Najít si partnera « Vlastimil Marek

Najít si partnera

17.2.2016 Najdete v rubrice Dobové komentáře, Jiné myšlení, Muži a ženy

… je pro mnohé současné vzdělané a emancipované ženy až nerealizovatelné zadání. Ve školách se tento předmět nevyučuje, seznamek je tolik (a tak ziskuchtivých a klienty okrádajících), až ženy nevědí, kterou si vybrat, a rozdíly mezi ženami a muži jsou stále (kromě období zamilovanosti, kdy jsou oba jako na drogách) nepřekonatelně a nepoučitelně stejné. Zkušená, samostatná, cizími jazyky plynně hovořící a zcestovalá novinářka z hledání partnera sepsala dvě reportáže. Aniž to chtěla, vypovídá o současném ženském a genderovém zmatení víc, než asi zamýšlela. Ocituji, a doprovodím vědeckými poznatky, které o ženách mnohé vypovídají a seznamovací potíže na obou stranách přece jen trochu osvětlují…

Málokdy se hvězdy sladí tak, že potkáte diamat a diamant má pocit, že taky potkal diamant, píše po několikaměsíčním úsilí a randění Iva Roze v reportáži Měsíc lásky a jak to všechno dopadlo (Reflex 06/16). Vlastně je to tak trochu zázrak, že se vůbec nějaké diamanty vůbec někdy potkají. Většinou se pořád nějak míjíme, buď v čase, nebo v prostoru. Lidi, po nichž chcete přátelství, vám nabízejí lásku. Lidi, po kterých chcete lásku, vám nabízejí sex. Lidi, po kterých chcete sex, vám nabízejí přátelství.

O tom, že najít a vybrat si ideální partnerku jsem psal již několikrát, a vědecká tvrdá fakta posledních dekád naznačují, jak moc se mýlíme, když se domníváme, že jsme to my, kdo si vybírá. Budu citovat z článku Plodné dny vyčtou z tváře: Mužská preference ženského hlasu souvisí s menstruačním cyklem – časovým úsekem, kdy byla nahrávka pořízena. V době ovulace a čase vhodném k početí potomka se nám jeví jejich hlas sympatičtější. Stačí ale, aby záznam byl o tři dny „mladší“ anebo z doby druhého dne menstruace a hlas stejné ženy nás již neupoutá.

Přitom evolučně jsou ženy i muži dokonale vybavení dobře si vybrat (už jsem psal o tom, že ženy dokážou pomocí vomeronasálního aparátu v nose podvědomě během několika desetin vteřiny podle feromonů z potu kolemjdoucího muže poznat, zda budou vzájemně geneticky kompatibilní – jenže tohle je u obou pohlaví dnes vypnuto deodoranty, holením chlupů v podpaží atd.). Aniž by si to uvědomovaly, ženy rozpoznávají u jiných žen, zda jsou nebo nejsou v nejplodnější fázi menstruačního cyklu. A podobně jako u nás mužů, jim k posouzení stačí jediný pohled do tváře.

Podle novinářky, která se umí vyjádřit slovně i písemně, muži sázejí na to, že ostatní muži jsou podobně nevýjimeční. Když dojde na to, co opravdu chtějí, co se jim líbí, objevíte téměř nekonečnou škálu všeho možného. Jeden si stěžuje na to, že jsou ženy nesamostatné, druhý že jsou moc soběstačné a nezávislé. Jedněm vadí, že za sebe platíme, druhým že neplatíme. Jedni chtějí, aby se ženy o sebe staraly, druzí nadávají, že se ženy o sebe starají až moc a jsou moc vyumělkované… jakoby dávali ženám vědět na vědomí, že nemá cenu si moc vybírat, protože všichni muži jsou vlastně stejní.

Mnohokrát jsem také naznačoval, že jde o sémantické nedorozumění: ženy vnímají a mluví jiným jazykem… a prostě si, jako kočka se psem, nerozumí (kočka vrtí ocasem a zvedá packu těsně před útokem, pes když vás vítá). Ale: Když dívky dostaly za úkol posoudit, na kterém z obrázků jim vrstevnice připadají atraktivnější, nebylo z toho nic. Ve srovnání s námi se ženy zdály být pozorovacím talentem zcela neobdařeny. Ovšem pozor! Stačilo poněkud pozměnit formulaci otázky ve smyslu „Která z dívek na předkládaných fotkách se vám jeví, že by byla schopna vám vašeho kluka (manžela) přebrat?“ A rázem bylo jasno. Přednostně prstem ukazovaly na obrázky, které vznikly v čase fertilním, kdy hladina hormonu plodnosti v krvi byla vysoko. Z evolučně materialistického pohledu na věc se to jeví tak, že ženy v době ovulace (schopné okamžitě otěhotnět), se jiným ženám jeví být pro jejich partnerský vztah větší hrozbou. A že naše drahé polovičky si tohoto „nebezpečí“ jsou dobře vědomy.

Dnes už prokazatelně víme, jak moc jsou ženy i muži poháněni spíše hormony, než vlastním rozhodnutím, a psal jsem také o tom, jak jsou ženy dokonale evolucí naprogramovány nejen k nalezení partnera, ale i k porodu a mateřství – jen si nepřekážet tzv. rozumem (rozuměj: současným muži učeným a nařizovaným mužským, jinak řečeno racionálním vzděláním). Přitom každej normální chlap chce normální ženskou, řekl jeden, a možná přesně v tom momentu jsem si uvědomila, koho vlastně hledám. A že je v podstatě jedno, kdo to bude, hlavně ať proboha není normální…ať je výjimečný a ať si to umí ustát, došla k řešení sama novinářka.

Neurologové a psychologové (jakož i informovaní zájemci obou pohlaví) dnes vědí, že naše tělesné schránky jsou do jisté míry hříčkou hormonů a jim nadřízených genů. Ženám v době ovulace tělem cloumá estrogen, aby týden nato předal žezlo a s ním nadvládu svému protějšku jménem progesteron. Mimo dva hlavní hráče se ženám do rozhodování plete i řada dalších hormonů, včetně testosteronu, často mylně považovaného jen za „mužskou záležitost“. I když ženy varlata nemají, tvoří si ho ve vaječnících a nadledvinkách. Před několika lety na universitě v Aberdeenu zjistili, že testosteron ženám nejen posiluje „chtíč“, ale i preferenci vzezření partnera. Hladina ženského testosteronu diriguje ženským mozkům, jak výrazné mužské rysy tváře se jim budou zamlouvat. Ne náhodou jde v tomto případě o znaky, které podléhají zase tomu mužskému testosteronu.

Naznačuji celé dekády: stačí nevybírat a nezačít hledat sepisováním vlastních nároků, ale tak jako v zamilovanosti, nechat to na svém těle, a další roky vnímat toho svého (tu svou) jako archetypální stvoření, reprezentující všechny muže (nebo ženy): chce to ale být neustále spolu, aby si těla, v rámci společně prožívaných všedních i svátečních dnů, vyprodukovala dostatek hormonu lásky, oxytocinu. Podobně radím vidět toho svého neustále obdivně: ten je tak krásně jinej… A mužům poslouchat ne co jejich drahé polovičky říkají, ale jak to říkají: Ne náhodou mají všechny jazyky světa obdobu přísloví: „co neví, nepoví“. Zvukaři této lidové moudrosti přidali ještě další rozměr. Ženská vyřídilka se tím stala mnohem výmluvnější, než jsme si kdo dovedli představit. Ženy nám to nejpodstatnější totiž sdělují bez ohledu na to, o čem zrovna brebentí. V praxi to pak znamená, že u nich na smysluplnosti pronášených vět, vlastně ani moc nezáleží.

A jsou to právě vztahové problémy, které dokážou postupně každého z partnerů naučit být sama (sám) sebou, najít se, a pomocí toho druhého (té druhé) lidsky a tolerantně košatět a moudřet. Současné emancipované ženy (u nás jsou to již nejméně dvě dekády především ony, které iniciují rozvody) při každém zádrhelu téměř okamžitě utíkají od možnosti udělat z krize šanci (na hlubší pochopení toho druhého i sebe samotné), a mění partnery jako kabelky. Jim, i celé společnosti to jen škodí, a najít si partnera, jak zjistila i pilně randící novinářka, je stále náročnější.

P. S.: Vybrané doporučené dobrovolné čtení pro již zkušené nebo náročné (když chcete vědět víc):

http://blog.baraka.cz/2010/03/krasne-mlade-osamele/

http://blog.baraka.cz/2010/03/co-oko-muze-nevidi/

http://blog.baraka.cz/2010/03/rozdil-2/

http://blog.baraka.cz/2009/07/desatero-stastneho-manzelstvi-verze-pro-zeny/

http://blog.baraka.cz/2009/01/zvladnout-zlazy/

http://blog.baraka.cz/2009/01/zeny-a-blahobyt/

http://blog.baraka.cz/2009/01/vsemi-mastmi-mazane/

http://blog.baraka.cz/2009/01/v-pytli/

http://blog.baraka.cz/2009/01/syndrom-seminarove-bohyne/

http://blog.baraka.cz/2009/01/nemuzes-mit-vsechno/

http://blog.baraka.cz/2009/01/neha-nad-zlato-i-sex/