Lidstvo je vymírající druh toužící po vzkříšení, prohlásil android David ve filmu Riddleyho Scotta Vetřelec – Covenant. Filmový kritik Jan Gregor tak citátem připomněl (aktualne.cz z 24. 5. 17) podstatný a dle mého vše další určující režisérův záměr. Snad pomůže zmateným divákům zorientovat se ve zklamaných pocitech. V každém případě by měl pomoci čtenářům mých blogů (a příslušníkům pražské kavárny?) mezi záběry hororové vyvražďovačky alespoň vytušit jak umělecké motivy slavného režiséra, tak teď při čtení i mé blogerské a duchovní pokusy naznačit a varovat před slepými uličkami vývoje lidstva. A domýšlet naznačená varování – protože a přestože dál se většina diváků přes dokonalé filmové řemeslo nedostala a nedostane: hledat a tušit i možná řešení. Bez ohledu na vyznění režisérova dlouholetého, a jak vidno i z úspěchu těch dílů Vetřelce, které mezitím natočili jiní, marného úsilí účinně varovat lidstvo (rozuměj: pozvat k začátku skutečné změny člověka současného), se pokusím zopakovat, co trousím celé roky ve svých blozích (a co jsem vehementně a umanutě šířil slovy ale i hudbou na tibetské mísy a alikvotním zpěvem předtím): i člověk současný se může změnit. Ale musí začít od začátku (ob ovo, od vajíčka, tedy od početí, těhotenství a porodu).
Stejně jako staré psy novým kouskům nenaučíš, je marné snažit se přemluvit drzého marihuanu kouřícího výrostka k nekouření argumenty o tom, že je to nezdravé. Právě tak marné je doufat, že se miliardáři podělí o svůj přebytečný majetek. Košíkáři a řemeslníci dobře vědí z praxe, že dřevo se musí ohýbat, dokud je mladé, a dnešní snad již informovanější učitelé, neuropsychologové a pediatři jistě vědí, že snažit se vštípit zdravou morálku a respekt ke spolužákům (a potažmo přírodě) šestnáctiletým dětem je také marnost nad marnost (protože o inteligenci na celý život je prakticky rozhodnuto do tří let věku dítěte, a o vyrovnaných nebo nevyrovnaných emocích do sedmi).
Ale i to vše je jen start, pokračování dnes už letitého a stále nezbytnějšího přespolního běhu za vzkříšením: znalci a pravidelní čtenáři vědí, že naznačuji duchovní, i když ne zrovna katolický či jinak náboženský (rozuměj: institucionální) aspekt vývoje vymírající euro-americké společnosti. Pozitivní řešení vedou s odbočkami třeba k ekologii nebo potápění se zadrženým dechem (free diving), k neočekávaně dosažitelnému vylepšení tělesných možností, a tedy přiblížení k překvapivé formě nečekané a často docela praktické duchovnosti. Nebo jinak, dokáže-li člověk stvořit takovou dokonalost jakou je Scottův vetřelec (jak film, tak super odolný predátor), pak by stačilo jen změnit znaménko před závorkou – z mínus na plus, a začít opatrně vytvářet pozitivní možnost… Rozhodující je úmysl, ale často zcela chybí a rozhoduje spíše náhoda, naivně a nepozorně utroušená cestou za zábavou…
Co když právě tak, jako je v mozku člověk jaksi inherentně obsažena schopnost dosáhnout osvícení (právě tak jako je tam uschována možnost pomocí rychlých rytmických pohybů vyvolat v těle orgasmus), je v samotném zadání člověka, a myslím tím především ženy, možnost v dětech svých dětí duševně (postupným vylepšováním kvality mozkových, ale nehmotných spojení) dospět, a pak pomocí hmoty (těla) dosáhnout povznesení duše mimo oblast hmoty (těla)? Co když existence chrámových kněžek a tantrické Cesty pomocí orgasmů nebyla jen náhodnou odchylkou, ale spíše logickým směrem možného vývoje k (nehmotné) duchovnosti? A co když se stovky historických ale i současných duchovních učitelů (guruů, zenových a čchanových mistrů) meditačním zastavením shonu běžných myšlenek (a zástupy šamanů pomocí rozšířeného vědomí) se intuitivně dostávaly k oktávovému, alikvotnímu, rezonančnímu chápání nezměrnosti, ale i k jakémusi zahlédnutí nehmotných říší vibrací energií, tedy k podstatě všeho? A zlo a jiné formy vetřelců jen blokují přiblížení k takové ideální formě existence a musí se uklidit z cesty, které nakonec někdy, když to s námi nakonec dobře dopadne, v budoucnu lidstvo stejně dosáhne (viz staroindická učení o yugách).
Jenže my roztěkaně spěcháme (urychlujeme své poznání všemožnými drogami) a ztrácíme směr: mrháme potenciály mozku, mysli a vědomí – co když tendencemi nesnažit se o dosažení cílů vyšších než uspokojení tělesných potřeba a žádostí přicházíme nejen o mír v duši a klid mezi námi (a světem), ale i o možnost překonat okovy hmoty a povznést se do dimenze vibrací a světla?
Naznačil jsem potenciální směr takového vývoje blogy o kvantovém prostoročase nebo Hameroffově teorii, že v každém z patnácti miliard neuronů lidského mozku existují další miliony receptorů (tubulínů) umožňujících kvantové přeskoky (jako v kvantových počítačích), a tím řádově vyšších a netušených výkonů mysli (jako bychom každým neuronem realizovali kvantový prostoročas). Podobně záhadná je existence principu oktávy (je vesmír gigantický a vyladěný hudební nástroj?) a vzniku alikvotních zvuků, Sheldrakeovy morfické rezonance, a nakonec i temné hmoty a energie: co všechno nejen o vesmíru a prostoru a čase, ale především sami o sobě a svých tělech (protože my jsme děti hvězd), a především myslích, zatím nevíme? Není to, k čemu se přiblížit popisuje a učí buddhismus, nejpodobnější tomu, o čem mluvívali šamani, a o čem se dnes uvažuje v kvantové teorii? A duchovnost v podání velkých učitelů včetně Buddhy je jakýsi návod Velkého Designéra na použití mysli na cestě za světlem (tedy od atomu, částic, hmoty, k vibracím, k duchovnosti)?
Ale zpět k tématu: co když je naše lpění na hmotě (rozuměj: materialismu) a podléhání emocím (hormonům) už nadále jen poškozováním základních hmotných součástí vesmírného evolučního designu a nástrojů povznesení, tedy dlouhodobé cizelaci možností postupného vylepšování citlivosti hmoty na myšlenku? A naopak, tím, že ženy přestávají rodit přirozeně, jsou jejich těla zásahy porodníků, umělým oxytocinem a dalšími vnějšími intervencemi mužské vědy stále poškozenější a neschopná realizovat původní evoluční záměry? Co když se tak vracejí na křivce evoluce zpět do světa instinktů a zvířecí dokonalosti, jen už bez schopnosti být si vědom svého vědomí, natož využít jeho možností? Nejsme na cestu ke vzkříšení připraveni, a ani se nesnažíme se připravovat. Omlouvám se kulhající paralelu: je to trochu jako když před sto lety čínští rodiče ovazovali dcerám nožky, aby zůstaly co nejmenší (protože se to považovalo za symbol ženské krásy a bohatství). Doživotně zmrzačené ženy možná žily spokojeně, protože byly od rána do večera obsluhovány, ale rozhodně to nebylo přirozené. Vypadá to, že lidstvo také dělá, co může, jen aby nedospělo.
V takovém světě (nezvládnutých emocí) se pak i lidský výtvor, nějaký android, nebo jiná forma superinteligence, snadno a přirozeně zvrtne (sebenaplňující se proroctví) právě tak, jako očekávají porodníci, že se něco může zvrtnout u porodu –, a ono se zvrtne, a oni pak vítězoslavně pomáhají zachraňovat dítě a rodičku. Ale zpět k původnímu tématu: co když tak jako jsou myšlenky a emoce nehmotnými iluzemi, a orgasmus je dokonalým modelem přechodu hmoty ze světa vibrací do říše frekvencí, jejichž účinkem následně pak ve hmotě těla zažíváme něco, co hmotu přesahuje? Co když ale zároveň s dalšími ideami vynálezů zkázy (jakoby nám na původně přímé cestě k pochopení a poznání sebe sama překáželo stále více zdánlivě tak důležitých, ale vlastně zdržujících zbytečností) vznikají i dnes v myslích některých lidí návody na vzkříšení, a recepty na řešení krize ale i transformaci hmoty v energii či světlo? Co když slovo osvícení má stejně povznášející a relevantní význam jako slovo povznesení?
Nejméně století násilných porodů (a z toho plynoucích válek a zabíjení) se nemohlo neprojevit i na kvalitě původně k ideálu mířících procesů, a následně i na ne-kvalitě hmotných orgánů a tkání, které to vše měly umožnit. Snaha o vzkříšení dnes už nejasných ideálů se pak snadno zvrtne třeba právě tak, jako android David přišel na logickou myšlenku, že lidstvo je vymírající druh, toužící po vzkříšení… Jinými slovy, když traumaticky poškozený a emočně nedospělý (jakkoliv měřitelně inteligentní či tzv. vzdělaný) psychopat vymýšlí lepší příští, bude z toho zase jen vzpoura testosteronu (i v ženské variantě)…
http://blog.baraka.cz/2010/09/alikvotni-vesmir/
http://blog.baraka.cz/2010/09/interference/
http://blog.baraka.cz/2010/10/kvantove-preskoky/
http://blog.baraka.cz/2012/06/sila-a-vyhody-umyslu/
http://blog.baraka.cz/2009/01/ukazovatko/
http://blog.baraka.cz/2014/05/pozitivni-iluze/
http://blog.baraka.cz/2010/07/pozitivni-mysleni/
http://blog.baraka.cz/2009/01/duchovnost-je-cesta/
http://blog.baraka.cz/2009/01/ctyri-pravdy-pro-pokrocile/
http://blog.baraka.cz/2010/09/budouctnost-duchovosti/
