Jak tak celé dekády vídám rostoucí počet dívek a emancipovaných slečen s notebookem, jak v kavárnách pilně podnikají s kafíčkem v ruce a cigaretou v puse, myslívám na zákon individuální, ale i národní karmy: Kouříš?. Pak ti zčernají nejen útroby, ale i duše. Můj otec kouřil tehdy u komunistů téměř povinné partyzánky, a jakmile jsem začal chodit do školy, posílal si mne pro ně do dvacet minut pěšky vzdálené trafiky. Párkrát jsem ho poslechl, protože jsem velice rád běhal (i matce pro sůl nebo chleba, a otci po nedělním obědě do hospody se džbánem pro pivo). Jednou jsem v partě kluků vyžebral kus partyzánky a popotáhl si, rozkašlal se a utvrdil se v přesvědčení, že cigarety (právě tak jako hořké pivo, které jsem ze džbánu samozřejmě tajně ochutnal) nejsou vůbec dobré.
Tehdy jsem se rozhodl neposlechnout otce, a i za cenu dvou facek jsem ve své první velké bitvě o možnost rozhodovat se sám (co mám nemám a můžu či nemůžu) vybojoval první vítězství: prostě jsem mu ty partyzánky už nikdy nekoupil. Zvítězil jsem tak nejen nad otcem a kouřením… Jenže to bylo vítězství Pyrrhovo, a cigarety druhých mne pronásledovaly a pronásledují celý další život: bydlím teď v důchodu u Arbesova náměstí na Smíchově, ale smát se často prostě nemohu, protože při cestě do obchodu, nebo na tramvaj musím projít závany kouře či smradu (už ve výtahu v domě, při procházením stanic tramvají, kde kuřáci netuší, že kouř z jejich cigaret vane vždy po směru větru, nebo když kuřák přistoupí do vozu a čpí), nebo se brodit téměř závějemi vajglů (než je nějaká pečlivá žena ve vestě počišťovačky u laviček v parku, kde sedává mládež, pracně vymete, nebo spíše vybere mezi dlaždičkami na zastávce). Naznačuji, že situace je (po krátkém intermezzu koncem 90. let min. stol. kdy procento nově kouřících poněkud pokleslo) vážná a stále horší.
Má první žena byla kuřačka, a ač jsem dělal co mohl (co mi jen dalo práce naučit se nezasahovat, neradit, protože na to byla alergická), stále důsledněji egoističtěla. V roce 1980 (dlouho nemohla počít) nedala na mé rady, poslechla své kamarády doktory a šla si na dva měsíce lehnout s tzv. rizikovým těhotenstvím: léčili ji injekcemi, o kterých jsem se o patnáct let později dověděl, že v nich byly drogy silnější než heroin. Na poslední měsíc těhotenství ji pustili domů, protože jí opravdu nic nebylo, ale protože měla ohrožené těhotenství, porod dcery pak byl typicky plný lékařských zásahů. Ne náhodou zdánlivě jinak zdravá a chytrá, ale stále znuděnější (protože už v děloze zdrogovaná) holčička pak od dvanácti kouřila a od čtrnácti byla a dodnes stále je na metadonu a heroinu… I její dnes šestiletý syn bude kuřáckou karmou své babičky i maminky značně ovlivněn… Obecněji, ač jsem to všelijak celé roky zkoušel, v davu kouřící (a stále oprsklejší a drzejší a vulgárnější) studentky o přestávkách před místními školami nechtěly ani slyšet (nebo číst, rozdával jsem jim lístečky se stručnými informacemi co všechno kouření způsobuje) o negativních dopadech téhle pro ně asi neodolatelné posedlosti, takže pokud vůbec otěhotní (-ěly) a sem tam si v těhotenství znovu zapálí(-lily), negativně (i geneticky) poškodily a poškozují budoucí mozek svého dítěte (o negativním zdravotním dopadu pasivního kouření na zdraví příslušníků rodiny kuřáka, nebo číšníků v zakouřené hospodě už existuje celá řada průkazných studií).
I dnes při pohledu na dívku, vystupující z tramvaje, a nedočkavě si zapalující a hned náruživě popotahující, nebo na studentky či dokonce maminky, procházející se parkem a viditelně vyfukující častá oblaka hustého kouře (podle toho poznám na dálku, zda je dotyčná náruživá, nebo jen příležitostná kuřačka), vnitřně zklamaně trpím (nemohu ji už dále podezírat z budoucích dokonalostí)… protože vím, a celé roky se snažím zvěst dávat dál, co všechno obsahují dnešní cigarety (v partyzánkách tehdy byl ještě nebarvený neochucovaný skutečný tabák), a hlavně jak moc to i dlouhodobě škodí dospívajícím kuřákům a především kuřačkám. Žasnu nad záměrnou slepotou populace a nezodpovědností odpovědných (ale nedivím se tomu). Nemohu to nikomu zase až tak moc vyčítat, když parlament schvaluje celé dlouhé roky zákon o kouření, a řada vlivných poslanců, ministrů, ale i chirurgů a obvodních lékařů a porodníků a výživových specialistek kouří! A hlavně, když ostentativně kouří i sám pan prezident! Jeho někdejší prosba na nějaké návštěvě nějakého úřadu „A nebyl by popelníček?“ zlidověla, a dočkala se i výstižné ilustrace (ateo.cz), která charakterizuje nemožnost cokoliv v tomto národě, vedeném sebestředným kuřákem (každý kuřák je sebestředný a neschopný empatie, protože jeho mozek nade vše baží po další dávce drogy, nikotinu, a není schopen vnímat nic jiného) a tedy profesionálním sobcem, začít měnit k lepšímu.
Už i ve světě internetu se ví to, co dávno tuší psychologové: lidé záměrně obcházejí informace, které nechtějí slyšet (a jak je pak snadné je zmanipulovat). A kdo je snadněji zmanipulovatelný, protože prostě v rámci svého neustálého bažení po nikotinu není (automaticky, protože podvědomě) schopen rozpoznat skutečnost od své kouřením zkreslené představy, než notorický kuřák? Každý kuřák je notorický, a každý český kuřák (a navíc politik) má zakouřeno (zamlženo) uvnitř, i venku. A je ve státě řízeném kuřáky příznačně naivní čekat, zvláště od kuřáka se zničeným nosem a zbytnělým egem (vídám teď kuřáky, jak zoufale popotahují z elektronických a zdravotních strojků své megadávky nikotinu), že očekávané zdražení krabičky cigaret o tři koruny (a barevné obrázky černých plic na krabičce) ho přiměje nebo donutí cokoliv, třeba vztah ke kouření či ekologii, přehodnotit
Opakovaně celé roky navrhuji, co je očividné, ale kuřáci samotní to samozřejmě necítí a nemohou připustit: každý politik a zaměstnanec státní správy (rozuměj: placený za to, aby se staral o ty, kteří ho zvolili) by ze zákona musel projít nejen psychotesty, ale mohl by být (z)volen jen pokud prokáže, že není kuřák (protože v opačném případě se vždycky bude automaticky starat především o sebe a své bažení, nikoliv o lidi, kterým by měl sloužit). Myslíte si že je náhoda, že české úřady a státní správa jsou tak konzervativní a neakčně nepřizpůsobivé?
Zkusím to zevšeobecnit: fotokoláž vánočního stromečku z vajglů dokonale, protože věrně a výstižně ilustruje současný i budoucí osud národa, který usilovně degeneruje… protože se jednak propíjí do debility (alkohol spolehlivě ničí mozkové neurony), a za druhé prokouřívá do naprosté ego necitelnosti (cigaretový kouř, dnes obsahující tisíce chemikálií a spoustu dehtu, kromě plic spolehlivě ničí i čichové buňky, a kuřák či kuřačka nic necítí: ztrácí (sou)cit, běžný i ten univerzálně lidský – viz i současná vlna xenofobie, jenž maskuje právě neschopnost vcítit se do situace uprchlíků). Shrnuto – kouří dívky právě tak jako senátoři a prezident, a ne náhodou i díky z toho vyplývající korupci (a lobby tabákového průmyslu) na všech stranách a úrovních nenapravitelně kouří i továrny a motory aut, ze kterých řidiči vymontovávají filtry (a podplácejí technické kontrolory), a do kterých renomovaní výrobci tajně montují softwarová udělátka, aby ošidili měřiče emisí. Každý kuřák, a drogově závislý, je navíc dokonalý lhář, jehož mozek si vždy dokáže logicky odůvodnit, proč si musí znovu zapálit, něco ošidit, a hledat důvody, proč nemůže přestat. Podle mne si český národ prostě usilovně chrání svá bažení po nikotinu či pivu (maskované sloganem Já si chci jen užít) a na ohledy na druhé prostě nemá buňky ani energii.
Uff. Jinými slovy, už tak náročné regenerační a možná i spasitelské poslání těch zodpovědnějších (kteří dbají o svá těla i mysli) bude v každé další generaci ještě obtížnější… protože nikotinem, alkoholem, spotřebou povrchních pitomostí a zábavou zdrogovaná (a tedy snadno zmanipulovatelná) mlčící většina vůbec netuší, protože navíc odmítá slyšet, že pilně a neomylně pracuje na své (ale i naší) špatné a ještě horší karmě. Tento stát se za pár let může jmenovat Vajglistánsko, ve státním znaku by mohl mít právě to, co vidíte na fotokoláži výše, a na státní vlajce by se mohl skvět nápis Popelníček by nebyl?
P. S.: Že brblám a maluji čerta na zeď předčasně? Že to není až tak špatné? Ha: cituji dlouholetého vlivného politika, senátora, který by si přál jako příštího prezidenta dalšího celoživotního kuřáka a navíc zapřisáhlého bojovníka za práva kuřáků (a myslí to velmi upřímně)… Tvrdím, že tak jako starého psa, novým kouskům nenaučíte ani zasloužilého politika, a obzvláště pak kuřáka…
Opustila nás řada divných lidí, zaplaťpánbůh, říká místopředseda Senátu za ODS Přemysl Sobotka, který v roce 2016 po dvaceti letech v horní komoře parlamentu skončí. Věří, že na ODS bude opět svítit slunce, až lidé odmítnou populismus. A jako dobrého kandidáta na Hrad vidí senátora Jaroslava Kuberu.
http://blog.baraka.cz/2012/05/co-jim-nerekli-o-koureni/
http://blog.baraka.cz/2009/01/nasledky-koureni/
http://zpravy.aktualne.cz/domaci/cesko-uz-nechce-vladnout-zebricku-mladych-alkoholiku-planuje/r~f0282a22bde111e5a0ca0025900fea04/
