V rámci jakési ženské osvěty (učíval jsem mnohé rozvzpomenout se, že umějí zpívat, ne že ne, anebo že jsou Ženy, i když jejich ženství je často zasuté pod nánosy afektované rychlokvašené emancipace) se mi občas na semináři podařilo vyvést z míry nějakou tu dokonale zmalovanou krasavici tím, že jsem jí smutným hlasem oznámil, že ji přece nikdo z toho, že je krasavice, neobviňuje. Za to nemůžete, uklidňoval jsem ji. A ono to za pár let přejde. Většinou vypadla z role, zmateně se koukala kolem, ale z role vypadly i ostatní ženy, které krasavicím jejich dar odjakživa záviděly. Už před půl stoletím jsem navíc zjistil, že české holky (omlouvám se, že zevšeobecňuji) jsou oproti Slovenkám nějak méně ženské, ale kam se i ony hrabou na Polky, a kam se všechny hrabou na Francouzky.
Dnes vím, že mnohé české krasavice se bojí porodů, kojení, a postrádají osobnost. Čím snadnější (i když dražší) je zaplatit si stylistku nebo plastického chirurga, čím více jsou krasavicemi, tím víc přestávají být Ženské. Být krasavicí není lehké, a dnes je to i nebezpečné. Přesto existuje (jak naznačím v závěru) pozitivní řešení. Omluvou, že se pouštím na tento ženský led, mi budiž fakt, že jsem sedmnáct let žil se zrzavou krasavicí, která ale kouřila, což jak u mužů, tak i u žen posiluje ego a touhu mozku uží(va)t si, potom čtyři roky s velmi inteligentní krasavicí, která ovšem byla (co se týkalo horoskopů) velmi nekompatibilní, a navíc si z minulosti nesla velké trauma, a potom čtrnáct roků s krasavicí, která se našla v břišním tanci, ale podlehla komplexu dominantního otce, tikání biologických hodin a radám rozvedených kamarádek.
A protože půl života radím studentům s jejich partnerkami, a poslední dekádu píši o šťastném těhotenství a přirozených porodech (a vypadá to, že vím o ženách víc než ony), a také protože vidím kolem sebe, jak zbytečně rychle se rozpadají vztahy a jak se nespokojené ženy motají v bludných kruzích inteligence, reklam a západního vzdělání, ale zároveň i signálů a rytmů ženství, snažím se naznačovat a (in)formovat. A varovat: krása je dnes snadněji (uměle) dostupná a daleko více ceněná, a tak si asi 28 % vysokoškolaček vydělává v zahraničí sexem. Holky netuší, že za svůj výdělek značně zaplatí. Lesklá krása je jako droga, jen po ní sáhneš, už tě má… Tak jako nám chybí návod na použití člověka, a tak jako se musí každý uživatel naučit zacházet s nožem, mobilem, autem či cizím jazykem, chybí možnost naučit se zacházet se sexem, a také s krásou.
Požádal jsem nedávno jednu inteligentní krasavici a Ženu, aby mi napsala úvahu na téma v nadpise: Každá mince má dvě strany. Většina lidí je přesvědčena, že atraktivní ženy to mají v životě lehké. Že jim stačí se usmát a vše se podaří, napsala mi. Nechci lhát, servis je opravdu rychlejší, s úsměvem a někdy i se slevou. Být přitažlivá je příjemné. Lidé vás oceňují pohledem, usmějí se a den je hned krásnější. Ale odvrácená strana lehkého života přináší i úzkosti a nebezpečí. Ostatně soudím, že rad jak na pleť a akné bylo vždy dost, ale stále chybí poradny či poradkyně pro vztahy a krasavice.
Že dívky, kterým rychle narostla velká prsa, to už ve škole neměly lehké, jsem zjistil, když jsem se jednou v říjnu vrátil z měsíčního pobytu ve vykrmovacích lázních: ve třídě mezitím propukl skandál a prakticky všichni kluci byli obviněni, že své spolužačky často a rádi osahávali. Dnes už vím, co a jak, ale jaksi to nevěděly mé dlouhodobé partnerky. A bohužel, nemají to lehké ani ženy, které jsem potkal v poslední době, už coby duchovní učitel, zvláště krasavice.
Jiná krasavice se musela např. bránit stalkingu a pronásledování instalatérem, který jí opravoval dřez, anebo se ubránit taxikáři, který zastavil a začal se na ni sápat. Právě konečně ukončila mnoholetý vztah s dominantním macho typem, který přijížděl ze svých zahraničních pracovních ajťáckých cest jen občas na víkend, a nekompromisně vyžadoval bezpodmínečnou kuchařskou a postelovou péči, a žárlivě a majetnicky se vztekal kdykoliv se třeba o pár minut zpozdila s hlášením, kde je a co dělá. Mnohdy je krása vskutku danajským darem přírody.
Komentoval jsem ženské téma a věčné nedorozumění mezi muži a ženami mnohokrát i v několika knihách, šířil informace a doporučoval terapeutky, ale nějak to nestačí. Psal jsem o tématu hormonálně popletených a o to více finančně (a na péči o sebe a na vodu, krémy a energie) náročnějších žen jak v mnoha blozích (o seminářových bohyních, o tzv. estradiolkách, či o tom, jak námi muži ženy třepou jak příslovečný foxteriér krysou). Soudobé důsledky? Ženy se stále víc krášlí ne pro toho svého, ale pro soutěž mezi sebou, slepě se řídí neslušící vychrtlou módou, která (jako tzv. kalhoty bokovky) narušuje přirozenou oblost jejich těl, nechtějí mít děti… a muži ženští. Jeden můj blog se rovnou jmenoval Neberte si krasavice, jiný Mladé krásné a osamělé, a v příloze k blogu Jak si najít ženu jsou další desítky linků na blogy právě na tato poněkud tabu a šejdrem mířící (ženská i mužská) témata.
Evoluci a pudy člověk neošálí. Studie psychologů prokázaly, že když kanceláří mužů projde blondýna na podpatcích, sníží se produktivita práce o desítky procent. Reklamy na auta, krby, bazény i vrtačky a sekačky jsou obloženy vnadnými dívkami v plavkách. Různé missky dělaly a dělají kariéru, ale málokteré to vydrží: neblahé osudy Heleny Trójské, Marilyn nebo Brigitte či Sofie, Adiny a jiných krasavic, odsouzených osudem do rolí ozdob bohatých a vlivných mužů, máme v paměti všichni. Přitom i ty nejslavnější krasavice často prožily dospívání jako ošklivá káčátka. Závidíme jim, ale o tom, co ony opakovaně prožívají, se nám ani nezdá. Má známá mi k tomu napsala:
Pocit odstrčení vlastní komunitou (žen) je ohromná rána. Nedivím se, že krasavice a sexbomby mají často daleko víc mužských přátel než kamarádek. Muži jim rozumí, tedy akceptují je. Mají s nimi vztah, zatímco ženy v nich vidí konkurenci, což často řeší narážkami na prázdnou hlavu (dobrou leda tak na nošení natáček). Nevidí, že krasavice se užírají úzkostmi, a ať dělají, co dělají, stále mají pocit, že nejsou dost dobré. A když už otevřou srdce, z druhé strany zazní nevěřící smích: ale co to pleteš, vždyť jsi mladá krásná a úspěšná.
Potíž je v tom, že zatímco běžně platí soudím tebe podle sebe, stokilová krátkozraká dívka z vesničky jen s jedním obchodem se smíšeným zbožím se do pocitů krasavice z velkoměsta prostě nevejde. Navíc nemá motivaci na sobě pracovat. Ale tatáž lenost často postihuje i krasavice: co bych se učila, vždyť na mne čeká nějaký milionář a ten se o mě postará… Jenže: Krasavice, které se pokouší vysvětlit, o co ve skutečnosti jde, jsou obyčejně překlasifikované na děvky. Jen skutečné osobnosti dokážou odolávat a být nakonec samy sebou. Buď je krasavice, neustále flirtuje, a je blondýna z vtipů, anebo pořádná náladová zmije, která zneužívá muže a nic jí není dost dobré.
Když totiž krasavice zjistí, že se z předem určeným šuplíků nedostane, naučí se podle toho i chovat a jednat. Tohle je i nádherně ironický případ pozitivní diskriminace, anebo příznačný důkaz nebezpečí snadného pádu do pasti. Zkušenost je dobrá škola, ale školné je, zvláště pro příliš inteligentní krasavice, příliš vysoké. Sexuální atraktivita je síla, kterou je třeba respektovat z obou stran. Ten, kdo ji má, by si měl uvědomovat, jaký má na okolí vliv a používat ji kontrolovaně a opatrně. Dnešní krasavice v době nechutně medializovaného sexu to totiž mají daleko nebezpečnější.
Být inteligentní krasavicí je ještě těžší – i když je obdivovaná a líbí se jí to, i když dokáže krásu vypnout či zahalovat, i když se umí soustředit na druhou osobu, na rozhovor, navrhnout řešení nebo utěšit, uvědomí si po chvíli, že spadla jen do jiné pasti. I přítel se pak najednou promění v nepřítele, jenž ji nedokáže respektovat a začne ji obviňovat ze svých potíží: to jsem se tak změnila, ptá se sama sebe?
Psal jsem často i o tom, že ženy (hlavně pak manželky) by měly mít na své (sebevědomí mužů tak snadno a efektivně ponižující) jedovaté poznámky (ostatně sexuologové a psychologové tyhle ženy nazývají kastrující manželky) zbrojní pas. Možná by se ale měly (v zájmu mužů, ale i krasavic) pořádat kurzy a zkoušky a udělovat zbrojní pasy i na sexappeal. Přičemž symetrie těla i obličeje ženy a obliny na pravých místech bývaly vizuálním potvrzením, že je geneticky v pořádku a schopná porodit zdravé děti. Jenže, jako u mnoha ostatních současných společenských problémů, to, co fungovalo v lidském měřítku při tancovačce na vesnici, je dnes, tisíckrát zesíleno médii (filmem a pornem), spíše zneužitím původního záměru evoluce… Přitom čím víc o sebe krasavice a ty, které by se jim chtěly podobat pečují, čím víc se myjí a líčí, čím více mají silikonu a čím jsou krásnější, tím víc jsou nespokojené, také protože se jich muži začínají bát.
Obávám se, že být krasavicí je zvláště dnes velmi nesnadný a nevděčný úděl: opravdu nemůže za to, že narostla tak souměrně a vyvolává u mužů přehnaně sexuální reakci. Zaoblila se přitom v pubertě jen proto, aby upoutala nějakého geneticky kompatibilního muže (se kterým bude mít zdravé děti), ale teď je muži i společností vnímána prvotně jen jako symbol sexu. Připomínám: evoluce vynalezla rozkoš pohlavního aktu ne kvůli tomu, aby si muž a žena užívali, ale aby předali geny další generaci (měli děti).
P. S.: Je jediným řešením být si vědoma své moci a užívat ji moudřeji? Zeptala se řečnicky má známá, a pozitivně si odpověděla (a dnešním mladým krasavicím naznačila): Dnes už krásu beru jinak.Mám ráda estetiku, v sobě, na sobě, kolem sebe, v lidech. Snažím se být upravená, čistá, elegantní. Jsem si vědoma, že si většina lidí myslí, že jsem přitažlivá, a hřeje mě to. Ale ten pocit nejde do hloubky, zůstává povrchový. Vím, že mám škaredé dny, ale taky vím, že když se cítím šťastná, vyrovnaná a na vlně, moje tvář to odráží a já se o to víc usmívám na celý svět. Umím být šťastná a rozdávat štěstí a dobrou náladu… hmm
