Studium se stává tréninkem k profesi. Vše je poměřováno jen užitečností, v souladu se stavem západních společností zaseklých ve freudovské orální fázi a posedlých konzumem. Proto se i vzdělání stává zbožím. Rakouský filosof Konrad P. Liessmann v knize Hodina duchů o praxi nevzdělanosti, A2 22/16
Proces oplození je velmi komplexní a tak citlivý na jakoukoliv výstřednost. Takovou výstředností non plus ultras je oplození v in vitro podmínkách, které jen vzdáleně imituje optimální podmínky, které panují v těle budoucí matky. Paradoxně je pod pojmem ‚optimální podmínky‘ schován celý „balíček“ překážek, které musí zdravá a oplození schopná spermie překonat – vzdálenost od místa ejakulace (pochva) k místu oplození (vejcovod) je z pohledu spermie závratná a prověří jen spermie dostatečně zdravé a pohyblivé. Další bariérou je obal kumulárních buněk, které obklopují vajíčko a spermie se jimi musí prodrat díky svému enzymatickému aparátu. Všechny tyto překážky činí ze spermie, která je zdolá, vhodného kandidáta pro rendez-vous s vajíčkem. Tradiční in vitro oplození se všech těchto zkoušek zříká, až na jednu jedinou: spermie totiž musí proniknout skrz glykoproteinový obal vajíčka – zonu pellucidu. Ta představuje poslední mechanickou překážku na cestě spermie k oplození. Je to stejné, jako bychom medika pustili k státnicím bez splněných zkoušek v indexu. Není proto divu, že zatímco lékaři a embryologové chrlili své děti ze zkumavky pomocí ICSI, některým vědcům lezl mráz po zádech. Co takové „nekvalifikované“ oplození může přinést? Opravdu se není třeba obávat negativních efektů, když ICSI končí úspěšnou koncepcí a narozením klinicky zdravého dítěte? Na počtu více než 100 mužů zjistili, že ti z nich, kteří přišli na svět díky ICSI, na tom nejsou se svým ejakulátem nikterak valně: mají nižší koncentraci spermií v ejakulátu a ani celkový počet spermií jejich reputaci nezachránil. Není divu, že tito muži se s 3x vyšší pravděpodobností ocitnou se svým ejakulátem pod hranicí normy vydané Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Lze se tak právem domnívat, že muži počatí díky ICSI jsou předurčeni zase pro techniky asistované reprodukce a své „stigma“ si tak nesou sebou a patrně ho předají také svým synům.
http://www.osel.cz/9065-lesk-a-bida-asistovane-reprodukce-jsme-na-zacatku-konce.html
Představte si bojový stroj, co je až po uši v dramatické misi. Najednou ho zaměří samonaváděcí střely, které ho mohou bez problémů zničit. Situace spěje ke katastrofě, ale stroj najednou vypustí množství klamných cílů, které útočícím střelám totálně zamotají hlavu. Pak jenom čeká, až se útok přežene. V moderním válčení nic neobvyklého. Jenže tohle není o řežbě někde v poušti, ale o bakteriích a antibiotikách. Bakterie disponují šokujícími technologiemi, které si s protiraketovou obranou nijak nezadají. Vypadá to, že MRSA vypouští klamné cíle z membránových fosfolipidů. Jsou to návnady pro molekuly daptomycinu, které tak svůj smrtící potenciál vyplýtvají mimo buňky stafyloků. Je to k neuvěření, ale funguje to. Zmíněné návnady mají složení velmi podobné povrchu zlatého stafylokoka. Molekuly antibiotika se nechají přelstít a návnada je deaktivuje. Je to skutečně velmi podobné principu fungování klamných cílů v obraně proti řízeným střelám. Pozoruhodné je i to, že MRSA vybavené touto zbraní vypínají komunikační systém, s jehož pomocí se bakterie domlouvají na vypuštění toxinů na buňky nešťastného pacienta. S vypnutým komunikačním systémem jsou návnady úžasně účinné.
http://www.osel.cz/9066-masozroutske-bakterie-pouzivaji-moderni-vojenske-triky.html
Podle údajů Ministerstva zdravotnictví se muži u nás v roce 1962 dožívali průměrně 67 let a v roce 2010 téměř 75 let. Jenže v roce 1962 zůstávali zdraví do věku 63 let a čtyři roky dožili v nemoci. Zato v roce 2010 zůstávali zdraví v průměru do 62 let a v nemoci prožili dalších téměř 13 let. Stejný počet let v nemoci prožívají i ženy. Josef Tuček, Dlouhověká sázka, LN 29. 10. 16
Politická korektnost se tu šroubuje do takových výšek, že mi zůstává rozum stát. Muslimové křičí, že je tady spousta islamofobie, ale nedělají nic pro to, aby se lidé islámu nebáli. Vyžadují toleranci a přizpůsobení, ale sami se přizpůsobovat nechtějí. Naopak ještě přitvrzují v okázalém veřejném nošení tradičních oděvů pro ženy i muže, v prosazování islámu do škol, v požadavcích na halal stravu na různých místech, v požadavcích, aby nemuslimové v období ramadánu nejedli na pracovišti před svými muslimskými kolegy, atd. Nezřídka zde je možno vidět děvčátka, která se sotva naučila chodit, se šátkem na hlavě. Politici už si nemohou dovolit ignorovat tuto početnou voličskou skupinu, takže jim podlézají. Navíc se zde točí spousta peněz na dávkách, sociálním bydlení a různých charitách. Vidím příštích pár let v Británii jako těžkých a nepěkných. Politická reprezentace bude zápolit s Brexitem a muslimové budou tiše upevňovat pozice. A pak se bude demokracie divit. Jednou se dveře otevřou a už nepůjdou zavřít. Proto jsem zásadně proti přijímání tzv. uprchlíků do ČR, ať už ze sebelibějších důvodů. Pomáhejme jim, ale nezvěme si je domů, jinak náš domov změní k nepoznání, tak jak se to stalo v Británii. Většině lidí je stejně nejlépe doma, to mohu potvrdit. Ani já tady nechci zůstat natrvalo. Poučme se z chyb ostatních, třeba například Británie.
Náš svět přejde do světa příštího, ať chceme nebo ne. Změna neznamená konec, a když, ne všeho. Něco vždy obstojí a vyvíjí se dál, což platí i pro společnost lidskou; přijde jen na to, která z jejích odrůd to bude. A ať se rozhlížím po tom dnešním světě, jak chci, nespatřuji žádnou jinou než tu naši sice dost pochroumanou, sice dost povážlivě nahnutou a notně bláznivou, sice všelijak roztřesenou odrůdu západní. Už proto, že je schopná analyzovat svá konání, hledat, kde se dopustila omylů, sama sebe kritizovat. Samochvalné společnosti kladného vývoje schopné nebývají. Bylo by pomalu už záhodno začít podle toho jednat. Nepěstovat si iluze, ušlechtilé, ale zbytečné, pohlédnout do očí skutečnosti, jaká je. Nacházíme se v pokročilém stavu civilizačního konfliktu; čím déle si budeme tuto skutečnost zastírat, šmajchlovnými slůvky na růžovo lakovat, tím pochroumanější z něj vyjdeme. Věda prý vybádala – nevím jak –, že se současné lidstvo vyvinulo z dvaceti jedinců druhu homo sapiens kdysi v temném dávnověku. Jímá mě obava, není-li nám, lidem západním, souzeno opakování téhož procesu, nepřestaneme-li dost rychle mít péči o kdeco a kdekoho po všech polednících a rovnoběžkách, a nezačneme-li dbát vlastního přežití. Luděk Frýbort
Každý systém má v sobě entropii, to znamená, že se chce rozšiřovat a pohlcovat ty druhé. To je zkrátka v genech každé civilizace. To, že pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí, platí v románech, ale ne v lidském životě. Dějiny píší vítězové…Integrační snahy existovaly již ve středověké Evropě, ale dělalo se to jinak a fungovalo to celá staletí. Národy můžete integrovat jenom tak, že budete respektovat jejich tradiční hodnoty, které budete dále rozvíjet. Je tedy zřejmé, že něco se integrovat dá, ale něco ne, pokud jsou tradiční hodnoty daných subjektů nekompatibilní…Evropským národům nelze sebrat jejich tradiční staré hodnoty a kromě abstraktního evropanství jim nedat nic jiného, stejně vznešeného a hlavně funkčního. Na tomto integračním bludu zkrachovala třeba i komunistická ideologie. Ta rozbíjela tradiční hodnoty, jenže představa sjednocujícího proletářského internacionalismu byla hloupost. Stejné je to dneska. Co nabídnete lidem místo identity s vlastním národem? Lásku k Bruselu? Problémy jsou, ale katastrofa vypadá rozhodně jinak. To politický systém dneška z nás dělá salonní květinky, které se hroutí při prvních obtížích. Už nejméně dvě generace vodí evropské socialistické vlády své občany za ručičku. Čím víc a déle nás budou vodit, tím rychleji ztratíme přirozené obranné reflexy… Dneska se v rámci takzvaných „lidských práv“ řeší úplné nesmysly, které se za mého mládí neřešily. Čím více budeme ochranářství prosazovat, tím více budeme nesamostatní. Proto radím, lidé, mějte rozum a nespoléhejte se, že problémy za vás někdo vyřeší. Pokud to necháme jen na politicích, dopadne to špatně… V době Velké francouzské revoluce vznikla Deklarace práv občana. Tam byl definován soubor lidských práv, ale také povinností. Dnes stále rozšiřujeme lidská práva na úkor povinností. A někdy i na úkor selského rozumu. Spisovatel Vlastimil Vondruška
