Byl to od poslanecké sněmovny skvělý výkon: před očima veřejnosti zamotala protikuřácký zákon do koberce a strčila ho pod almaru. Pak si šli poslanci zapálit. Mistrovský kousek je to proto, že neexistuje nikdo odpovědný, na nikoho nemůžeme ukázat, že ten to zavinil. Černý Petr zůstal v ruce poslancům ANO, kteří hlasovali proti vládnímu návrhu. Jenže oni oponují, že se původně dohodli na něčem jiném, než o čem se pak hlasovalo, a že se hlasovalo o nesmyslu prosazeném Markem Bendou z ODS, že se v hospodách budou stavět odvětrané kukaně o rozměru 25 procent celkové plochy, které budou bez obsluhy. To bylo něco tak šíleného, že se od toho upustilo i bez zákona. Ten recept na zločin za bílého dne je jednoduchý. Zákon je třeba zesložitět, aby se nikdo nevyznal, kde začíná a kde končí. Pak se k němu přidá dvě stě pozměňovacích návrhů. Je velká naděje, že hlasující nebudou vědět, zda hlasují pro nebo proti něčemu. A když to dopadne tak, jak si Philip Morris přeje, zákon sletí ze stolu. Jak se to vskutku stalo. Ondřej Neff
Kalousek prohlásil, že Topolánek byl historicky nejúspěšnější předseda ODS, předseda vlády… Pak největší karikatura ministra financí České republiky, která neviděla důvod, aby do Monte Argentaria poslala svoje cifršpióny z Finančního analytického útvaru, odrecitovala krátkou báseň: Zaplatil jsem Daně, zaplatil jsem Janě, zaplatil jsem Stáně, zaplatil jsem Haně, nezklamal jsem dívčí důvěru, ale tobě, ministerstvo, tobě naseru! Ištván Léko (Pravicová fekal party, na které se křtila kniha Mirka Topolánka), Hlavně se neposrat, 27. 5. 16
Velká část naší společnosti je rozčarovaná polistopadovým vývojem, je znechucená prorůstáním ekonomiky do politiky, systémovou korupcí ústící v klientelistickou demokracii a vůbec odcizením politiky občanům. Tyto neblahé zkušenosti s českou cestou ke kapitalismu vedou řadu lidí k tomu, že začínají zpochybňovat hodnoty polistopadového vývoje. Uprchlická krize se stala katalyzátorem, který urychlil tento proces znechucení. Ačkoliv tu nejsou téměř žádní uprchlíci a nikdo k nám ani prchat nechce, tak přesto uprchlická krize vyvolala vlnu nevole, nenávisti a nebývalé sprostoty ve veřejném prostoru. Přitom zažíváme ideální ekonomické období, máme nejnižší nezaměstnanost a největší ekonomický růst. Čili vlna nevole valící se naší zemí není sociální bouří, ale hodnotovou revoltou. Značná část lidí je uražena a ponížena nejen proto, že se jim nevede nejlépe, ale také protože nenašli pro sebe důstojné místo ve společnosti… Společnost je dnes nebývalým způsobem rozdělená na ty, kteří stále ještě vyznávají hodnoty polistopadového vývoje a na ty, kteří polistopadový vývoj a jeho hodnoty odmítají… Důležité je, že ty dvě aktivní části společnosti se nejsou vůbec s to dohodnout. Výsledkem jsou jen odmítavé emotivní výkřiky a jednoduché floskule zacyklované v názorových sebepotvrzujících se stereotypech: věcná diskuse je téměř vyloučená. Jan Štern
Londýnský ústav Legatum Institute každoročně vydává svůj Index prosperity. Zkoumá v něm 89 faktorů. Nejen tradiční údaje jako HDP na jednoho obyvatele a počet lidí, kteří mají práci na plný úvazek, ale i zajímavější údaje, jako například počet bezpečných internetových serverů v dané zemi či jak odpočinuti jsou obyvatelé země každý den po práci. Údaje jsou rozděleny do osmi podkategorií: ekonomika, podnikatelství a příležitosti, vláda, školství, zdravotnictví, bezpečnost, osobní svoboda a sociální kapitál. Analýza zkoumá situaci ve 142 zemích světa. Nejúspěšnější země jsou tyto: 1. Norsko. Vítězí už ve všech kategoriích sedm let, 2. Švýcarsko. Druhé v Indexu prosperity už tři roky. Nejlepší, co se týče druhu vlády, a druhá nejlepší země co do ekonomiky. 3. Dánsko. Kvalitní vláda, vynikající školství, vysoký sociální kapitál. Relativně špatné zdravotnictví (16. místo). Následují Nový Zéland, Švédsko, Kanada (nejvyšší úroveň osobní svobody), Austrálie, Holandsko, Finsko, Irsko… Česká republika je na 26. místě. Její nejlepší umístění je v kategorii školství, kde se octla na 13. místě. Nejhorší je v kategorii sociálního kapitálu, kde je na 66. místě. Spokojenost s životem je 6,5 bodů z 10.
Ono se totiž v médiích děje už delší čas něco moc nezdravého. Zprávy se volně míchají s názory a komentáři komentátora. Do zpráv nám média přidávají názor, o který čtenář v prostých zprávách nestojí. Tento komentář má skrytě názor čtenáře posunout. Je totiž velký rozdíl říct: „Já, komentátor novin těch a těch, se domnívám, že kandidát ten a ten je hulvát, primitiv a populista“ – to je legitimní vyjádření názoru. Ale považuju za nepřípustné, aby ve zpravodajství, které se vydává za objektivní a citově nezabarvené, se ustálil výraz „populista Franta Novák“, nota bene jde-li o veřejnoprávní médium. Zpravodajství tak začíná mít nápadně často nádech propagandy. Novináři a politici si často myslí, že lidé si toho nevšimnou, ale v tomto případě už se dostali za hranu a propaganda se stala až příliš okatou. Markéta Šichtařová
