Kdysi jako bankéřce, jako ekonomce, jako poradkyni některých politiků… a tak dál a dál… se mi v mnoha oborech odkrýval svět na obou stranách zdí: Před bankovní přepážkou i za ní. Před kamerou i za ní. Na volebních plakátech i za nimi. A tak mi dneska celý automobilový multi-podvod připadá celkem nezajímavý. Zajímavé je na něm jen jedno: Auta pro většinu lidí stojí hodně, a tak jim věnují hodně pozornosti. Až někdy někdo začne věnovat stejné množství kritické pozornosti a samostatného myšlení poživatelnosti výrobků potravinářského průmyslu, zelenosti zelené politiky, schopnosti medicíny uzdravovat, užitečnosti genderových filozofií, vlivu školství na rozvoj mentálních schopností dítěte a tak dál a dál a dál – zjistí, že to všechno je prohnilé nachlup stejně. Svět, ve kterém žijeme, je jen Matrixem. Tak nějak to trochu sice tuší všichni. Ale zdaleka ne všichni z něho chtějí vystoupit. Markéta Šichtařová
Česká správa sociálního zabezpečení kobercově bombarduje rodičky množstvím trestních oznámení. Ty, které se před porodem nechaly někde zaměstnat nebo se samy zaměstnaly ve vlastní firmě, a díky tomu dosáhly na vyšší mateřskou, viní z podvodu. Už zpravodajské texty upozornily na to, že s postupem úředníků nesouhlasí ani ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová a že Nejvyšší soud loni v prosinci nejznámější podobný případ smetl. I kdyby bylo zaměstnání těhotné ženy skutečně jenom účelové, nejde podle verdiktu o trestný čin, ale nejvýš o přestupek proti zákonu po nemocenském pojištění, ze kterého se mateřská vyplácí. Tím ale výčet absurdit nekončí. Úředníci se spolu s policisty stali nečekanými a velmi aktivními účastníky debaty o fenoménu takzvané práce na hovno, která se v levicových a anarchistických kruzích intenzivně vede tři roky. Tehdy poukázal jeden antropolog na rostoucí množství „posunovačů papíru“, tedy lidí, kteří chodí do práce jen pro práci samotnou. „Sledujeme rozsáhlou hypertrofii ani ne tak služeb, jako spíš administrativního sektoru, který vytváří a pohlcuje řadu nových odvětví, jako jsou finanční služby nebo telemarketing. Vedle toho jsme svědky nevídané expanze sektorů jako firemní právo, akademická nebo zdravotní administrativa, lidské zdroje a public relations,“ psal Graeber. Medializované případy domnělých podvodů odpovídají jeho šabloně. Podle několika málo zveřejněných konkrétních případů se totiž jde především po ženách, které pracovaly jako manažerky nebo marketingové konzultantky. Tedy na administrativních pozicích, které jsou dobře placené, ale jejich reálné výsledky můžou být neviditelné i zaměstnankyním samotným, natož horlivým úředníkům z neoficiálního Útvaru pro odhalování práce na hovno. Michal Kašpárek
Uprchlíci, utíkající před válkou na Blízkém východě, přinesli do třetího největšího švédského města dynamickou kulturu a oživili tam podnikání. Asi 43 procent z 317 000 obyvatel města Malmö je nyní zahraničního původu. Největší počet příchozích tvoří Iráčani, těch je v Malmö asi 40 000. Společně způsobili v Malmö ohromující hospodářské oživení v městě, které bylo v osmdesátých letech v tak hluboké hospodářské krizi po kolapsu tamějšího loďařského průmyslu, že každý sedmý obyvatel města Malmö se tehdy odtamtud odstěhoval a počet tamějších obyvatel tak poklesl na 230 000. „Malmö v devadesátých letech bylo naprosto zoufalé město, všichni tady byli v depresi,“ vzpomíná Christer Havung, jehož kavárna sousedí s Ibrahimovým holičským salónem. Noví příchozí vytvořili alternativní centrum města kolem Möllevångského náměstí, kde vznikl rušný trh se zeleninou a otevřely tam obchody prodávající íránské, irácké a libanonské zboží… Imigranti vytvářejí hospodářský růst – jen pomyslete, kolik z nich založilo nové podniky.“ Obrovský dojem dělají zejména nejnovější uprchlíci ze Sýrie. „Jsou nesmírně ambiciozní. Jen po pár měsících ve Švédsku už chtějí založit podnik.“ Vznikají pekárny, cukrárny, zubařství, firmy specializované na IT, stavební firmy, zahradník chce pěstovat ve sklenících syrskou zeleninu, otevírá se obchod se syrskými loutnami. Sabah Akkou říká, že vznik velkého množství syrských restaurací je něco, co už viděla dříve jinde. „Totéž se stalo v Egyptě, jakmile tam přišli Syřané, začali všude otevírat restaurace a pekárny. Zjistíte, že Syřané jsou velmi odlišní od jiných národností, protože my rádi pracujeme,“ říká. „Nic od vlády si brát nechceme.“ http://blisty.cz/art/82356.html
Už třetí rok neděláme v češtině nic jiného než větný rozbor, konstatuje čtrnáctiletá Eliška. Češtině je na druhém stupni základních škol jedním z nejméně oblíbených předmětů. U nás je jeden kluk, který se paní učitelky pravidelně ptá, k čemu nám bude v životě dobré, když se naučíme rozeznávat příslovečné určen způsobu od příslovečného určení příčiny. Tomu klukovi paní učitelka ještě nikdy neodpověděla. Jen jednou řekla, že k tomu, abychom se dostali na střední školu… Radka Kvačková, LN 24. 5. 16
Do jaké míry jsou lidé ze Sýrie, Iráku či Afghánistánu schopni (navíc v takovém počtu najednou) integrace do evropské společnosti? Od takové otázky je ovšem jen krůček k myšlence, ve společenských vědách už skoro kacířské – tedy, že lidé asi nejsou úplně stejní. Že mají rozdílné zvyky, chování a tradice a tudíž rozdílné šance uspět v rozdílném prostředí. Že nejsou jako nějaké univerzálně přesaditelné rostlinky, které vyrostou jak v okolí Goteborgu, tak na jihoruských pláních či v okolí Ninive. Různé skupiny jsou úspěšné (a to dlouhodobě) v různých věcech. Domorodci v Austrálii umí najít vodu tam, kde běloch do několika dnů zemřel žízní, ale jen obtížně uspívají v moderní průmyslové společnosti. Beduín umí najít cestu v poušti, ale asi by jen těžko uspěl jako lovec tuleňů či stavitel iglú. A ať děláte, co děláte, opačně to nebude. Výzkum ukázal na nebezpečný mýtus hledět na migranty jako na jakousi jednotnou masu, nad kterou lze uvažovat stylem: průmyslu chybí 20 000 dělníků, pusťme sem 20 000 migrantů. Jsou totiž migranti a migranti. Matyáš Zrno
