Rozhovor se slovenskou političkou Magdalenou Vášáryovou o hysterii kolem uprchlíků, kolaborantství v nás a proč si připadáme jako oběti (s názvem Střední Evropa je nebezpečná, Magazín Pátek, LN 16. 10. 15) žensky pádně udeřil na hlavičky hned několika českých hřebíčků, a tak ocituji a okomentuji (a na závěr, přestože a protože jsem všechno už mockrát řekl a napsal, ale nikdo neposlouchal, musím to neustále opakovat, přidám svou obvyklou verzi případného dlouhodobého řešení).
Někdejší slavná herečka, později diplomatka, a dokonce (samozřejmě nezvolená) kandidátka na slovenskou prezidentku to myslí nebezpečně upřímně, když připomíná (co se týká odvolávání se na křesťanské hodnoty), že o sobě víme, že jsme jednou hajlovali a za pár let křičeli Pověste Horákovou! Střední Evropa je nebezpečné území. Prožili jsme dva totalitní režimy, které absolutně znegovaly hodnotový systém našich předků.Žijeme ve státě, kde si Zápotockého manželka po zatčení Stránského vzala jeho peřiny! Připusťme konečně, co také jsme…
Proč jsou frustrace a z toho plynoucí strach a nenávist tady ve střední Evropě silnější než někde na kontinentu? Protože se cítíme jako oběti. A to je báječná strategie. Když jste oběť, nikdo po vás nic nechce. Nikdo nechce, abyste převzali za něco odpovědnost, všichni vás litují. A my jsme se v tom pocitu zabydleli. Většině lidí vyhovuje, když se mohou cítit jako chudáčci. Říkají my nemáme dost, počkejte až budeme mít dost, pak možná pomůžeme.
Za všechno můžou ti nahoře. Nemám dost peněz? Ukradli mi je ti nahoře. Nikdy nehledáme vinu v sobě. Objektivně se nám vede líp, ale subjektivně se cítíme stále hůř, protože nás postihla revoluce zvýšených očekávání. Nikdo z nás není spokojen…drtí předem a rovnou slovenská diplomatka neúprosně případné namítače, a tak se připojuji i na svém poli po-rodovém: Mé milé rychlokvašeně emancipované české uječenky, nikdy neukojené konzumentky, seminářové bohyně a bitevní kočky, nepřipomíná vám to něco? Píšu vám to často: máte se jako nikdy předtím, ale stále přitom čekáte na miliardáře, který pro vás přijede v bílém Mercedesu, a jehož koníčkem budou domácí práce!
Když se zeptáte lidí jak se mají, odpoví vám, že je večer bolelo břicho, že manželka tohle a dítě támhleto. A vy odejdete a oni mají klid. Nikdo po nich nic nechce. Je to životní strategie středí Evropy posledních sta let. Nikdo nás nemá rád, a hlavně, my nemáme rádi sami sebe. Neboť, vystrašený nejistý (protože špatně porozený a od dětství jen zákazy autoritativně vychovávaný a učitelkami umlčovaný) slaboch nemá v mozku ta propojení a ty emocionální zážitky, které by mu pomohly vnímat, že chyby jsou především na jeho straně. Nikdo ho nikdy nechválil.
Z toho logicky vyplývá, že…nejsme zvyklí řešit svoje problémy, nejsme zvyklí debatovat. Ale to se nikdo nesmí divit, žili jsme šedesát let v nedemokratických režimech. No nedivte se, opakuji, když jsme byli většinou traumaticky porozeni, ihned odděleni od maminek, jako děti neustále okřikování (tam nesmíš, to nedělej, tam bys mohl spadnout), ve škole okřikováni pokaždé, když jsme se chtěli na něco zeptat (nebo jít čůrat), později pak tlačeni do stádních útvarů (vojna, spartakiáda, prvomájové průvody, strana a dnes stranické konference a výtahy k penězům a dotacím) a umlčování (cenzurou, a odvěkou radou ustrašených maminek do toho se raději nepleť)…
Jak z bryndy ven? Všichni, komu nejde jen o příští volby, musejí mluvit, mluvit, mluvit a vysvětlovat… ale nesmát se těm druhým. Snažit se je pochopit. A jít udělat cokoliv, aby svůj strach a nenávist nehodili na někoho jiného kolem sebe. Nesedět se založenýma rukama a vyvinout úsilí…Jenže ono se to lehce řekne, ale jak to udělat, když… se bojíme vlastní slabosti. Toho, že nejsme dostatečně intelektuálně vybaveni. Že za sebou máme tu velmi nepříjemnou historii, připomíná statečněji než všichni čeští politici Magda Vášáryová.
Podobně by měly o svých přirozených a dokonce orgasmických porodech mluvit ty šťastné (a porodem posílené) mladé ženy. Jedině ty pak budou schopné nebojovat s porodníky a lékaři, kteří se před padesáti lety narodili také traumaticky. Protože se nebudou porodů a porodníků bát.
Víte čeho se bojím já? Ani ne tak našich nácků, protože ti jsou viditelní, ale celý život se bojím slabochů…řekla závěrem rozhovoru Magda Vášáryová. Mohu tak opět naznačit, co je na samém počátku nejen českého a středoevropského strachu bát se vyslovit se, přiznat své slabosti a obavy, a nebýt „slaboch“. Ustrašeným slabochem (a lenochem něco konkrétního a nejen pro sebe či svou rodinu i udělat… dnes se tomu říká prokrastinace) se člověk nestává dobrovolně, tím se totiž rovnou (viz výše, a také téměř dvacet let mé emancipační práce v oblasti přirozených porodů) rodí.
Jinými slovy, stádní porody v nemocnicích (se spoustou diskriminace rodiček a vnucené rutiny ze strany bílých plášťů) i dnes stále poškozují děti a tedy celé příští generace… traumaticky porozený (a matce ihned odebraný a bolestivě měřený a píchaný a od matky odnášený) človíček bude v dospělosti s velikou pravděpodobností nejistý, stále něčím (včetně vlastního imunitního systému) ohrožený… slaboch. Pokud ne terorista, protože jediné, co uvidí v televizi, budou vraždy a násilí (jako mediálně protežované a i na monitoru počítače snadné řešení všech problémů: osmnáctiletý Američan (a u nás to o moc jiné nebude) už viděl 60 000 vražd, a za poslední čtyři roky se kriminalita dospívajících v USA zvýšila o 300 %, u nás to nebude moc jiné). Přečtěte si níže shrnující megablog s odkazy na celou řadu starších článků o zoufalé situaci českých porodnic…
Současný strach z migrantů a islámu je tedy logický: vyplývá z historie i z následné a dočasně (na věčné časy, pokud nezměníme porodnictví) neutěšené politické sociální a lidské situace v naší kotlince (viz vězeňská situace v tzv. detenčních zařízeních). Osobně všeobecnou změnu nečekám dříve než za ony tři generace, ale je potřeba, abychom podporovali své šerifky, tedy ty mladé ženy, které se nenechaly zglajchšaltovat většinovým zmatením jazyků a macho rutin na školách a v porodnicích… a své šerify, tedy ty žurnalisty (v oblasti nejen ekonomie, ale i školství, zdravotnictví, bankovnictví). A začaly znovu zvedat zadky ze židlí a chodit na demonstrace.
http://blog.baraka.cz/2015/02/zpusob-zivota-a-porodu/
http://www.lidovky.cz/magda-vasaryova-bojim-se-slabochu-dl0-/lide.aspx?c=A151015_194957_lide_ELE (začátek rozhovoru)
