Vždycky mě zajímalo, jestli se dá rozpoznat, když se politické poměry začínají obracet ke skutečnému maléru. Jestli si lidé dokázali složit různé indicie, které se objevovaly po celé tři roky po 2. světové válce, než komunisté uchvátili moc a zavedli rudý teror. Nakolik si většina národa uvědomovala, že Benešovo paktování se Stalinem je nevratná cesta do pekel, těžko říct. Kolika procentům bylo jasné, že po nepřijetí Marshallova plánu už prakticky nebyla cesta zpět. Co my dnes? Dokážeme odhadnout, do jakého průšvihu nás vede prezident Zeman? Zpátky do ruského područí? Nebo nově budeme ve jménu byznysu závislí na Číně? Ta země kašle na lidská práva, a koho nevyděsilo, co tu Číňané tři dny prováděli, je blázen. To opravdu chceme, měli jsme toho za čtyřicet let málo? A můžeme proti tomu něco dělat, když Miloše Zemana pravděpodobně bude většina lidí této země volit, protože je umí tak výborně ohlupovat? Při svém zvolení se zapřísahal, že chce národ sjednocovat, nikoliv rozdělovat. Za pětadvacet let se žádnému domácímu politikovi nepodařilo lidi tak dokonale rozeštvat a stavět proti sobě se smrtelnou nenávistí. Ta paní učitelka, která se na blogu ptá, co má říkat svým studentům, když prezident veřejně lže, je vyděšená, že jí lidé vyhrožují smrtí. Ale to je dnes běžný slovník a móresy Zemanových příznivců. Příznivců člověka, který považuje za dobrý vtip, když veřejně prohlásí, že premiéra se lze zbavit kalašnikovem. Co to tady vlastně Zeman zavádí? A jak to, že ho nikdo z vlády a politiků nevolá k pořádku, vždyť žádný prezidentský systém tady přece nepanuje. Jana Machalická
Zaznamenali jste nový vtip, kolující na sociálních sítích? Pokud ne, tak tady je: „“Začal jsem s sebou nosit tibetskou vlajku. Nikdy nevím, kdy budu urgentně potřebovat policii.“ Číňan odletěl a po něm to u nás doma (v ČR) vypadalo tak trochu jako po povodni. Já sama jsem si chvíli připadala jako zmoklá slepice… Krajina se zase o trochu víc zpřehlednila. Tibetská vlajka je pro mne skutečným symbolem odporu proti nesvobodě a jsem moc ráda, že byla vidět. Nenapadlo by mne však, že se bude 26 let po revoluci opakovat minulost, aneb nejdeš-li s námi, jdeš proti nám. Tibetská vlajka je dnes možná také trochu symbolem rebelství. Když se vrátím k tomu vtipu – asi ano. V tom případě je dobře, že ji mám. A je mi celkem jedno, že přes 60% veřejnosti by možná ráda mávala tím druhým symbolem – rudým. Ok, já to beru, klidně budu v menšině. Moje vnitřní svoboda mi za to stojí. Ta není na prodej… Veronika Vendlová
Čínský prezident Si při projevu na Pražském hradě 29. března řekl: „Musíme posilovat dialog na všech úrovních.“ Vezměme ho za slovo a hovořme s ním a jeho rudými soukmenovci také o tom, jaké hodnoty vyznáváme my a že to, co se děje v jeho zemi, je ve zjevném rozporu s těmito hodnotami. A pozor: naše hodnoty nejsou lepší proto, že jsou naše. To by skončilo argumentační „válkou“ ve stylu tvrzení proti tvrzení. Západem vyznávané hodnoty jsou lepší (správné, hodné následování) proto, že jsou hodnotami univerzálními. Na nich jsme se přece jako lidstvo shodli ve Všeobecné deklaraci lidských práv a později v dalších lidskoprávních a občanskoprávních paktech. Proto jsme povinni o nich mluvit, proto jsme povinni je prosazovat, proto jsme oprávněni poukazovat na jejich porušování, ať je to kdekoli (jistěže i na Západě). Rozdíl mezi svobodným světem a nesvobodnými režimy tkví v tom, že u nás je porušování lidských práv vnímáno jako exces, zatímco u nich jako něco, co je nedílnou součástí jejich režimů. Lubomír Stejskal
Panama Papers: Téměř třetina transakcí firmy Mossack Fonseca pochází z komunistické Číny Z analýzy Panama Papers Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů vyplynulo, že téměř třetina veškerých transakcí, které spravuje firma Mossack Fonseca, pochází z komunistické Číny. Obrovské množství majetku plyne z komunistické Číny přes Hongkong do offshoreových firem. Loni to byl téměř 1 bilion dolarů, což likviduje čínské devizové rezervy. Je to seismický finanční přesun, který by mohl destabilizovat čínskou ekonomiku. K milionářům, kteří si přesunuli své majetky do zahraničí, patří příbuzní čínských vrcholných představitelů. Nejméně sedm současných a bývalých vysokých čínských komunistů má vazby na panamskou firmu Mossack Fonseca. K nim patří i čínský prezident. Asi 600 miliard dolarů, které loni Čínu opustily, tak učinily protizákonně. Každý čínský občan má právo převést do zahraničí jen 50 000 dolarů. Veškeré peníze nadto jsou přesunovány ilegálně.
To, co jsme v Praze zažili ze strany policie, nebyla demonstrace policejní moci, ale ukázka toho, co si troufají ti nahoře policii nařídit. Vilém Prečan, LN 7. 4. 16
Smutný pohled byl v těchto dnech i na to, co by měla být demokratická opozice. Demonstrace proti porušování lidských práv v Číně (mělo správně jít opravdu jenom o to?) měly zhruba stejnou početní sílu jako ty z posledních let komunistického režimu. Tenkrát to stačilo, dnes už bohužel ne. Policie české republiky dbala o vyváženost mezi oběma stranami, a tak na budku dostalo jen několik málo našinců. Ideovým zázemím opozičních akcí byl Tibet, dalajláma a havlovská Pravda a Láska. Osobnostmi Martin Bursík, prof. Tomáš Halík a Karel Schwarzenberg. Při vší úctě, příliš široký okruh veřejnosti nezaujmou. A konečně, pokud jde o povahu protestních akcí: vyvrcholily nočním (vlastně časně ranním) promítáním nápisů jako „Pravda a Láska“ na fasádu Pražského hradu. Akce jde ve stopách červených trenýrek, to ale byla aspoň legrace. Tahle opozice se chová už přes dvacet let jako moucha, jež se pokouší proletět okenní tabulí. Lidé se za ní neshromažďovali, neshromažďují a nebudou shromažďovat; a nelze se jim divit. Bohumil Doležal
Panama Papers dokazují, že zatímco parlamenty mlží a policie je neefektivní, pravdu odhalují investigativní novináři. Jsou motorem reforem a pokroku, upozorňuje komentátor Simon Jenkins. Korupce fotbalové organizace Fifa. Snowden a špehování občanů. Sexuální zneužívání dětí v anglickém městě Rotherham. Nadopovaní sportovci. Vražda černošského teenagera Stephena Lawrence a šokující selhání londýnské policie při jejím vyšetřování. WikiLeaks. Korupční platby za diety britských poslanců. Hackerské pronikání bulvárního tisku do mobilů celebrit. Skandály v bance HSBC. Korupční platby za interpelace v parlamentu. Podvody při mistrovství světa v kriketu. Deportace podezřelých osob prostřednictvím CIA do třetích zemí na mučení. Úplatky na olympijských hrách. Korupce v londýnské policii. Thalidomide. Kdyby bylo po vůli moci, žádné tyto skandály by nevyšly na světlo světa. Všechny tyto a další skandály odhalili a zveřejnili novináři.
Je to jako v ústavu pro choromyslné. Další a další informace, které ukazují na deviaci globálních rozměrů, z níž se nepozorovaně stal elementární princip fungování jakési nové, majoritou nesignované společenské smlouvy. Ale společnost, místo aby tyto zjevné souvislosti syntetizovala v určitou akci, snahu o hledání řešení, vždycky s otevřenou hubou spráskne znovu a znovu ruce nad tím, jakého překvapení se dočkala a následně spolkne další dávku valia, případně se nechá vyděsit nějakým dobře zaranžovným politickým thrillerem, třeba “migrace do Evropy”. Skutečné problémy prostě jsou příliš složité a hrozně špatně se s nimi dá vyrovnat nějakým symbolickým strčením hlavy do pevně sevřeného stádního útvaru. Panama Papers neodhalují nic nového. Pouze tolik, že okruh lidí, kteří se uchylují k odsávání bohatství určité společnosti mimo její jurisdikci a reprodukci, je o něco širší. Že ti, kdo se dostanou do úzkého okruhu ekonomické a politické moci, vytvářejí velmi důmyslný systém, jak tuto moc – prostřednictvím bohatství – reprodukovat pouze mezi sebou, k čemuž významně přispěly technologické možnosti a skvělá “věda”, jež se zove ekonomie. Bohumil Kartous
