… od nás, kdyby byl z Morávýý, zpívalo se na melodii lidové písničky v nádherné parodii na stav českomoravské svobodné (rockové, ale i folkové a jiné) hudby, Angličany bychom zvali, na beatové festivaly, ku starej Breclávííí. I tahle písnička byla jen ironická utopie, nesplnitelná pohádka, protože nějakého českého Lennona by učitelky vyštípaly do hospody nebo do undergroundu, několikrát by ho na Václaváku policajti v uniformách VB veřejně ostříhali, a pokud by se nějak dostal k dobré kytaře, zesilovači a mikrofonům, jedině přes Tuzex. Snad by nakonec i našel nějakou polorozpadnou a matracemi obloženou (zvukově izolovanou!) zkušebnu, s rizikem že ho udá sousedka. Ale stejně by si zahrál maximálně jednou za čtvrt roku na nějaké tancovačce v hospodách v okolí Prahy. Bez jakékoliv možnosti své písničky nějak natočit. Navíc by musel někde oficiálně pracovat (aby měl razítko v občance). Určitě by kouřil a pil pivo po ( v Praze malostranských) hospodách. V republice zapomnění by zapadl jako tu zapadla většina talentů: uchlastal by se pivem, nebo laciným vínem značky Ostravský kahan.
Dobře si vzpomínám jak na šok toho 8. prosince 1980 k večeru, když jsem zprávu o smrti Johna Lennona (ikony dekadence buržoazní kultury, podle televizních novin z 12. 12. 80) uslyšel z vysílání Svobodné Evropy, a na tichý bolestný vzdor kdykoliv jsem si šel prohlédnout jaké že to malůvky přibyly na zdi (tagy, resp. klikyháky sprejerů mne štvaly tehdy a štvou mne dodnes). Vzpomínám raději na fotky pyšného otce se synkem, a na obdiv k Yoko (LP Double fantasy jsem si pouštěl jako druhou stranu mince Imagine nebo rock´n´rollového Live in New York). Vzpomínám i na bezmoc a zklamání, když jsem ve zprávách viděl obrázky z hotelu v Amsterodamu (akce za mír Bed in) a ten dav po senzacích dychtících fotografů a bulvárních žurnalistů, na nichž bylo jasně vidět, že nic nepochopili, ale také na trpělivost Yoko, a zamilovanou oddanost, s jakou jí John důvěřoval a následoval. Davu fotografů jsem se začal obávat už tehdy, a po letech jsem se i u nás dočkal (takhle jsem jednou na pánském záchodku zachránil dalajlamu a odpálkoval dotěrné paparazzi v českém vydání: chtěli za ním i dovnitř).
Sem tam jsem spolupracoval s hochy z Mírového sdružení Johna Lennona. Poblíž Lennonovy zdi bydlel geniální leč pijící klavírista Pavel Klikar, kterého jsem občas navštěvoval (jedině s ním jsem si mohl povídat o základní rozladěnosti veškeré tzv. západní hudby a většiny její stupnic). Právě on mi ve zkušebně na půdě tehdy neopravené Malostranské Besedy zahrál na speciální syntezátor, který se uměl na vložení disketky během dvou minut přeladit do stupnice, v jaké se hrálo třeba v tom a v tom německém kostele v 17. století: požádal jsem ho, aby mi zahrál Gis v temperovaném ladění, a pak v tom původním: okamžitý mráz po celém těle a až mystický pocit blaha mne nadosmrti přesvědčil, že naše hudba není to, co nám říkají. Hledal jsem tu skutečnou, správnou hudbu, a proto také obdivoval umanutost, s jakou se John naučil (i bez konzervatoře!) hrát na piáno: jednoduše, ale o to úderněji. Mimochodem, na Lennona, který umřel ve svých čtyřiceti letech, jsem vzpomínal v cele ruzyňské věznice, a polohlasem si zpíval Imagine, když jsem (ne)slavil své čtyřicátiny..
Díky Yoko a synovi našel věčně nespokojený bouřlivák Lennon svou verzi klidu a míru. A také cestu: třeba tím, že si lidé budou místo věcí, které si koupí, představovat klid a mír: jejich mysli (a těla) postupně natrénují právě i umění (po)být v klidu a harmonii. John Lennon nebyl od nás, ale i nám u staréj Breclávííí zanechal poselství o tom, že je možné představit si (a právě proto třeba pak i realizovat) svět bez válek… Jedna z mnoha forem, pomocí kterých jsem se i já snažil naučit lidi být v klidu a míru, byly i mantry. Některé nejpoužívanější jsem přeložil, a před mnoha lety jsem pro své studenty amatérsky přeložil i Imagine:
Představ si svět bez válek / Možná to dokážeš / Bez nenávisti hádek / Půjde to pokud chceš / Představ si všichni žijem / V míru, den za dnem
Představ si nejsou státy / Možná to dokážeš / A nejsou atentáty / A církve pokud chceš / Představ si všichni žijem / v míru den za dnem
Refrén: Můžeš říct že jsem snílek / Možná to není sen / Doufám že jednou se přidáš / A svět bude sjednocen
Představ si svět bez vládců / Možná to dokážeš / Bez hladu a bez rádců / Půjde to pokud chceš / Představ si všichni lidé / Budou sdílet svět
Refrén: Můžeš říct že jsem snílek / Možná to není sen / Snad se i ty jednou přidáš / A svět bude sjednocen
P. S.: Kdyby John slyšel a viděl tyhle neslyšící…
https://www.youtube.com/watch?v=cSlGocYJ2Dk
