Už je to zase (k mé velké radosti) tady! Konečně se objevil delší článek (spolu s dalšími důležitými a velmi dobře zpracovanými tématy ve Speciálu časopisu Respekt Neviditelní), shrnující současné směry výzkumu snů a snění Do nitra snů (který původně vyšel v čísle 13 roce 2012). Sborník obsahuje výhradně články jednoho žurnalisty, Petra Třešňáka, např. i na téma výchovy kluků, dobrého umírání, o tom že náš mozek umí zázraky, o novém pohledu psychiatrů na duševní nemoci, autismu, stáří a dlouhověkosti člověka atd. (a měl by stále být k dostání ve větších trafikách). Mí dlouhodobí čtenáři (ale i snílci – oneironauti začátečníci) si navíc mohou zopakovat co jsem o snech a umění snít kdysi naznačoval – příslušné odkazy níže.
Část experimentů se sny naznačuje, že sny slouží hlavně k učení a upevňování paměti, píše Petr Třešňák. Cituje i Freuda a jeho slavnou knihu Výklad snů, ke které jsem se dostal v době, kdy vyšla česky, už jako zkušený snílek: své noční můry a jiné sny jsem dokázal pozitivně ovlivňovat. I když cesta k tomuto umění byla dlouhá, vyplatila se a Fredovy závěry jsem četl z pozice zkušeného praktika: většina tvrzení vousatého klasika mi zněla příliš vycucaná z teoretického prstu, a ověřitelně jsem věděl už od mládí, že snáře jsou v naprosté většině zevšeobecněný nesmysl, protože každý sen je individuální, a hodně jiný i v závislosti na typu večeře.
Výzkum snů stvořil jakýsi hologram, který se proměňuje podle toho, kdo a odkud se na něj dívá, konstatuje autor: Ne náhodou psychologové žertují, že kdo má za terapeuta freudiána, mívá sny o falických stožárech, zatímco na jungiánských sezeních lidé vyprávějí o pokladech uzamčených v podzemních kobkách. Připomenu, co si lze přečíst v mých dávných článcích na toto téma, že, velmi zjednodušeně, sen je uklízeč emocí. A s radostí a zadostiučiněním čtu co Třešňák opatrně naznačuje: Mnoho badatelů dnes připouští, že některé sny obsahují materiál, který se dá využít pro osobnostní růst snícího člověka. Já cvičil ve snech nejen jógu (pozici nohou např. v tzv. pluhu), ale později i meditaci v zazenu – například jsem v haře, třetí čakře, stále snadněji a lépe meditoval na prázdno (až vesmírné), což ve snu šlo daleko lépe a snadněji, a později mi ušetřilo roky usilovné práce (běžní západní adepti jógy nejprve celé roky meditovali na obraz guru nebo představu něčeho dokonalého, třeba růže, aby se pak po mnoha letech i téhle představy pracně zbavovali, protože smyslem cvičení je dokonalé prázdno, tedy nic.
Ostatně jedno z nejzajímavějších zjištění posledních let je to, že sny samotné mají pravděpodobně terapeutickou funkci, slouží jako regulátor emocí a léčitel traumatických zážitků, potvrzuje článek mé dorostenecké zjištění, že sen uklízí emoce a obrovsky zrychluje niternou práci na některých cvičeních (aniž by postup snílka při zvládání pro obyčejného člověka nepředstavitelných metod byl povrchně zbrklý). Pochopení nenahraditelného významu spánku pro vstřebávání nových poznatků a dovedností patří k velkým objevům posledních dvou dekád, konečně konstatuje i současná věda, a snad začne nepředpojatě oprašovat i další praktické rady a postupy třeba právě mistrů práce se sny, duchovních učitelů Tibetu (i když, jak jsem již naznačil ve svých starších článcích na téma vědomého snění a duchovní Cesty, české dvojité a někdy i trojité překlady knih lamů, žijících dnes na Západě, nejsou dobré: překladatelé nebývají aktivní snílci.
Hurá, volám s pocitem zadostiučinění, a s nadějí, že se opět najde několik nadšenců, kteří si budou chtít vyzkoušet snít vědoměji a pozitivněji. A kterým snad již bude jasné, že tak jako při výzkumu účinků halucinogenů, setsakra záleží na tom, v jakém prostředí a v jakém stavu mysli sní (set a setting). Když se dočteme, že sny se v průběhu noci mění, zpočátku jsou negativnější a obsahují čerstvé vzpomínky, nad ránem se nálada vylepší a do aktuálních témat prosakují útržky dávných událostí, nejde o nic jiného než o onen mnou vždy zmiňovaný úklid přes den nahromaděných emocí, a také jakousi všeobecně platnou radu (donedávna vědecky přehlížených zkušeností dávných jógínů a lamů), že se rozhodně vyplatí ne(u)špinit si mysl každodenními „hříchy“, o kterých vždy věděla i naše (?) křesťanská kultura: tedy nelhat, nekrást, nepodvádět atd. (viz slavné desatero a donedávna většinově jen jako literární bonmoty vnímané rady starých mudrců a bajkařů).
Z tohoto úhlu pohledu je tady jasné, proč (negativně porození a v negativní společnosti a době vyrostlí studující a sny jiných a dokonce nemocných lidí zkoumající) výzkumníci nejprve zjistili, že většina snů obsahuje negativní emoce, převažuje v nich agrese nad přátelstvím, úzkost, vztek a strach nad pocity radosti a štěstí. No protože zkoumali sny úzkostných, vzteklých a vystrašených lidí! Podobně pak neuropatologové sestavovali mapy mozku (a až do objevu sofistikovaných počítačově zpracovávaných zobrazovacích metod, jako jsou např. pozitronové tomografie nebo magnetická rezonance, bezmezně vědecky věřili svým fragmentárním a velmi subjektivním zjištěním: viz i třeba dnešní pohled na Freuda) jen z pitev těch nejdostupnějších mozků mužů – vojáků padlých ve válce… a teprve v 80. letech min. stol. začali zjišťovat a pomalu připouštět, že ženské mozky jsou i strukturně jiné.
Nadšence, kteří začnou vědomě pracovat se svými sny (rozuměj: s očistou svého nitra), jistě povzbudí zjištění vědců (kteří donedávna zkušeným snílkům a duchovním učitelům všech dob a kultur zásadně a z principu arogantní objektivity nevěřili), že prožité trauma se ve snu chová dvojím způsobem – buďto se zacyklí v opakující se noční můru, anebo se mysl postupným snění uzdravuje. Anebo konstatování, že pokusné krysy při průchodu labyrintem trénovaly ve snech, tedy že sní všichni savci, jimž se rodí nesamostatná mláďata, která se mají hodně co učit, a dále že naše mysl, formovaná evolucí ještě v dobách všudypřítomných predátorů s ostrými tesáky, si nanečisto přehrává možné krizové scénáře běžného života.
To my, současníci, jsme co se týká evolučních potenciáů, stále mláďata, která se mají hodně co učit. A to je přesně to, co celé roky naznačuji: naše mozky (a mysl) vycházejí z evolučně naprogramovaných scénářů platných v době kdy jsme žili na stepi v tlupách nanejvýš o padesáti členech (a proto nefungujeme v době cumani negativních klipů a tisíců vraž na stránkách časopisů a monitorech počítačů, rozuměj, se současnou kulturní a počítačovou revolucí evoluce nemohla počítat), ale zároveň máme možnost učit se postupně sami sebe (a své reakce na svět hmotný i emoční) vylepšovat. Ne k sebezničení, ale pozitivně (i za pomocí zvládnuté rezervy a možnosti v případě vědomě pozitivního protože vyčištěného snění) k objevu a zvládnutí (tak jako vrcholový sportovec) své lidské disciplíny: umění být šťastní protože zdraví protože daleko (i za pomocí nácviku pomocí snů) duchovnější, než zatím tušíme, že bychom mohli a měli… Lidé, sněte, vyzýval jsem počátkem 80. let ve svém samizdatu, a teď mi snad více těch aktivnějších, i díky článku Petra Třešňáka, uvěří a začne něco, cokoliv, se sebou prakticky, a nejen v noci v rámci snění, dělat.
Doporučené čtení:
http://blog.baraka.cz/2014/12/sneni-a-dalsi-rady-zacatecnikum/ megablog
http://blog.baraka.cz/2014/12/sneni-pro-pokrocilejsi/
http://blog.baraka.cz/2014/12/sneni-potreti-vize-vseobecne/
http://blog.baraka.cz/2014/12/sneni-4-ozvena-budoucnosti/
http://blog.baraka.cz/2014/12/sneni-po-pate-praktictejsi-dodatek/
