Před pěti lety jsem si koupil ipad. Po dvaceti letech věrnosti (zvyku) Microsoftu. Nikdy jsem nevlastnil žádný smartphone. Čímž naznačuji, že jezdit prstem po monitoru byl jen nevyžádaný bonus: hlavně jsem si využíval možnosti sklapnout víko (a nemuset složitě počítač softwarově zavírat), snadněji přijímat a odsílat e-maily i hbitěji surfovat po nekonečných vlnách mé známé stále stejné mediálně textově náročnější internetové sítě. Ne že bych byl počítačově tak náročný (nestahuji hudbu, filmy, nejsem na žádné sociální síti, neukládám nikde stovky datově objemných fotek), jen jsem chtěl mít na počátku třetího tisíciletí přímo v rukou něco, co patří do roku 2011 (a ne desítky a stovky let za opicema jako ve většině jiných věcí a oborů, např. porodnictví, školství včetně hudební výchovy), a jakousi terapii v rámci pokrytecké a opět totalitní společenské atmosféry plné blbé nálady, stranických hašteření a stěžování si, proč to či ono nejde. Před pěti lety (a rok dva další) jsem byl nadšen: výhod a pohodlností bylo tehdy mnohem víc než nevýhod. Ale s každým dalším povinným upgradem (jejichž četnost a datová náročnost se zvyšovala) jsem do ipadu, pomyslného jablka (Applu), kousal se stále většími, a bohužel oprávněnými, obavami. Na velikosti záleží: čím větší (mega)podnik, produkce, prachy a sláva, tím větší skrytější červi jsou ukryti pod naleštěnou slupkou s příchutí manipulace.
Ekolog ve mně už za socialismu nerad chodil (a o to víc i za současné imitace kapitalismu nerad chodí) s návštěvami z ciziny do turistických restaurací (kde za guláš a pivo chtějí třikrát víc než za tentýž guláš o čtvrť dále), a právě tak se ošívám, když mi po každém upgradu naskočí celá řada dalších ikon, které jsou mi na nic. Nepotřebuji poznámkový blog, kalendář, google mapy, GPS v počítači a řadu dalších vy-mazleností (holt asi nejsem na tuto dobu, která není pro starý, dost roz-mazlený a automatické převracení obrazu na šířku nebo výšku podle toho, jak ipadem otočím: mne spíše zdržuje. Vadí mi, že musím stahovat další (a bůhví jaké další) možnosti hrát si s obrázky (které neužívám), diskusními skupinami (kterých se nezúčastňuji) a bumbrlíčkovsky narůstající data ukládat na nějakém obláčku – tedy že mi Apple například nedává možnost při restartu všechno, co nepotřebuji, prostě zaškrtnutím odmítnout.
Právě tak mne spíše vyrušují z koncentrace a vnitřního klidu a míru ušmudlané důkazy mého šmátrání po skle ipadu, a pak také to, že prodejci nabízejí jen velmi předražené propisky s gumou nahoře (tzv. stylus). Jako člověk který špatně vidí samozřejmě využívám možnosti roztáhnout a tedy zvětšit text ve stažených článcích, jenže poslední dobou na mne zprava agresivně vyskakují (a čtený text ukrajují) různé nevyžádané reklamy (a je pro mne velmi obtížní a frustrující najít někde malinkatý křížek, kterým bych mohl reklamu umravnit.. to spíše článek nedočtu a ipad zavřu, na pokraji frustrace). Nejvíce mi ale vadí, že musím stále znovu pracně obnovovat různá hesla (to se mi stalo teď, a ipad, po třetím pokusu u profesionálů v Apple prodejně kompletně vymazaném a se základním operačním systémem konečně obnoveným se mi dodnes nepodařilo zadat hesla pošty a hlavně připojení k naší wifině), a při spouštění (restartu) složitě zavírat všechny ty další nabídky diskusí, výměny fotografií, cloudů a jiných pro odvázanou mládež nezbytností.
Občas i mne dostihne den blbec. Ráno jsem jel zbytečně pro balík jediné minerálky, kterou mé tělo může (aniž protestuje častým chozením na záchod celou noc): prostě tento druh, a navíc bez jakýchkoli slazených příchutí, už týden neměli. Ujely mi tři za sebou seřazené tramvaje (už neběhám jako donedávna za každou, která zastaví až jako třetí v řadě jiných, a marně doufám, že řidič zastaví a nabere starší lidi ve skutečné zastávce poblíž označení zastávky), nedalo se bezpečně přejít, jak všichni majitelé aut spěchali: když jsem si otevřel noviny, kde jsem m.j. četl o tom, jak motory milionů německých i českých aut chytře vyzrály na měření výfukových emisí a vyčůraně protože nezjistitelně vyfukovaly zdraví a počasí tak škodlivé mikročástice prachu, zjistil jsem, že začíná prodloužený víkend.
Ipad mi totiž další rušivou šipkou nad ikonou operačního programu nahlásil potřebu dalšího (posledním rokem stále častějšího) upgradu celého systému, tak jsem vše spustil a po půlhodině chtěl ipad znovu začít používat. Auvajs: nejen že vše trvalo déle než předtím, nejen že mne to nutilo znovu už po tolikáté zaškrtávat, že nechci vědět kde se můj počítač nachází, nechci využívat možností cloudu, ale tentokrát po mě malými písmenky chtěl nějaké osobní číslo. Zkoušel jsem to zrušit, ale znovu mne to vracelo, a tak jsem čtyři požadovaná čísla vyťukal, abych si už konečně mohl stáhnout poštu. Odpoledne, když jsem chtěl ipad znovu použít, mne ale překvapil požadavek, abych zadáním svého hesla počítač otevřel.
Uff. S hrůzou jsem zjistil, že si pamatuji jen první dvě ze čtyř čísel, a ipad prostě neotevřu. Navíc při každém dalším pokusu si na čísla vzpomenout (systémem pokus omyl) mi to hlásilo stále delší čas pro možnost dalšího pokusu (po pěti, patnácti minutách), a pak jsem (z internetu) zjistil, že jakmile se pokusím nesprávně o heslo pětkrát, počítač se zavře nadobro. Uff. Takže ipad můžu vyhodit? Ajťáci útočí… a beta verze asi netestují, a překladatelé počítačových pokynů svá díla nekonfrontují ani s realitou žen v domácnosti a důchodců, ale ani mezi sebou (zatímco při instalaci to po mě chtělo osobní číslo, při pokusu o otevření to vyžadovalo heslo! Kdyby při instalaci bylo uvedeno slovo heslo, zapsal bych si jej)! Tahle doba není pro starý a důvěřivý, tesknil jsem při pomyšlení, kolik úsilí mě bude pokus o zprovoznění ipadu stát! A při návštěvě specializované Apple prodejny jsem zjistil, že neexistuje možnost, jak se do ipadu dostat, jedině všechno vymazat. Že by při instalaci operačního systému existovala možnost (pro nás staré a neodvázané) odškrtnout, že to či ono prostě nechceme protože nepotřebujeme? Prý ne, prý je to holt politika Američanů, omluvně vysvětloval ochotný prodavač. Tomu se po dalším pokusu a reinstalaci také nepovedlo zadat nové osobní číslo (rozuměj: heslo), a tak vše musel znovu přemazávat a nahrávat. Uff uff. Jinými slovy, přestože když mne před lety lákali, tak hezky zpívali, do jak červivého jablka jsem se to zakousl!? Přítel ajťák pak zjistil, že ani totální vymazání ipadu nepomůže. A tak pomalu pátrám po nadšenci, který by si mne, starce, natočil (pro sdílení na FB a Youtube), jak láteřím a před prodejnou Apple rozbíjím ipad kladivem.
Naznačuji, že zatímco úmysly červa v jablku jsou čisté , z pohledu zklamaného uživatele (který holt už v sedmdesáti letech špatně vidí a přitom nechce a odmítá být sluhou ipadu a dalších zbytečných matrixových lákadel a požíradel času), jakož i z pohledu věčnosti, je většinovou a neinformovanou (protože zbytečnostmi na hraní zahlcenou) společností odsuzovaný hacker, vymýšlející viry a červy, na stejné úrovni jako dnes věhlasné firmy (například Apple či Volkswagen), které (arogantně a ve jménu zisku, respektive zákona volné ruky trhu) dělají globálně totéž: vymýšlejí další a další (šidítka, kurvítka a) červy… jistě to myslí upřímně…
