Existuje legenda amerických indiánů, která popisuje mé místo ve světě. Je to příběh o hořícím lese. Oheň je všude. Zvířata utíkají, aby se zachránila. Běží se schovat na mýtinu. Bezmocně se dívají, jak jim požár ničí les. Všichni až na malého kolibříka, který pořád lítá sem a tam po nebi. Vezmu kapku z řeky a pokropí s ní oheň a znovu další kapku a další kapku a další kapku. Dívá se na něj pásovec a povídá mu: „Co to děláš? Myslíš, že těmi malými kapkami uhasíš požár?“ Kolibřík se na něho podívá a říká: „Nevím, ale přispívám svým dílem.“ ZAZ
Nikde není řečeno, že nemůžeme nic změnit jenom kvůli tomu, že jsme docela malí. Nikde není řečeno, že musíme propást dvě třetiny života.
Nikde není řečeno, že nemůžeme vzdorovat tomu, jak se píšou dějiny. Nikde není řečeno, že nesmíme snít a postavit se na odpor.
My jsme srdce, plíce a trup. Jsme žár a síla a vášeň. Jsme nebezpečí, strach i rozum. My jsme jediná možnost, kterou máme. Jsme tu a žijeme, my, kolibří revoluce
Nikde není řečeno, že trocha našich polibků nerozsvítí noční tmu. Nikde není řečeno, že nemůžeme probudit naše dřímající naděje.
Nikde není řečeno, že jediná naše myšlenka nemůže změnit naše životy Nikde není řečeno, že vítr z lesů není ráj.
Nikde není řečeno, že se poraněné stromy nemohou uzdravit. Nikde není řečeno, že zavedené pořádky zůstanou navěky.
Nikde není řečeno, že ohně nebezpečí nebudou uhašeny. Všechno nám říká, že s kolibříky se časy změní.
My jsme srdce, plíce a trup. Jsme žár a síla a vášeň. Jsme nebezpečí, strach i rozum My jsme jediná možnost, kterou máme. Jsme tu a žijeme. A jsme všichni dohromady kolibří revoluce.
Nikde není řečeno, že přestože jsem se odmlčel, myšlenky, které jsem usilovně šířil, nemohou změnit svět. Nebo jinak, jak je mým zvykem pozitivněji, přestože osobně končím, myšlenky, které jsem usilovně šířil, mohou změnit svět: jen je řada na mladších.
PF 2017 Vlastimil Marek
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11329711370-zaz-na-ceste/21638775310
dokument bude možno vidět do 8.1.
