V záplavě dystopických předpovědí a popisů stále narůstajících a neodvratitelných protože prý neřešitelných ekologických problémů slovenský paleontolog Peter Vršanský nejen realisticky a nekompromisně popisuje, pro nadšence objevuje, ale i rozumně a dokonce pozitivně navrhuje alternativy. Na rozdíl od politiků, ekonomů a jiných expertů jisto jistě ví, že musíme zásadně změnit svůj postoj k životnímu prostředí, protože dnešní stav je neudržitelný. V rozhovoru pro časopise Respekt 23/16 prezentoval i další své názory, které vyprovokovaly u některých už alternativně myslících a žijících studentů, kteří čtou mé blogy, další otázky. Pokusím se tedy, také protože celé dekády trénuji pozitivní a tedy alternativní myšlení, citovat a naznačené myšlenky rovnou doplnit.
V tom základním, že je nejvyšší čas se změnit, a to podstatně (proto tak často mluvím a píši a revoluci v hlavě každého z nás, tedy ideálně o osvícení), s biologem souzním: Planeta člověka nepotřebuje. V rámci ekosystému jsme zbyteční… Musíme se připravit na změnu. A musíme se připravit na to, že změna bude velmi rychlá, je si jist Peter Vršanský, který má také na mysli až naše vnuky. Ale protože je vědec, jakkoli neortodoxních a dobrodružných názorů, a ne duchovní praktik, tvrdí např., že člověk se (již) nevyvíjí. Schopnosti, které jsme získali při vzniku, už nejsme schopni změnit ani výchovou, ani křížením. Tedy za normálních podmínek.
Jenže mozky zvláště přirozeně porozených dětí každé generace jsou připravenější na sofistikovanější budoucnost: ne však většiny porozených za normálních podmínek (tedy poškozující porod, utiskující výchova a zastaralé prušácké vzdělávání). Převratné zkvalitnění porodů (už dnes víme, co a hlavně proč se evoluci neplést do řemesla a důvěřovat schopnostem, které mají ženy naprogramovány), výchovy pochvalou a hrou, vzdělání objevováním a třeba i s pomocí stále nových a vymazlenějších tzv. adrenalinových sportů (např. diving, potápění na jediný nádech, učí mladé lidi dokonalé meditaci a především umění vyčistit si běžně neustále šrotící mozek: uklidnit mysl, buddhisté tomu říkají narovnat hladinu mysli, aby byla rovná jako zrcadlo, ve kterém se odrazí rovnou odpověď na každou otázku) nastolí zcela nové podmínky pro rozvoj přirozené (evolucí připravené) generace.
I Vršanský totiž doufá, že jsme nejtalentovanější druh, který kdy na souši žil. Zatím sice bez reálných schopností a výsledků, ale to přijde. Jsme dítě, které se narodilo a právě se začalo smát. Sice pokálelo celý pokoj, ale roste a začíná si uvědomovat, že je potřeba jej také uklidit… rýsuje se nová úroveň organizace hmoty… I mými slovy, jsme stále puberťáci a nezvládnuté emoce námi třepou jak foxteriér krysou. Přičemž ale osvícení, tedy zefektivnění spolupráce obou mozkových hemisfér, souběžně s neustále se zvyšující myšlenkovou kapacitou (viz neuroplasticita mozku, ale i rozvoj sci-fi literatury a filmu s množstvím správným směrem vedoucích i když dnes ještě provokativních otázek o povznesení člověka z úrovně hmoty na úroveň frekvencí), skýtá šanci, pokud si to nezkazíme nějakou katastrofou, vylepšit nejen software, ale preventivně i vůkolní hardware.
Bylo by přínosné, kdyby se nějaká země vědomě rozhodla, že začne tvořit environmentální stát. A nezůstane jen u řečí. Rodiče cítí, že zanechávají Zemi dalším generacím v horším stavu, navrhuje recept Peter Vršanský, a přidává reálně uskutečnitelné ale i životně důležité sci-fi: Zní to možná naivně, bláznivě, ale je absolutně nevyhnutelné, abychom definovali životní prostředí jako ústavní prioritu číslo jedna. A pak dlouho, dlouho nic. Matemašte (na to jsem čekal), chce to jen se naučit domluvit a vnímat priority (zde platí mé ještě není tak zle, aby mohlo být lépe). A to současné lidstvo nedokáže, ale co třeba za ty pověstné tři generace přirozených porodů?
Nebezpečím pro nás je i vývoj umělé inteligence, varuje paleontolog. Jak tedy vytvořit tu správnou umělou inteligenci, ptá se čtenář. To zatím nikdo netuší. Ale od dob Čapka a Asimova přece víme, že jistá předběžná opatrnost a kontrola je nutná. A že se vyplatí přistupovat k dalším krokům s pozitivním úmyslem, tedy s otázkou (k) čemu bude to či ono sloužit. Ukazuje se totiž (např. při studiu mozků ptáků), že je i jiná cesta ke zlepšování (výpočetního) výkonu než zvětšování velikosti mozku (viz čerstvý blog R. Honzáka), nebo počítačové paměti a operačního výkonu zmenšováním čipů.
Stejně jako pro psychologii člověka jsou cenné krize, bolesti, nemoci, tak i Země se díky novým krizím vyvíjí. Jak tedy co nejlépe připravit společnost (mne a mé sousedy – jednej lokálně) na krizi/příležitost? Už se tak děje: je nadějné, že se stále najdou tací, jejichž myšlení se dokáže odlepit od animálně přízemních rovin uvažování a jednáni. Pozitivní myšlení Petera Vršanského je chvályhodné, také asi protože studium miliony let starého hmyzu ho naučilo, co potřebují i naše elity jako sůl: myslet v souvislostech, domýšlet důsledky (připomínám moudrost dávných Indiánů, kteří museli vždy, když jednali o něčem, co mělo ovlivnit celý kmen, domyslet důsledky té které změny až do sedmé příští generace). Protože i kdyby se v každé další generaci rodilo stále více buddhů, stejně tu budou zemětřesní, tajfuny a jiné katastrofy, a budou potřeba lidé, kteří budou umět nejen zvládat emoce, ale především se poučit z důsledků krizí, bolestí a katastrof.
Studium švábů nám obecně velmi pomáhá. Učíme se díky nim, jak funguje organizovaná společnost. Nejde o konkrétní návrhy konkrétních všeobecných pravidel, protože lidská společnost je jiná a hlavně velmi různorodá. Ale základní principy kybernetiky, které vycházely ze studia hmyzu, postulované již před 70 lety, umožnily pochopit a pak realizovat počítačové technologie. Farmaceuti nebo letečtí konstruktéři se učí od přírody (rostlin, hmyzu), které organické sloučeniny fungují na člověka a jeho tělo, nebo zpevní trup či křídla letadla. Zdánlivě primitivní organismy, žijící ve velkých skupinách (jako třeba mravenci, termiti nebo včely), dávno vyřešily problém specializace v početné společnosti, nebo jak přežít katastrofy (mravenci dokážou ze svých těl vytvořit most, přes který ostatní přejdou rozvodněnou řeku, aniž je to někdo učil, lumíci umí regulovat přemnožení, a i medvědi dokážou s ročním předstihem předpovídat hojnost potravy, a regulovat porodnost). Přitom právě s davem, přemnoženými velkoměsty a zbytnělými egy politiků a bankéřů máme všichni velké potíže.
Co by paleontolog kdyby byl politik udělal jako první? Věnoval bych se především školství, vzdělávání dětí. To musí být absolutní prioritou. Stejně jako rozvoj vědy a vztah k životnímu prostředí. A pak je tu ještě demografická křivka a její totální aplikace napříč společenskými problémy: rodíme málo dětí, stárneme. Zatím se to nikde nepodařilo zvrátit. Děti budou chybět všude na světě. A přestane fungovat ekonomický systém, na kterém je vše založené, zdůrazňuje, a jedním dechem dodává: migrační vlnu vnímám jako vědec jednoznačně pozitivně. Obavy z jiné kultury jsou druhořadé, náboženství není podstatné. Ostatně, dodávám, Imagine, představ si (svět bez států, válek či náboženství, tedy sjednocené lidstvo), přitom zmiňovali už před půl stoletím Lennon a Yoko Ono.
Rozhovor se slovenským paleontologem o krizích v evoluci, švábech v jantaru a o zbytečných politicích, nazvaný Změně se nevyhneme (ptal se Petr Vavrouška), je navíc i přes záplavu informací o vymírání živočišných druhů nanejvýš pozitivní a plný naděje. Jen si vzpomenout na umění číst v souvislostech a také mezi řádky. Zaplaťpámbu za tuhle světlou výjimku v davu odborných přitakávačů motivovaných jen individuálním ziskem. Ono know how, jenž tento vědec, který zcela jistě není doma prorokem, nachází při studiu švábů, uchovaných miliony let v jantaru, a který umí objevené souvislosti vztahovat i na současnost, by měl exportovat i do jiných lidských a co se týká právě životního prostředí, i politických, protože ekologických oborů. Už aby se co nejvíce čtenářů rozhovoru s ním praštilo dlaní do čela: Matemašte!
