nevratnému hromadění škodlivých mutací v genomu jednotlivých příslušníků populace. Jak popsal ve své hypotéze vzniku sexuality Američan ruského původu Alexey Kondrašov, v průběhu pohlavního rozmnožování se nerovnoměrně rozdělují mutace přítomné na chromozomech jedince a díky tomu alespoň někteří potomci získají DNA s menším množstvím škodlivých mutací, než měli jejich rodiče. Jiní potomci si pochopitelně naopak odnesou počet mutací větší, o ty se však s chutí postará přirozený výběr (až na současný porodnický trend zachraňovat a v inkubátorech vypiplávat nedonošené nebo právě geneticky, rozuměj: i kouřením a pitím alkoholu atd., tedy poškozené novorozence, jenž své zmutované geny dál předávají).

Je to všechno velmi komplikované (právě tak, jako naše doba), ale zároveň, při troše snahy číst pomalu a nepředpojatě, logické: Mechanizmus současné dvoustupňové meiózy, při níž se počet genových sádek v linii budoucích pohlavních buněk nejprve zmnoží ze dvou na čtyři a následně dvojím rozdělením zmenší na jedinou, je patrně evoluční obranou proti významné skupině těchto ultrasobeckých genů, pokračuje vědec. Stačíte sledovat? Rozluštění přijde za chvíli: Dvoustupňová meióza je geniální vynález přírody, jenž zabraňuje buňkám rozpoznat, ve kterém ze čtyř produktů meiózy se nachází kopie alely pocházející původně od otce a ve kterých kopie alely pocházející od matky. Ultrasobecký gen tak nemůže rozpoznat, ve kterém ze zbylých tří produktů meiózy se nachází jeho vlastní kopie a ve kterých nepříbuzná alela. Za těchto podmínek přestává zabíjení sesterských buněk přinášet ultrasobeckému genu výhodu a příslušné geny tak postupně z populace vymizí. Úkolem Mendelova démona je naopak vnášet prvek náhody, a tedy nejistoty do procesů redukčního dělení, které jsou v podstatě deterministické (rozuměj, nezvratně předurčené).

Princip ale zná každý zodpovědný rodič (občas připomínám, jak jsem své dcery a pak vnučky učil altruismu a spravedlivému rozdělování čokolády tak, že jedna pamlsek rozdělila, ale druhá si mohla vybrat). Pouze když ten, kdo krájí dort, neví, který kousek dostane, bude krájet spravedlivě, píše citovaný biolog. A přidává hned praktickou i když na Zemi výjimečnou a jinak a jinde nerealizovatelnou aplikaci téhle spravedlnosti: Hutterité (náboženská sekta původně tyrolského a trochu moravského původu, žijící v USA) žijí v komunitách maximálně o 250 členech, a když se přiblíží k hornímu limitu, koupí novou půdu, postaví nové budovy, pak se rozdělí na dvě poloviny, svá jména napíší na papírky a kněz z klobouku vylosuje ty, kteří se sbalí a odejdou. Není divu, že hutterité jsou známí svou mírumilovností… dodává biolog.

Odjinud (ale za chvíli pochopíte, proč takto obsáhle cituji a budu citovat): Současná vlna protimigračního běsnění staví tuzemské liberály před nepříjemnou otázku, jak je možné, že po čtvrtstoletí pěstování liberálních hodnot zastává značná část společnosti otevřeně xenofobií postoje (ptá se řečnicky v recenzi knihy americké politické filosofky Wendy Brownové historik Pavel  Kolář (tytéž LN 5. 9. 15)? Ta totiž tvrdí, že podobné excesy nejsou přežitkem  minulosti, nýbrž důsledkem rozkladného působení neoliberálního systému. Současný neoliberalismus podřizuje logice trhu všechny oblasti lidského života. Ekonomizace společnosti není pouhou skvrnou na jinak čistém kabátě demokracie, je pro ni zásadní hrozbou! Američanka pak dochází ke krutému zjištění: Paradox neoliberální svobody tak spočívá v tom, že člověk protknutý principem homo economicus je lezce ovladatelný právě proto, že věří v neomezenou svobodu svého jednání. Hm, tohle aktivní zastánce ruky trhu rozhodně nečte, a když, tak komentovat nebude…Co takhle tento jev nazvat Klausův démon a poslance, ministry a prezidenty losovat?

Touha po sociálně spravedlivé společnosti v posledních měsících poněkud uvadá, neboť i její největší zastánci se musí vypořádat s rizikem, že by spravedlnost nakonec mohla platit i pro černochy (pardon, muslimy), což nebylo v plánu, poněkud ironicky konstatuje výše citovaný biolog. Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Naznačuji, že zatímco evoluce měla dost času na vyřešení problému sobeckých genů (a principem Mendelova démona to jakž takž vyřešila, i když nemohla počítat s urputnou snahou porodníků vydělat, císař necísař, a zachraňovat ve jménu profitu a statistiky zmutované geny, a epigenetickým poškozením každé další generace), náš čas vyřešit problém všeznalých makroekonomů (a bankéřů a politiků) se velmi rychle krátí. Je zřejmé, dovozuje historik, že si s pojmy diktatura a demokracie už nevystačíme. Musíme hledat alternativní kategorie (rozuměj: začít si pokládat jiné, adekvátnější otázky). A snažit se tak porozumět (novým) formám, jak nás tělo, geny i bankéři a politici, ovládají…